papežské schizma (JKI-K): Porovnání verzí

imported>ZRN
imported>ZRN
 
(Není zobrazeno 33 mezilehlých verzí od 2 dalších uživatelů.)
Řádek 1: Řádek 1:
−
<span id="entry">papežské schizma</span> (též velké záp. schizma;1378-1417) Soubežná vláda dvou (1378-1409), později tří papežů (1409-1417), která vedla k círk. rozkolu (řec. [[schizma (JKI-K)|schizma]]). Časově p.s. navazuje na [[avignonské zajetí církve (JKI-K)|avignonské zajetí církve]]. Po smrti papeže franc. původu Řehoře XI. (1370-1378), sídlícího do 1377 v Avignonu, zvolili [[kardinál (JKI-K)|kardinálové]] na nátlak řím. obyvatelstva, které chtělo zamezit návratu nového papeže do Francie, ital. papeže Urbana VI. Franc. kardinálové, nespokojeni s průběhem i výsledkem volby, se shodli na Klementu VII. (1378-1394), po jeho smrti na Benediktu XIII. (1394-1417). Volbu těchto dvou avignonských papežů římkat. církev nikdy neschválila a v dějinách papežství pozdější doby se jejich jména objevují znovu (Klement VII. 1523-1534, Benedikt XIII. 1724-1730). P.s. se pokusil odstranit koncil v Pise, na němž kardinálové ([[konciliarismus (JKI-K)|konciliarismus]]) 1409 sesadili dosavadní papeže a zvolili Alexandra V. (1409-1410) a poté i jeho nástupce Jana XXIII. (1410-1415, sesazen). Předchozí dva papežové považovali své zvolení za zcela legitimní, a tak v období 1409-1417 měla záp. církev současně tři představitele. Tuto situaci vyřešili kardinálové až na kostnickém koncilu zvolením papeže Martina V. (1417-1431).
 +
<div id="photo">[[Soubor:JKI_papežské schizma.jpg|upright|Papežské schizma. Trojhlavá církev je vyobrazena jako ďáblův nástroj, pevně svírající ve svém náručí papeže, kardinála a biskupy (Jenský kodex, 1490-1510)]]</div><span id="entry">papežské schizma</span> (též velké záp. schizma; 1378-1417) Souběžná vláda dvou (1378-1409), později tří papežů (1409-1417), která vedla k círk. rozkolu (řec. [[schizma (JKI-K)|schizma]]). Časově p.s. navazuje na [[avignonské zajetí církve (JKI-K)|avignonské zajetí církve]]. Po smrti papeže franc. původu Řehoře XI. (1370-1378), sídlícího do 1377 v Avignonu, zvolili [[kardinál (JKI-K)|kardinálové]] na nátlak řím. obyvatelstva, které chtělo zamezit návratu nového papeže do Francie, ital. papeže Urbana VI. Franc. kardinálové, nespokojeni s průběhem i výsledkem volby, se shodli na Klementu VII. (1378-1394), po jeho smrti na Benediktu XIII. (1394-1417). Volbu těchto dvou avignonských papežů římkat. církev nikdy neschválila a v dějinách papežství pozdější doby se jejich jména objevují znovu (Klement VII. 1523-1534, Benedikt XIII. 1724-1730). P.s. se pokusil odstranit koncil v Pise, na němž kardinálové ([[konciliarismus (JKI-K)|konciliarismus]]) 1409 sesadili dosavadní papeže a zvolili Alexandra V. (1409-1410) a poté i jeho nástupce Jana XXIII. (1410-1415, sesazen). Předchozí dva papežové považovali své zvolení za zcela legitimní, a tak v období 1409-1417 měla záp. církev současně tři představitele. Tuto situaci vyřešili kardinálové až na kostnickém koncilu zvolením papeže Martina V. (1417-1431).
   
 
''[[:Kategorie:Aut: Pavlincová Helena|Helena Pavlincová]]''<br />
  
''[[:Kategorie:Aut: Pavlincová Helena|Helena Pavlincová]]''<br />

Aktuální verze z 13. 10. 2025, 20:05

Papežské schizma. Trojhlavá církev je vyobrazena jako ďáblův nástroj, pevně svírající ve svém náručí papeže, kardinála a biskupy (Jenský kodex, 1490-1510)

papežské schizma (též velké záp. schizma; 1378-1417) Souběžná vláda dvou (1378-1409), později tří papežů (1409-1417), která vedla k círk. rozkolu (řec. schizma). Časově p.s. navazuje na avignonské zajetí církve. Po smrti papeže franc. původu Řehoře XI. (1370-1378), sídlícího do 1377 v Avignonu, zvolili kardinálové na nátlak řím. obyvatelstva, které chtělo zamezit návratu nového papeže do Francie, ital. papeže Urbana VI. Franc. kardinálové, nespokojeni s průběhem i výsledkem volby, se shodli na Klementu VII. (1378-1394), po jeho smrti na Benediktu XIII. (1394-1417). Volbu těchto dvou avignonských papežů římkat. církev nikdy neschválila a v dějinách papežství pozdější doby se jejich jména objevují znovu (Klement VII. 1523-1534, Benedikt XIII. 1724-1730). P.s. se pokusil odstranit koncil v Pise, na němž kardinálové (konciliarismus) 1409 sesadili dosavadní papeže a zvolili Alexandra V. (1409-1410) a poté i jeho nástupce Jana XXIII. (1410-1415, sesazen). Předchozí dva papežové považovali své zvolení za zcela legitimní, a tak v období 1409-1417 měla záp. církev současně tři představitele. Tuto situaci vyřešili kardinálové až na kostnickém koncilu zvolením papeže Martina V. (1417-1431).

Helena Pavlincová