bahušrutíja (Buddh): Porovnání verzí
imported>ZRN |
imported>ZRN |
||
| (Není zobrazeno 21 mezilehlých verzí od stejného uživatele.) | |||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
| − | <span id="entry">bahušrutíja</span> [bahuśrutīya] – škol těch, kteří „hodně vyslechli“, nastudovali; vznikla odloučením od ''[[gókulika (Buddh)|gókuliků]]''. Vypráví se, že světec Jádžňavalkja setrvával v |
+ | <span id="entry">bahušrutíja</span> [bahuśrutīya] – škol těch, kteří „hodně vyslechli“, nastudovali; vznikla odloučením od ''[[gókulika (Buddh)|gókuliků]]''. Vypráví se, že světec Jádžňavalkja setrvával v hluboké meditaci od časů Buddhových, a když z ní po dvou staletích vyšel, zjistil, že ''[[mahásangha (Buddh)|mahásanghikové]]'' vykládají ''Trojí koš'' (san. ''[[Tripitaka (Buddh)|Tripitaka]]'', pál. ''Tipitaka'') jen velmi povrchně. Začal tedy šířit svůj vlastní výklad blížící se učení ''[[sarvástiváda (Buddh)|sarvástivádinů]]'' a pomalu sklouzávající k ''[[mahájána (Buddh)|mahájáně]]''. Z této školy vzešel [[Harivarman (Buddh)|Harivarman]] a jeho spis ''Satjasiddhišástra'' či ''Tattvasidhišástra'', ''Traktát o dokonalosti pravdy či podstaty''; bylo to ve 3.–4. století n. l. ''Bahušrutíjovci'', rozšíření jak na jihu v Ándhře (velké území kolem dnešního Hajdarábádu), tak i na severozápadě kolem Purušapury (dnešní Pešávar v Pákistánu), uznávali pět zásad [[Mahádéva (Buddh)#1|Mahádévových<sup>1</sup>]] a také to, že Buddhova nauka obsahuje dvě pravdy, a to jednu úplnou, vznešenou a ušlechtilou (san. ''[[árjasatja (Buddh)|árjasatja]]'', pál. ''arijasačča''), druhou neúplnou, relativní, skrytou (san. ''[[sanvrtisatja (Buddh)|sanvrtisatja]]'', pál. ''sanvutisačča''). Jednou z jejich základních tezí bylo, že všechno, co vnímáme a prožíváme, je strastné, všechny jevy jsou neskutečné a jedinou skutečností je vyvanutí (san. ''[[nirvána (Buddh)|nirvána]]'', pál. ''nibbána''). Nelišili se příliš od ''[[sarvástiváda (Buddh)|sarvástivádinů]]''. |
''[[:Kategorie:Aut: Miltner Vladimír|Vladimír Miltner]]''<br /> |
''[[:Kategorie:Aut: Miltner Vladimír|Vladimír Miltner]]''<br /> |
||
Aktuální verze z 13. 10. 2025, 20:06
bahušrutíja [bahuśrutīya] – škol těch, kteří „hodně vyslechli“, nastudovali; vznikla odloučením od gókuliků. Vypráví se, že světec Jádžňavalkja setrvával v hluboké meditaci od časů Buddhových, a když z ní po dvou staletích vyšel, zjistil, že mahásanghikové vykládají Trojí koš (san. Tripitaka, pál. Tipitaka) jen velmi povrchně. Začal tedy šířit svůj vlastní výklad blížící se učení sarvástivádinů a pomalu sklouzávající k mahájáně. Z této školy vzešel Harivarman a jeho spis Satjasiddhišástra či Tattvasidhišástra, Traktát o dokonalosti pravdy či podstaty; bylo to ve 3.–4. století n. l. Bahušrutíjovci, rozšíření jak na jihu v Ándhře (velké území kolem dnešního Hajdarábádu), tak i na severozápadě kolem Purušapury (dnešní Pešávar v Pákistánu), uznávali pět zásad Mahádévových1 a také to, že Buddhova nauka obsahuje dvě pravdy, a to jednu úplnou, vznešenou a ušlechtilou (san. árjasatja, pál. arijasačča), druhou neúplnou, relativní, skrytou (san. sanvrtisatja, pál. sanvutisačča). Jednou z jejich základních tezí bylo, že všechno, co vnímáme a prožíváme, je strastné, všechny jevy jsou neskutečné a jedinou skutečností je vyvanutí (san. nirvána, pál. nibbána). Nelišili se příliš od sarvástivádinů.