františkáni (JKI-K): Porovnání verzí

Aktuální verze z 13. 10. 2025, 20:05

františkáni (původně minorité – menší bratří, Ordo Fratrum Minorum [Conventualium], OFM [Conv.]) Žebravý řád kat. církve, zakládající své domy ve městech, který 1209 založil František z Assisi. Posláním řádu je život podle evangelia, který kladl důraz na úplnou chudobu bratří i klášterů. Bratři se měli živit prací a v nouzi žebrotou, nesměli nic vlastnit ani přijímat. Sami mniši se nazývali „menšími bratřími“ (fratres minores). Potvrzení řádu spadá do 1209-1210, řehole byla brzy přepracována (1221, Regula bullata – Pravidla stvrzená bulou) a 1223 schválena papežem Honoriem III. Řád ctil poslušnost, chudobu a čistotu a cítil se podřízen papeži.

V řádu se vyhranily dva myšlenkové proudy: jeden se držel přísné řehole (spirituálové), druhý (silnější) prosazoval umírněný výklad s ohledem na reálnou ekonomickou situaci (konventuálové). Od 1245 se spor prohluboval a ohrožoval jednotu řádu, třebaže Bonaventura jako řádový generál (1257-1274) se postaral o dočasné uklidnění. 1317-1318 rozhodl papež Jan XXII. ve prospěch umírněných a povolil korporativní vlastnictví. Mnoho spirituálů opustilo na protest kláštery a stali se z pohledu církve schizmatiky (nazývali se fraticelli – bratříčci). 1321 se o problému chudoby jednalo znovu, avšak v teoret. rovině, a spor se vyhrotil v diskusi s dominikány. Konflikty, morové epidemie (1348-1352) a papežské schizma (1378-1417) vedly k úpadku řádu. Marasmus probouzel však i reformní snahy a tzv. observanti znovu začali hájit ideál chudoby. Oba směry měly své mocné představitele a rozvoj řádu ztěžovalo i to, že až do 1443 podléhaly jednomu řádovému generálovi. K definitivnímu rozdělení došlo 1517, kdy vznikl řád bratří menších konventuálů (minorité) a františkáni, sdružující všechny přísnější observance v jeden řád. Názorové štěpení se však ani tehdy nezastavilo: pod vlivem Mattea di Bassi (1495-1552) se ustavili kapucíni, jejichž řehole byla schválena 1529. V průběhu 17. a 18. stol. františkánská spiritualita prošla ještě mnohými vnitřními spory, ale skutečný úpadek řádu nastal až po franc. revoluci, sekularizaci klášterů Josefem II. a po revoluční vlně 19. stol. K novému životu se řád vzepjal na konci 19. stol., kdy se podařilo spojit různé proudy.

Minorité (konvektuálové) zakládali své domy ve městech. Podřizovali se římkat. církvi a ve shodě s jejím učením bojovali s kacíři (inkvizice). Hájili úctu ke kněžím a podřízenost papeži. Pěstovali niternou zbožnost a formou hojných kázání nabádali lid k následování Ježíše v chudobě. Velké zásluhy si získali i jako misionáři. Z jejich prostředí vyrostl značný počet svatých (např. Antonín Paduánský) a také teologů, ačkoliv řehole nebyla původně zaměřena intelektuálně (např. Bonaventura, J. Duns Scotus, W. Occam). Řád řízený generálem se dělí na provincie. Nižší jednotkou jsou kustodie, spojující několik klášterů, v jejichž čele stojí kvardián. Řád má kněze, laické bratry a terciáře, řídící se řádovou spiritualitou, ale žijící světským životem. Minorité se objevili v Čechách nejprve v Praze. První klášter pro ženskou větev (klarisky; František z Assisi) založila 1231 Anežka Česká, krátce poté se při něm usídlili i příslušníci mužské řehole. Patrně 1232 vzniká v Praze i konvent u sv. Jakuba. Za husitské revoluce bylo hodně klášterů pobořeno nebo zaniklo. Některé obnovené přešly k f., část byla zrušena za josefinismu. Malý počet klášterů se dochoval podnes. Minorité nosí černý hábit s kapucí, bílým provazovým cingulem se třemi uzly a s růžencem; kněží mají kolárek a černý biret.

F., kteří se vyvinuli z přísnějších observancí řádu, si vytkli za hlavní úkol duch. službu, misionářskou činnost doma i v zámoří, pořádání exercicií a svěcení křížové cesty. Spiritualita řádu směřovala k posílení života podle evangelia, zejm. v zachovávání chudoby a poslušnosti. Organizace řádu je podobná jako u minoritů. Řád má kněze a laické bratry. Česko-moravská provincie sv. Václava vznikla 1467 oddělením od provincie rakouské. Nemalý počet klášterů vznikl až v 17. stol.; nejvýzn. z nich byl konvent u kostela P. Marie Sněžné v Praze. Řeholní oděv tvoří hábit hnědé barvy s kapucí, přepásaný bílým cingulem.

Pavel Spunar

@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
-<span id="entry">františkáni</span> (původně minorité – menší bratří, Ordo Fratrum Minorum [Conventualium], OFM [Conv.]) Žebravý řád kat. církve, zakládající své domy ve městech, který 1209 založil [[František z Assisi (JKI-K)|František z Assisi]]. Posláním řádu je život podle evangelia, který kladl důraz na úplnou chudobu bratří i klášterů. Bratři se měli živit prací a v nouzi žebrotou, nesměli nic vlastnit ani přijímat. Sami mniši se nazývali „menšími bratřími“ (fratres minores). Potvrzení řádu spadá do 1209-1210, [[řehole (JKI-K)|řehole]] byla brzy přepracována (1221, ''Regula bullata'' – Pravidla stvrzená bulou) a 1223 schválena papežem Honoriem III. Řád ctil poslušnost, chudobu a čistotu a cítil se podřízen papeži.
+<span id="entry">františkáni</span> (původně minorité – menší bratří, Ordo Fratrum Minorum [Conventualium], OFM [Conv.]) Žebravý řád kat. církve, zakládající své domy ve městech, který 1209 založil [[František z Assisi (JKI-K)|František z Assisi]]. Posláním řádu je život podle evangelia, který kladl důraz na úplnou chudobu bratří i klášterů. Bratři se měli živit prací a v nouzi žebrotou, nesměli nic vlastnit ani přijímat. Sami mniši se nazývali „menšími bratřími“ (fratres minores). Potvrzení řádu spadá do 1209-1210, [[řehole (JKI-K)|řehole]] byla brzy přepracována (1221, ''Regula bullata'' – Pravidla stvrzená bulou) a 1223 schválena papežem Honoriem III. Řád ctil poslušnost, chudobu a čistotu a cítil se podřízen papeži.
 V řádu se vyhranily dva myšlenkové proudy: jeden se držel přísné řehole (spirituálové), druhý (silnější) prosazoval umírněný výklad s ohledem na reálnou ekonomickou situaci (konventuálové). Od 1245 se spor prohluboval a ohrožoval jednotu řádu, třebaže [[Bonaventura (JKI-K)|Bonaventura]] jako řádový generál (1257-1274) se postaral o dočasné uklidnění. 1317-1318 rozhodl papež Jan XXII. ve prospěch umírněných a povolil korporativní vlastnictví. Mnoho spirituálů opustilo na protest kláštery a stali se z pohledu církve schizmatiky (nazývali se fraticelli – bratříčci). 1321 se o problému chudoby jednalo znovu, avšak v teoret. rovině, a spor se vyhrotil v diskusi s [[dominikáni, dominikánky (JKI-K)|dominikány]]. Konflikty, morové epidemie (1348-1352) a papežské [[schizma (JKI-K)|schizma]] (1378-1417) vedly k úpadku řádu. Marasmus probouzel však i reformní snahy a tzv. observanti znovu začali hájit ideál chudoby. Oba směry měly své mocné představitele a rozvoj řádu ztěžovalo i to, že až do 1443 podléhaly jednomu řádovému generálovi. K definitivnímu rozdělení došlo 1517, kdy vznikl řád bratří menších konventuálů (minorité) a františkáni, sdružující všechny přísnější observance v jeden řád. Názorové štěpení se však ani tehdy nezastavilo: pod vlivem Mattea di Bassi (1495-1552) se ustavili kapucíni, jejichž řehole byla schválena 1529. V průběhu 17. a 18. stol. františkánská spiritualita prošla ještě mnohými vnitřními spory, ale skutečný úpadek řádu nastal až po franc. revoluci, [[sekularizace (JKI-K)|sekularizaci]] klášterů Josefem II. a po revoluční vlně 19. stol. K novému životu se řád vzepjal na konci 19. stol., kdy se podařilo spojit různé proudy.
-Minorité (konvektuálové) zakládali své domy ve městech. Podřizovali se římkat. církvi a ve shodě s jejím učením bojovali s kacíři ([[inkvizice (JKI-K)|inkvizice]]). Hájili úctu ke kněžím a podřízenost papeži. Pěstovali niternou zbožnost a formou hojných [[kázání (JKI-K)|kázání]] nabádali lid k následování [[Ježíš (JKI-K)|Ježíše]] v chudobě. Velké zásluhy si získali i jako misionáři. Z jejich prostředí vyrostl značný počet svatých (např. [[Antonín Paduánský (JKI-K)|Antonín Paduánský]]) a také teologů, ačkoliv řehole nebyla původně zaměřena intelektuálně (např. [[Bonaventura (JKI-K)|Bonaventura]], J. [[Duns Scotus, Jan (JKI-K)|Duns Scotus]], W. [[Occam, William (JKI-K)|Occam]]). Řád řízený generálem se dělí na [[provincie (JKI-K)|provincie]]. Nižší jednotkou jsou kustodie, spojující několik klášterů, v jejichž čele stojí kvardián. Řád má kněze, laické bratry a [[terciáři (JKI-K)|terciáře]], řídící se řádovou spiritualitou, ale žijící světským životem. Minorité se objevili v Čechách nejprve v Praze. První klášter pro ženskou větev (klarisky; [[František z Assisi (JKI-K)|František z Assisi]]) založila 1231 [[Anežka Česká (JKI-K)|Anežka Česká]], krátce poté se při něm usídlili i příslušníci mužské řehole. Patrně 1232 vzniká v Praze i [[konvent (JKI-K)|konvent]] u sv. Jakuba. Za husitské revoluce bylo hodně klášterů pobořeno nebo zaniklo. Některé obnovené přešly k f., část byla zrušena za [[josefinismus (JKI-K)|josefinismu]]. Malý počet klášterů se dochoval podnes. Minorité nosí černý hábit s kapucí, bílým provazovým cingulem se třemi uzly a s [[růženec (JKI-K)|růžencem]]; kněží mají [[kolárek (JKI-K)|kolárek]] a černý biret. F., kteří se vyvinuli z přísnějších observancí řádu, si vytkli za hlavní úkol duch. službu, misionářskou činnost doma i v zámoří, pořádání [[exercicie (JKI-K)|exercicií]] a svěcení [[křížová cesta (JKI-K)|křížové cesty]]. Spiritualita řádu směřovala k posílení života podle evangelia, zejm. v zachovávání chudoby a poslušnosti. Organizace řádu je podobná jako u minoritů. Řád má kněze a laické bratry. Česko-moravská provincie sv. Václava vznikla 1467 oddělením od provincie rakouské. Nemalý počet klášterů vznikl až v 17. stol.; nejvýzn. z nich byl konvent u kostela P. Marie Sněžné v Praze. Řeholní oděv tvoří hábit hnědé barvy s kapucí, přepásaný bílým cingulem.
+Minorité (konvektuálové) zakládali své domy ve městech. Podřizovali se římkat. církvi a ve shodě s jejím učením bojovali s kacíři ([[inkvizice (JKI-K)|inkvizice]]). Hájili úctu ke kněžím a podřízenost papeži. Pěstovali niternou zbožnost a formou hojných [[kázání (JKI-K)|kázání]] nabádali lid k následování [[Ježíš (JKI-K)|Ježíše]] v chudobě. Velké zásluhy si získali i jako misionáři. Z jejich prostředí vyrostl značný počet svatých (např. [[Antonín Paduánský (JKI-K)|Antonín Paduánský]]) a také teologů, ačkoliv řehole nebyla původně zaměřena intelektuálně (např. [[Bonaventura (JKI-K)|Bonaventura]], J. [[Duns Scotus, Jan (JKI-K)|Duns Scotus]], W. [[Occam, William (JKI-K)|Occam]]). Řád řízený generálem se dělí na [[provincie (JKI-K)|provincie]]. Nižší jednotkou jsou kustodie, spojující několik klášterů, v jejichž čele stojí kvardián. Řád má kněze, laické bratry a [[terciáři (JKI-K)|terciáře]], řídící se řádovou spiritualitou, ale žijící světským životem. Minorité se objevili v Čechách nejprve v Praze. První klášter pro ženskou větev (klarisky; [[František z Assisi (JKI-K)|František z Assisi]]) založila 1231 [[Anežka Česká (JKI-K)|Anežka Česká]], krátce poté se při něm usídlili i příslušníci mužské řehole. Patrně 1232 vzniká v Praze i [[konvent (JKI-K)|konvent]] u sv. Jakuba. Za husitské revoluce bylo hodně klášterů pobořeno nebo zaniklo. Některé obnovené přešly k f., část byla zrušena za [[josefinismus (JKI-K)|josefinismu]]. Malý počet klášterů se dochoval podnes. Minorité nosí černý hábit s kapucí, bílým provazovým cingulem se třemi uzly a s [[růženec (JKI-K)|růžencem]]; kněží mají [[kolárek (JKI-K)|kolárek]] a černý biret.
+F., kteří se vyvinuli z přísnějších observancí řádu, si vytkli za hlavní úkol duch. službu, misionářskou činnost doma i v zámoří, pořádání [[exercicie (JKI-K)|exercicií]] a svěcení [[křížová cesta (JKI-K)|křížové cesty]]. [[spiritualita (JKI-K)|Spiritualita]] řádu směřovala k posílení života podle evangelia, zejm. v zachovávání chudoby a poslušnosti. Organizace řádu je podobná jako u minoritů. Řád má kněze a laické bratry. Česko-moravská provincie sv. Václava vznikla 1467 oddělením od provincie rakouské. Nemalý počet klášterů vznikl až v 17. stol.; nejvýzn. z nich byl konvent u kostela P. Marie Sněžné v Praze. Řeholní oděv tvoří hábit hnědé barvy s kapucí, přepásaný bílým cingulem.
 ''[[:Kategorie:Aut: Spunar Pavel|Pavel Spunar]]''<br />