Tiš’a be-av (JKI-J): Porovnání verzí

imported>ZRN
 
imported>ZRN
 
(Není zobrazeno 33 mezilehlých verzí od 2 dalších uživatelů.)
Řádek 1: Řádek 1:
<span id="entry">Tiš’a be-av</span> (hebr. devátý [den měsíce] [[av (JKI-J)|avu]]) Den smutku a veřejného [[půst (JKI-J)|půstu]], jímž vrcholí řada veřejných půstů, začínajících 17. [[tamuz (JKI-J)|tamuzu]]. Je zmíněn již v bibl. knize proroka [[Zachariáš (JKI-J)|Zacharjáše]] (7,5; 8,19). Je především připomínkou zničení Prvního i Druhého jeruzalémského [[chrám (JKI-J)|chrámu]], kromě toho ho [[tradice (JKI-J)|tradice]] spojuje s mnoha dalšími pohromami, kterými byli Židé postiženi. Některé z nich již uvádí mišnický traktát ''Ta’anit'' (4,6): bylo rozhodnuto, že generace, která odešla z Egypta, nevstoupí do zaslíbené země, byl dobyt Betar, poslední útočiště [[Bar Kochba (JKI-J)|Bar Kochby]], a místo, kde stál [[Jeruzalém (JKI-J)|Jeruzalém]], bylo rozoráno. Postupně k nim přibyly další nešťastné události jako vyhnání Židů z Anglie (1290) a Španělska (1492) a řada jiných. Během tohoto dne platí stejná ustanovení jako při smutku za zemřelého rodinného příslušníka: je zakázáno se holit, nosit koženou obuv, mít manželský styk a vyměňovat si pozdravy. Také bohoslužby mají smuteční ráz, ze [[svatostánek (JKI-J)|svatostánku]] je sňat [[parochet (JKI-J)|parochet]], věřící sedí na zemi nebo nízkých stoličkách a při světle svíček čtou bibl. knihu Pláč Jeremjášův (Ejcha) a smuteční liturg. poetické skladby zvané Kinot.
+
<span id="entry">Tiš’a be-av</span> (hebr. devátý [den měsíce] [[av (JKI-J)|avu]]) Den smutku a veřejného [[půst (JKI-J)|půstu]], jímž vrcholí řada veřejných půstů, začínajících 17. [[tamuz (JKI-J)|tamuzu]]. Je zmíněn již v bibl. knize proroka [[Zachariáš (JKI-J)|Zacharjáše]] (7, 5; 8, 19). Je především připomínkou zničení Prvního i Druhého jeruzalémského [[chrám (JKI-J)|chrámu]], kromě toho ho [[tradice (JKI-J)|tradice]] spojuje s mnoha dalšími pohromami, kterými byli Židé postiženi. Některé z nich již uvádí mišnický traktát ''Ta’anit'' (4, 6): bylo rozhodnuto, že generace, která odešla z Egypta, nevstoupí do zaslíbené země, byl dobyt Betar, poslední útočiště [[Bar Kochba (JKI-J)|Bar Kochby]], a místo, kde stál [[Jeruzalém (JKI-J)|Jeruzalém]], bylo rozoráno. Postupně k nim přibyly další nešťastné události jako vyhnání Židů z Anglie (1290) a Španělska (1492) a řada jiných. Během tohoto dne platí stejná ustanovení jako při smutku za zemřelého rodinného příslušníka: je zakázáno se holit, nosit koženou obuv, mít manželský styk a vyměňovat si pozdravy. Také bohoslužby mají smuteční ráz, ze [[svatostánek (JKI-J)|svatostánku]] je sňat [[parochet (JKI-J)|parochet]], věřící sedí na zemi nebo nízkých stoličkách a při světle svíček čtou bibl. knihu Pláč Jeremjášův (Ejcha) a smuteční liturg. poetické skladby zvané Kinot.
   
 
''[[:Kategorie:Aut: Nosek Bedřich|Bedřich Nosek]]''<br />
 
''[[:Kategorie:Aut: Nosek Bedřich|Bedřich Nosek]]''<br />

Aktuální verze z 13. 10. 2025, 20:05

Tiš’a be-av (hebr. devátý [den měsíce] avu) Den smutku a veřejného půstu, jímž vrcholí řada veřejných půstů, začínajících 17. tamuzu. Je zmíněn již v bibl. knize proroka Zacharjáše (7, 5; 8, 19). Je především připomínkou zničení Prvního i Druhého jeruzalémského chrámu, kromě toho ho tradice spojuje s mnoha dalšími pohromami, kterými byli Židé postiženi. Některé z nich již uvádí mišnický traktát Ta’anit (4, 6): bylo rozhodnuto, že generace, která odešla z Egypta, nevstoupí do zaslíbené země, byl dobyt Betar, poslední útočiště Bar Kochby, a místo, kde stál Jeruzalém, bylo rozoráno. Postupně k nim přibyly další nešťastné události jako vyhnání Židů z Anglie (1290) a Španělska (1492) a řada jiných. Během tohoto dne platí stejná ustanovení jako při smutku za zemřelého rodinného příslušníka: je zakázáno se holit, nosit koženou obuv, mít manželský styk a vyměňovat si pozdravy. Také bohoslužby mají smuteční ráz, ze svatostánku je sňat parochet, věřící sedí na zemi nebo nízkých stoličkách a při světle svíček čtou bibl. knihu Pláč Jeremjášův (Ejcha) a smuteční liturg. poetické skladby zvané Kinot.

Bedřich Nosek