kříž (JKI-K): Porovnání verzí
imported>ZRN |
imported>ZRN |
||
| (Není zobrazeno 35 mezilehlých verzí od 3 dalších uživatelů.) | |||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
| − | <span id="entry">kříž</span> (z lat. crux) Symbol ukřižování [[Ježíš (JKI-K)|Ježíše Krista]] či symbol [[křesťanství (JKI-K)|křesťanství]] vůbec. K. byl pův. nástrojem jednoho z nejdrastičtějších způsobů popravy užívaného Římany vůči opovrhovaným obyvatelům impéria nechráněným řím. občanstvím. Sestával zpravidla ze svislého kůlu (crux) a příčného břevna (patibulum), na které byl odsouzenec přivázán nebo přibit a které často k místu popravy sám nesl. Po vyzdvižení na k. nastala během několika hodin až dní smrt v důsledku srdeční zástavy, vykrvácení nebo zadušení z konečného ochabnutí dýchacího svalstva. Otřesná Ježíšova smrt ostře kontrastující s všeobecným očekáváním bohatýrského mesiáše způsobila, že se k. mezi raně kř. [[symboly křesťanské (JKI-K)|symboly]] objevil teprve poté, co císař [[Konstantin I. Veliký (JKI-K)|Konstantin I.]] křižování zakázal a mohlo být zapomenuto. Nejstarší zobrazení k. jsou doložena až z poč. 4. stol., často v kombinaci s Ježíšovým monogramem ([[labarum (JKI-K)|labarum]]). Přímá zobrazení Ježíšova ukřižování jsou zastoupena až v 5. a 6. stol. Zvýšenému Konstantinovu zájmu o k., který se v teol. smyslu stal symbolem Ježíšovy vykupitelské smrti, odpovídá i legenda o nalezení sv. Kříže Konstantinovou matkou Helenou, jež inspirovala rozsáhlé aktivity s jeho zlomky jako [[relikvie (JKI-K)|relikviemi]]. Symbol k., jenž během středověku pronikl do veřejného i soukromého [[kult (JKI-K)|kultu]], se v záp. křesťanství uplatňoval zejména v plastické podobě [[ |
+ | <div id="photo">[[Soubor:JKI_kříž.jpg|upright|]]</div><span id="entry">kříž</span> (z lat. crux) Symbol ukřižování [[Ježíš (JKI-K)|Ježíše Krista]] či symbol [[křesťanství (JKI-K)|křesťanství]] vůbec. K. byl pův. nástrojem jednoho z nejdrastičtějších způsobů popravy užívaného Římany vůči opovrhovaným obyvatelům impéria nechráněným řím. občanstvím. Sestával zpravidla ze svislého kůlu (crux) a příčného břevna (patibulum), na které byl odsouzenec přivázán nebo přibit a které často k místu popravy sám nesl. Po vyzdvižení na k. nastala během několika hodin až dní smrt v důsledku srdeční zástavy, vykrvácení nebo zadušení z konečného ochabnutí dýchacího svalstva. Otřesná Ježíšova smrt ostře kontrastující s všeobecným očekáváním bohatýrského mesiáše způsobila, že se k. mezi raně kř. [[symboly křesťanské (JKI-K)|symboly]] objevil teprve poté, co císař [[Konstantin I. Veliký (JKI-K)|Konstantin I.]] křižování zakázal a mohlo být zapomenuto. Nejstarší zobrazení k. jsou doložena až z poč. 4. stol., často v kombinaci s Ježíšovým monogramem ([[labarum (JKI-K)|labarum]]). Přímá zobrazení Ježíšova ukřižování jsou zastoupena až v 5. a 6. stol. Zvýšenému Konstantinovu zájmu o k., který se v teol. smyslu stal symbolem Ježíšovy vykupitelské smrti, odpovídá i legenda o nalezení sv. Kříže Konstantinovou matkou Helenou, jež inspirovala rozsáhlé aktivity s jeho zlomky jako [[relikvie (JKI-K)|relikviemi]]. Symbol k., jenž během středověku pronikl do veřejného i soukromého [[kult (JKI-K)|kultu]], se v záp. křesťanství uplatňoval zejména v plastické podobě [[krucifix (JKI-K)|krucifixu]], zatímco na Východě v plošném zobrazení [[ikona (JKI-K)|ikon]]. Obecné rozšíření k. prolomila teprve [[reformace (JKI-K)|reformace]]. Z [[protestantská církev (JKI-K)|protestantských církví]] liturgicky užívá vizuální symboliky k. pouze [[anglikánská církev (JKI-K)|anglikánská církev]] a [[luterství (JKI-K)|luterství]]. Znamení k. jako rituální úkon spojený s žehnající formulí se objevuje hlavně v katolicismu a [[pravoslavná církev (JKI-K)|pravoslaví]]. |
''[[:Kategorie:Aut: Papoušek Dalibor|Dalibor Papoušek]]''<br /> |
''[[:Kategorie:Aut: Papoušek Dalibor|Dalibor Papoušek]]''<br /> |
||
Aktuální verze z 13. 10. 2025, 20:05
kříž (z lat. crux) Symbol ukřižování Ježíše Krista či symbol křesťanství vůbec. K. byl pův. nástrojem jednoho z nejdrastičtějších způsobů popravy užívaného Římany vůči opovrhovaným obyvatelům impéria nechráněným řím. občanstvím. Sestával zpravidla ze svislého kůlu (crux) a příčného břevna (patibulum), na které byl odsouzenec přivázán nebo přibit a které často k místu popravy sám nesl. Po vyzdvižení na k. nastala během několika hodin až dní smrt v důsledku srdeční zástavy, vykrvácení nebo zadušení z konečného ochabnutí dýchacího svalstva. Otřesná Ježíšova smrt ostře kontrastující s všeobecným očekáváním bohatýrského mesiáše způsobila, že se k. mezi raně kř. symboly objevil teprve poté, co císař Konstantin I. křižování zakázal a mohlo být zapomenuto. Nejstarší zobrazení k. jsou doložena až z poč. 4. stol., často v kombinaci s Ježíšovým monogramem (labarum). Přímá zobrazení Ježíšova ukřižování jsou zastoupena až v 5. a 6. stol. Zvýšenému Konstantinovu zájmu o k., který se v teol. smyslu stal symbolem Ježíšovy vykupitelské smrti, odpovídá i legenda o nalezení sv. Kříže Konstantinovou matkou Helenou, jež inspirovala rozsáhlé aktivity s jeho zlomky jako relikviemi. Symbol k., jenž během středověku pronikl do veřejného i soukromého kultu, se v záp. křesťanství uplatňoval zejména v plastické podobě krucifixu, zatímco na Východě v plošném zobrazení ikon. Obecné rozšíření k. prolomila teprve reformace. Z protestantských církví liturgicky užívá vizuální symboliky k. pouze anglikánská církev a luterství. Znamení k. jako rituální úkon spojený s žehnající formulí se objevuje hlavně v katolicismu a pravoslaví.