Bonaventura (JKI-K): Porovnání verzí
imported>ZRN |
imported>ZRN |
||
| (Není zobrazeno 33 mezilehlých verzí od 2 dalších uživatelů.) | |||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
| − | <span id="entry">Bonaventura</span> (vl. jm. Giovanni Fidanza, asi 1217-1274) Filosof, teolog a mystik. 1243 vstoupil k [[františkáni (JKI-K)|františkánům]] (minoritům), studoval a učil v Paříži (do 1255). Jeho další život poznamenaly zápasy a vnitřní spory františkánského řádu minoritů. 1257 se stal řádovým generálem, 1273 kardinálem. Byl autorem kanonizační legendy o [[František z |
+ | <span id="entry">Bonaventura</span> (vl. jm. Giovanni Fidanza, asi 1217-1274) Filosof, teolog a mystik. 1243 vstoupil k [[františkáni (JKI-K)|františkánům]] (minoritům), studoval a učil v Paříži (do 1255). Jeho další život poznamenaly zápasy a vnitřní spory františkánského řádu minoritů. 1257 se stal řádovým generálem, 1273 kardinálem. Byl autorem kanonizační legendy o [[František z Assisi (JKI-K)|Františku z Assisi]]. Jako filosof navazoval na Aristotela (látka nemůže být odloučena od forem) i Platona, ale nejvíce na něj zapůsobil [[Augustinus Aurelius (JKI-K)|Augustinus]]. Odmítal heterodoxní tendence v aristotelismu i přílišnou důvěru v rozum; za podstatnější pokládal mystické osvícení, jež [[Bůh (JKI-K)|Bůh]] poskytuje věřícím. Byl tvůrcem nejpropracovanější syntézy augustinianismu ve 13. stol. Veškeré jsoucno participuje různým způsobem na Bohu, člověk je jeho obrazem. Rozumové poznání má vyústit v potřebu lásky, modlitby a mystického spojení s Bohem. V jeho díle se projevují i postoje Františka z Assisi. Nejrozsáhlejším B. spisem jsou komentáře k Sentencím [[Petr Lombardský (JKI-K)|Petra Lombardského]], z mystických děl vyniká ''Itinerarium mentis ad Deum'' (slov. ''Putovanie mysle k Bohu'', 1949); ve středověku se hojně četla i jeho sbírka aforismů ''Pharetra'' (Toulec). |
''[[:Kategorie:Aut: Spunar Pavel|Pavel Spunar]]''<br /> |
''[[:Kategorie:Aut: Spunar Pavel|Pavel Spunar]]''<br /> |
||
Aktuální verze z 13. 10. 2025, 20:05
Bonaventura (vl. jm. Giovanni Fidanza, asi 1217-1274) Filosof, teolog a mystik. 1243 vstoupil k františkánům (minoritům), studoval a učil v Paříži (do 1255). Jeho další život poznamenaly zápasy a vnitřní spory františkánského řádu minoritů. 1257 se stal řádovým generálem, 1273 kardinálem. Byl autorem kanonizační legendy o Františku z Assisi. Jako filosof navazoval na Aristotela (látka nemůže být odloučena od forem) i Platona, ale nejvíce na něj zapůsobil Augustinus. Odmítal heterodoxní tendence v aristotelismu i přílišnou důvěru v rozum; za podstatnější pokládal mystické osvícení, jež Bůh poskytuje věřícím. Byl tvůrcem nejpropracovanější syntézy augustinianismu ve 13. stol. Veškeré jsoucno participuje různým způsobem na Bohu, člověk je jeho obrazem. Rozumové poznání má vyústit v potřebu lásky, modlitby a mystického spojení s Bohem. V jeho díle se projevují i postoje Františka z Assisi. Nejrozsáhlejším B. spisem jsou komentáře k Sentencím Petra Lombardského, z mystických děl vyniká Itinerarium mentis ad Deum (slov. Putovanie mysle k Bohu, 1949); ve středověku se hojně četla i jeho sbírka aforismů Pharetra (Toulec).