Ignác z Loyoly (JKI-K): Porovnání verzí
imported>JD m (oprava odkazů) |
imported>ZRN |
||
| (Není zobrazeno 32 mezilehlých verzí od 2 dalších uživatelů.) | |||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
| − | <span id="entry">Ignác z Loyoly</span> (Iñigo Lopez de Recalde, 1491-1556) Zakl. řádu [[jezuité (JKI-K)|jezuitů]]. Původem z urozené baskické rodiny v sev. Španělsku dal se do vojenských služeb vicekrále z Navarry. 1521 těžce raněn u Pamplony. Válečné zážitky a četba náb. spisů ho přivedly k rozhodnutí stát se vojákem Kristovým. V klášteře Montserrat zavěsil meč na oltář Panny [[Maria (JKI-K)|Marie]], potom žil v odloučenosti. Po cestě do Svaté země (1523-1524) se vrátil do Španělska. Vzdělával se v Barceloně, v Alcalá a v Salamance (1524-1528); 1528-1535 studoval filosofii a teologii v Paříži. Zde se také poprvé pojmenoval Igantius. 1537 byl v Benátkách vysvěcen na kněze. 1534 založil s šesti druhy na Montmartru u Paříže společnost Tovaryšstvo Ježíšovo, která složila sliby chudoby, čistoty a oddanosti apoštolské [[misie (JKI-K)|misii]]. Společnost sloužila papežství a 1540 byla uznána papežem Pavlem III. 1548 dokončil I. asketická ''Exercitia spiritualia'' (Duchovní cvičení, 1548), byl však autorem i dalších spisů (jeho korespondence obsahuje 6800 dopisů). Stal se prvým řádovým [[generál (JKI-K)|generálem]] Tovaryšstva. Na konci života se věnoval organizaci řádu a přípravám [[konstituce (JKI-K)|konstituce]]. Svým dílem usiloval o obrodu římkat. církve zevnitř; důraz kladl na výchovu, časté [[přijímání (JKI-K)|přijímání]] svátostí, misijní činnost mezi pohany a boj s [[hereze (JKI-K)|herezemi]]. Kanonizován 1622. Čes.: ''Duchovní cvičení'', 1941, 1990, <sup>2</sup>2002; ''Poutník. Vlastní životopis sv. Ignáce z Loyoly'', 2002. |
+ | <div id="photo">[[Soubor:JKI_Ignác z Loyoly.jpg|upright|Ignác z Loyoly s řádovou řeholí Tovaryšstva Ježíšova (16.-17. stol.)]]</div><span id="entry">Ignác z Loyoly</span> (Iñigo Lopez de Recalde, 1491-1556) Zakl. řádu [[jezuité (JKI-K)|jezuitů]]. Původem z urozené baskické rodiny v sev. Španělsku dal se do vojenských služeb vicekrále z Navarry. 1521 těžce raněn u Pamplony. Válečné zážitky a četba náb. spisů ho přivedly k rozhodnutí stát se vojákem Kristovým. V klášteře Montserrat zavěsil meč na oltář Panny [[Maria (JKI-K)|Marie]], potom žil v odloučenosti. Po cestě do Svaté země (1523-1524) se vrátil do Španělska. Vzdělával se v Barceloně, v Alcalá a v Salamance (1524-1528); 1528-1535 studoval filosofii a teologii v Paříži. Zde se také poprvé pojmenoval Igantius. 1537 byl v Benátkách vysvěcen na kněze. 1534 založil s šesti druhy na Montmartru u Paříže společnost Tovaryšstvo Ježíšovo, která složila sliby chudoby, čistoty a oddanosti apoštolské [[misie (JKI-K)|misii]]. Společnost sloužila papežství a 1540 byla uznána papežem Pavlem III. 1548 dokončil I. asketická ''Exercitia spiritualia'' (Duchovní cvičení, 1548), byl však autorem i dalších spisů (jeho korespondence obsahuje 6800 dopisů). Stal se prvým řádovým [[generál (JKI-K)|generálem]] Tovaryšstva. Na konci života se věnoval organizaci řádu a přípravám [[konstituce (JKI-K)|konstituce]]. Svým dílem usiloval o obrodu římkat. církve zevnitř; důraz kladl na výchovu, časté [[přijímání (JKI-K)|přijímání]] svátostí, misijní činnost mezi pohany a boj s [[hereze (JKI-K)|herezemi]]. Kanonizován 1622. Čes.: ''Duchovní cvičení'', 1941, 1990, <sup>2</sup>2002; ''Poutník. Vlastní životopis sv. Ignáce z Loyoly'', 2002. |
''[[:Kategorie:Aut: Spunar Pavel|Pavel Spunar]]''<br /> |
''[[:Kategorie:Aut: Spunar Pavel|Pavel Spunar]]''<br /> |
||
Aktuální verze z 13. 10. 2025, 20:05
Ignác z Loyoly (Iñigo Lopez de Recalde, 1491-1556) Zakl. řádu jezuitů. Původem z urozené baskické rodiny v sev. Španělsku dal se do vojenských služeb vicekrále z Navarry. 1521 těžce raněn u Pamplony. Válečné zážitky a četba náb. spisů ho přivedly k rozhodnutí stát se vojákem Kristovým. V klášteře Montserrat zavěsil meč na oltář Panny Marie, potom žil v odloučenosti. Po cestě do Svaté země (1523-1524) se vrátil do Španělska. Vzdělával se v Barceloně, v Alcalá a v Salamance (1524-1528); 1528-1535 studoval filosofii a teologii v Paříži. Zde se také poprvé pojmenoval Igantius. 1537 byl v Benátkách vysvěcen na kněze. 1534 založil s šesti druhy na Montmartru u Paříže společnost Tovaryšstvo Ježíšovo, která složila sliby chudoby, čistoty a oddanosti apoštolské misii. Společnost sloužila papežství a 1540 byla uznána papežem Pavlem III. 1548 dokončil I. asketická Exercitia spiritualia (Duchovní cvičení, 1548), byl však autorem i dalších spisů (jeho korespondence obsahuje 6800 dopisů). Stal se prvým řádovým generálem Tovaryšstva. Na konci života se věnoval organizaci řádu a přípravám konstituce. Svým dílem usiloval o obrodu římkat. církve zevnitř; důraz kladl na výchovu, časté přijímání svátostí, misijní činnost mezi pohany a boj s herezemi. Kanonizován 1622. Čes.: Duchovní cvičení, 1941, 1990, 22002; Poutník. Vlastní životopis sv. Ignáce z Loyoly, 2002.