karmelitáni (JKI-K)

karmelitáni (Ordo Fratrum Beatae Mariae Virginis de Monte Carmelo) Řád nazvaný podle bibl. hory Karmel byl zal. kolem 1154 sv. Bertoldem v Palestině. Řádová řehole z 1209 byla potvrzena papežem Honoriem III. (1226). Vyznačovala se radikálním asketismem předepisujícím naprostou chudobu, tělesnou zdrženlivost (zákaz pojídání masa) a samotu. Po neúspěchu křížových výprav mnoho k. emigrovalo do Evropy, kde řád přijal podobu žebravých řádů (mendikantů). V čele řádu je generál. K. se dělí na kněze a laické bratry. Pův. (nereformovaní) k. se nazývají obutými a u nás patřili k česko-rakouské provincii; první karmelitánský klášter v Čechách založil 1347 Karel IV. u Panny Marie Sněžné v Praze. Za sekularizace v době Josefa II. (josefinismus) byly řádové konventy zrušeny, 1908 byl znovu zal. klášter v Kostelním Vydří (Jindřichův Hradec), kde se komunita po listopadu 1989 obnovila. Zákl. oděvem k. je tmavohnědý hábit se škapulířem a bílý plášť. Ženská větev řádu byla zal. 1452 v Holandsku a také se rychle šířila. V 16. stol. ve všech domech upadla kázeň, což vedlo Terezii z Ávily a Jana z Kříže (1542-1591) k prosazení reformy, zdůrazňující pův. asketismus (askeze), kontemplaci, přímluvnou modlitbu a půst. Vytvořila se samostatná radikální odnož nazývající se řád bosých karmelitánů (Ordo Fratrum Discalceatorum Beatae Mariae Virginis de Monte Carmelo), rozdělená do dvou nezávislých kongregací (sloučily se až 1875 v čele s generálním proboštem). Bosí k. a karmelitky zvýrazňovali rysy původního poustevnictví (samostatné cely, budování pousteven, přísná klauzura, ustavičné mlčení, tělesná práce). V Čechách je jejich příchod spojen s postavou Dominika Ruzzoly, který pro své bratry získal kostel Panny Marie Vítězné na Malé Straně v Praze. Klášter byl zal. 1624 a 1628 darovala Polyxena z Lobkowicz kostelu sošku Ježíška (tzv. Pražské Jezulátko). Za sekularizace byly kláštery bosých k. v Čechách zrušeny, komunita obnovena 1990 v Horní Lomné.

Pavel Spunar