anátman (Buddh): Porovnání verzí
imported>ZRN |
imported>ZRN |
||
| (Není zobrazeno 24 mezilehlých verzí od stejného uživatele.) | |||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
| − | <span id="entry">anátman</span> [anātman], pál. ''anattá'' [anattā] – doslovně „neduše“ nebo „ne já“, neosobnost, bezpodstatnost, třetí ze tří příznaků (san. ''[[trilakšana (Buddh)|trilakšana]]'', pál. ''tilakkhana'') charakterizujících všechny věci sestavené (san. ''[[sanskrtadharma (Buddh)|sanskrtadharma]]'', pál. ''sankhatadhamma''); ostatní dva jsou pomíjivost (san. ''[[anitjatá (Buddh)|anitjatá]]'', pál. ''aniččatá'') a |
+ | <span id="entry">anátman</span> [anātman], pál. ''anattá'' [anattā] – doslovně „neduše“ nebo „ne já“, neosobnost, bezpodstatnost, třetí ze tří příznaků (san. ''[[trilakšana (Buddh)|trilakšana]]'', pál. ''tilakkhana'') charakterizujících všechny věci sestavené (san. ''[[sanskrtadharma (Buddh)|sanskrtadharma]]'', pál. ''sankhatadhamma''); ostatní dva jsou pomíjivost (san. ''[[anitjatá (Buddh)|anitjatá]]'', pál. ''aniččatá'') a strastnost (san. ''[[duhkha (Buddh)|duhkha]]'', pál. ''dukkha''). To je ústřední koncepce [[buddhismus (Buddh)|buddhismu]], jenž zásadně nedbá existence nějaké duše, nezničitelné, nesmrtelné, jedinečné. V buddhistickém pojetí je každý jedinec složen z pěti souborů složek bytosti (san. ''[[skandha (Buddh)|skandha]]'', pál. ''khandha''), a tudíž bezpodstatný, pomíjivý a strastný. V ''[[hínajána (Buddh)|hínajáně]]'' platila tato koncepce jen pro lidi, osobnost je přirovnávána k perlovému náhrdelníku bez niti, avšak v ''[[mahájána (Buddh)|mahájáně]]'' postihuje všechny sestavené věci, všechny jednotliviny. Tato nepřítomnost vlastní podstaty, vlastní přirozenosti (''[[svabháva (Buddh)|svabháva]]'') leží v základě mahájánské teorie vesmírné prázdnoty (san. ''[[šúnjatá (Buddh)|šúnjatá]]'', pál. ''suňňatá''). |
''[[:Kategorie:Aut: Miltner Vladimír|Vladimír Miltner]]''<br /> |
''[[:Kategorie:Aut: Miltner Vladimír|Vladimír Miltner]]''<br /> |
||
Aktuální verze z 13. 10. 2025, 20:05
anátman [anātman], pál. anattá [anattā] – doslovně „neduše“ nebo „ne já“, neosobnost, bezpodstatnost, třetí ze tří příznaků (san. trilakšana, pál. tilakkhana) charakterizujících všechny věci sestavené (san. sanskrtadharma, pál. sankhatadhamma); ostatní dva jsou pomíjivost (san. anitjatá, pál. aniččatá) a strastnost (san. duhkha, pál. dukkha). To je ústřední koncepce buddhismu, jenž zásadně nedbá existence nějaké duše, nezničitelné, nesmrtelné, jedinečné. V buddhistickém pojetí je každý jedinec složen z pěti souborů složek bytosti (san. skandha, pál. khandha), a tudíž bezpodstatný, pomíjivý a strastný. V hínajáně platila tato koncepce jen pro lidi, osobnost je přirovnávána k perlovému náhrdelníku bez niti, avšak v mahájáně postihuje všechny sestavené věci, všechny jednotliviny. Tato nepřítomnost vlastní podstaty, vlastní přirozenosti (svabháva) leží v základě mahájánské teorie vesmírné prázdnoty (san. šúnjatá, pál. suňňatá).