álajavidžňána (Buddh): Porovnání verzí
imported>ZRN |
imported>ZRN |
||
| (Není zobrazeno 34 mezilehlých verzí od stejného uživatele.) | |||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
| − | <span id="entry">álajavidžňána</span> [ālayavijñāna], pál. ''álajaviňňána'' [ālayaviññāṇa] – „zásobové vědomí“, ústřední pojem školy ''[[vidžňánaváda (Buddh)|vidžňánaváda]]'', základní vědomí veškerého bytí, obsahující všechny zkušenosti individuálních životů a |
+ | <span id="entry">álajavidžňána</span> [ālayavijñāna], pál. ''álajaviňňána'' [ālayaviññāṇa] – „zásobové vědomí“, ústřední pojem školy ''[[vidžňánaváda (Buddh)|vidžňánaváda]]'', základní vědomí veškerého bytí, obsahující všechny zkušenosti individuálních životů a zárodky všech psychických jevů. Podle této teorie není žádného vnějšího světa ani žádného jeho poznání – je jen poznání introspektivní. Podle původních názorů staré vědomí, které smrtí jedince zaniká, je jakousi živnou silou vědomí jedince znovuzrozujícího se. Různí myslitelé se stále vraceli k tomuto rozhraní smrti a života a snažili se dokázat, že mezi nimi není žádného mezistavu, nicméně však cítili, že tuto nepřetržitou souvislost nemohou nijak vysvětlit ani náležitě dokázat. ''Vidžňánavádinové'', a zejména Mistr [[Asanga (Buddh)|Asanga]], tvrdí, že tuto souvislost zajištuje jakési „nadvědomí“, to jest „zásobové vědomí“, v němž se vědomě i nevědomky či podvědomě hromadí reflexy vjemů, které se z něj zase v patřičný čas promítají ven podle karmanového zákona. Mnozí myslitelé se však od pojetí „zásobového vědomí“ odvrátili, neboť poznali, že to vlastně není nic jiného než umně přestrojená duše, buddhismu cizí. |
''[[:Kategorie:Aut: Miltner Vladimír|Vladimír Miltner]]''<br /> |
''[[:Kategorie:Aut: Miltner Vladimír|Vladimír Miltner]]''<br /> |
||
Aktuální verze z 13. 10. 2025, 20:05
álajavidžňána [ālayavijñāna], pál. álajaviňňána [ālayaviññāṇa] – „zásobové vědomí“, ústřední pojem školy vidžňánaváda, základní vědomí veškerého bytí, obsahující všechny zkušenosti individuálních životů a zárodky všech psychických jevů. Podle této teorie není žádného vnějšího světa ani žádného jeho poznání – je jen poznání introspektivní. Podle původních názorů staré vědomí, které smrtí jedince zaniká, je jakousi živnou silou vědomí jedince znovuzrozujícího se. Různí myslitelé se stále vraceli k tomuto rozhraní smrti a života a snažili se dokázat, že mezi nimi není žádného mezistavu, nicméně však cítili, že tuto nepřetržitou souvislost nemohou nijak vysvětlit ani náležitě dokázat. Vidžňánavádinové, a zejména Mistr Asanga, tvrdí, že tuto souvislost zajištuje jakési „nadvědomí“, to jest „zásobové vědomí“, v němž se vědomě i nevědomky či podvědomě hromadí reflexy vjemů, které se z něj zase v patřičný čas promítají ven podle karmanového zákona. Mnozí myslitelé se však od pojetí „zásobového vědomí“ odvrátili, neboť poznali, že to vlastně není nic jiného než umně přestrojená duše, buddhismu cizí.