Teilhard de Chardin, Pierre (JKI-K): Porovnání verzí
imported>ZRN |
imported>ZRN |
||
| (Není zobrazeno 33 mezilehlých verzí od 2 dalších uživatelů.) | |||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
| − | <span id="entry">Teilhard de Chardin, Pierre</span> (1881-1955) Franc. filosof a teolog, [[jezuité (JKI-K)|jezuita]], přírodovědec, geolog, antropolog, paleontolog, objevitel tzv. čínského člověka (sinanthropus pekinensis'')''. Je autorem náb.-fil. teorie o organické jednotě [[ |
+ | <span id="entry">Teilhard de Chardin, Pierre</span> (1881-1955) Franc. filosof a teolog, [[jezuité (JKI-K)|jezuita]], přírodovědec, geolog, antropolog, paleontolog, objevitel tzv. čínského člověka (sinanthropus pekinensis'')''. Je autorem náb.-fil. teorie o organické jednotě [[příroda (JKI-K)|přírody]] (vesmíru) a člověka, v níž člověk ve spojení s [[Bůh (JKI-K)|Bohem]] hraje aktivní, tvůrčí roli s cílem dospět ke smyslu evolucionisticky chápaného vesmíru. T. nahradil jednorázový akt [[stvoření (JKI-K)|stvoření]] světa (bod Alfa, počátek etapy kosmogeneze) představou Boha neustále tvořícího a interpretoval vývoj (etapy biogeneze a noogeneze, z řec. nús – rozum) jako proces humanizace, zduchovňování a zbožšťování (divinace) světa, který směřuje k Bohu – bodu Omega (kosmogeneze). T. koncepce kř. evolucionismu představuje pokus moderního katolicismu rehabilitovat náb. pojetí světa akcentem na výzkumy přírodních věd. Česky: ''Místo člověka v přírodě'', 1967, <sup>2</sup>1993; ''Chuť žít'', 1970; ''Vesmír a lidstvo'', 1990. |
''[[:Kategorie:Aut: Horyna Břetislav|Břetislav Horyna]]''<br /> |
''[[:Kategorie:Aut: Horyna Břetislav|Břetislav Horyna]]''<br /> |
||
Aktuální verze z 13. 10. 2025, 20:05
Teilhard de Chardin, Pierre (1881-1955) Franc. filosof a teolog, jezuita, přírodovědec, geolog, antropolog, paleontolog, objevitel tzv. čínského člověka (sinanthropus pekinensis). Je autorem náb.-fil. teorie o organické jednotě přírody (vesmíru) a člověka, v níž člověk ve spojení s Bohem hraje aktivní, tvůrčí roli s cílem dospět ke smyslu evolucionisticky chápaného vesmíru. T. nahradil jednorázový akt stvoření světa (bod Alfa, počátek etapy kosmogeneze) představou Boha neustále tvořícího a interpretoval vývoj (etapy biogeneze a noogeneze, z řec. nús – rozum) jako proces humanizace, zduchovňování a zbožšťování (divinace) světa, který směřuje k Bohu – bodu Omega (kosmogeneze). T. koncepce kř. evolucionismu představuje pokus moderního katolicismu rehabilitovat náb. pojetí světa akcentem na výzkumy přírodních věd. Česky: Místo člověka v přírodě, 1967, 21993; Chuť žít, 1970; Vesmír a lidstvo, 1990.