devotio moderna (JKI-K): Porovnání verzí
imported>ZRN |
imported>ZRN |
||
| (Není zobrazeno 34 mezilehlých verzí od 2 dalších uživatelů.) | |||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
| − | <span id="entry">devotio moderna</span> (lat. nová zbožnost) Název reformního hnutí (2. pol. 14. stol. |
+ | <span id="entry">devotio moderna</span> (lat. nová zbožnost) Název reformního hnutí (2. pol. 14. stol.-1550) za obnovu a prohloubení duch. života projevující se ve vyspělých oblastech sev. Alp od začátku 14. stol. Hnutí se vyvíjelo polycentricky (význ. roli sehrály náb. ženská hnutí, brabantská a rýnská [[mystika (JKI-K)|mystika]], karteziánská [[spiritualita (JKI-K)|spiritualita]] a reformní směřování v Čechách). D.m. zdůrazňovala ideál společného života prvotní církve (vita communis), bohatý vnitřní život podnícený utrpením [[Ježíš (JKI-K)|Ježíše]] a chudobou a pokorou. Formovala se v městském prostředí bratří a sester společného života, mezi terciářkami a [[terciáři (JKI-K)|terciáři]], ale také v augustiniánských klášterech (1387 byl zal. vlastní klášter ve Windesheimu, jehož kongregace z 1395 vzrostla na 97 klášterů v Nizozemí, Belgii a Německu). Za nejvýzn. představitele d.m. jsou považováni Geert de Groote (z. 1384) a [[Tomáš Kempenský (JKI-K)|Tomáš Kempenský]] (z. 1471), hnutí se opíralo o autority [[Augustinus Aurelius (JKI-K)|Augustina]], [[Bernard z Clairvaux (JKI-K)|Bernarda z Clairvaux]] a [[Bonaventura (JKI-K)|Bonaventury]]. D. m. podporovala knižní vzdělanost (opisování rukopisů, zakládání knihoven), pěstovala kř. tradici (znalost círk. [[patristika (JKI-K)|Otců]] a [[mnišství (JKI-K)|mnišství]]) a vývoj literatury v nár. jazycích. Oživovala diskusi nad [[bible (JKI-K)|biblí]], přála kř. reformě školství a změnám v životě círk. řádů. V již. Německu vznikly ve 20. stol. podle vzoru G. de Grooteho evang. luterští bratři a sestry společného života. V duchu [[druhý vatikánský koncil (JKI-K)|druhého vatikánského koncilu]] byly 1961 restaurovány kongregace z Windesheimu a St. Viktora. Byly zřízeny i domy pro kat. bratry (kanovníky) a sestry společného života. |
''[[:Kategorie:Aut: Spunar Pavel|Pavel Spunar]]''<br /> |
''[[:Kategorie:Aut: Spunar Pavel|Pavel Spunar]]''<br /> |
||
Aktuální verze z 13. 10. 2025, 20:05
devotio moderna (lat. nová zbožnost) Název reformního hnutí (2. pol. 14. stol.-1550) za obnovu a prohloubení duch. života projevující se ve vyspělých oblastech sev. Alp od začátku 14. stol. Hnutí se vyvíjelo polycentricky (význ. roli sehrály náb. ženská hnutí, brabantská a rýnská mystika, karteziánská spiritualita a reformní směřování v Čechách). D.m. zdůrazňovala ideál společného života prvotní církve (vita communis), bohatý vnitřní život podnícený utrpením Ježíše a chudobou a pokorou. Formovala se v městském prostředí bratří a sester společného života, mezi terciářkami a terciáři, ale také v augustiniánských klášterech (1387 byl zal. vlastní klášter ve Windesheimu, jehož kongregace z 1395 vzrostla na 97 klášterů v Nizozemí, Belgii a Německu). Za nejvýzn. představitele d.m. jsou považováni Geert de Groote (z. 1384) a Tomáš Kempenský (z. 1471), hnutí se opíralo o autority Augustina, Bernarda z Clairvaux a Bonaventury. D. m. podporovala knižní vzdělanost (opisování rukopisů, zakládání knihoven), pěstovala kř. tradici (znalost círk. Otců a mnišství) a vývoj literatury v nár. jazycích. Oživovala diskusi nad biblí, přála kř. reformě školství a změnám v životě círk. řádů. V již. Německu vznikly ve 20. stol. podle vzoru G. de Grooteho evang. luterští bratři a sestry společného života. V duchu druhého vatikánského koncilu byly 1961 restaurovány kongregace z Windesheimu a St. Viktora. Byly zřízeny i domy pro kat. bratry (kanovníky) a sestry společného života.