Mátrčéta (Buddh): Porovnání verzí
imported>ZRN |
imported>ZRN |
||
| (Není zobrazeno 23 mezilehlých verzí od stejného uživatele.) | |||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
| − | <span id="entry">Mátrčéta</span> [mātṛceṭa] – severoindický ''bráhman'', žák [[Árjadéva (Buddh)|Árjadévův |
+ | <span id="entry">Mátrčéta</span> [mātṛceṭa] – severoindický ''bráhman'', žák [[Árjadéva (Buddh)#1|Árjadévův<sup>1</sup>]]; proslul především svými rozsáhlými hymnickými zpěvy na oslavu Buddhovu. Jeho další tři spisy zůstaly jen v tibetském překladu. Pozdní tibetské tradice ovšem Mátrčétu poněkud přezíravě ztotožňuje s Ašvaghóšou. Mátrčétovy hymnické zpěvy jsou sebrány ve sbírkách ''Šatapaňčášatka'', ''Stopadesátka'', a ''Varnárhavarnastótra'', ''Chvála na chvályhodného''. Všechny tyto zpěvy jsou prodchnuty upřímnou důvěrou v Buddhu, v ''dharmu'' a v obec, to jest v „trojí klenot“ (san. ''[[triratna (Buddh)|triratna]]'', ''ratnatraja'', pál. ''tiratana'', ''ratanattaja''). Mátrčétova ''Mahárádžakanikalékha'', ''Dopis velekráli Kaniškovi'' (byl to kušánský Kaniška II., jenž vládl kolem poloviny 2. století n. l.), ale jen v tibetském překladu, je skvělou ukázkou epištolového žánru stejně jako [[Nágárdžuna (Buddh)#1|Nágárdžunova<sup>1</sup>]] ''Suhrllékha'', ''Dopis příteli''. Byla to zřejmě ''Mahárádžakanikalékha'', která pak inspirovala Čandragómina k napsání ''Šišjalékhy'', ''Dopisu žákovi'', jemuž vykládá zásady ''[[vidžňánaváda (Buddh)|vidžňánavády]]''. |
''[[:Kategorie:Aut: Miltner Vladimír|Vladimír Miltner]]''<br /> |
''[[:Kategorie:Aut: Miltner Vladimír|Vladimír Miltner]]''<br /> |
||
Aktuální verze z 13. 10. 2025, 20:06
Mátrčéta [mātṛceṭa] – severoindický bráhman, žák Árjadévův1; proslul především svými rozsáhlými hymnickými zpěvy na oslavu Buddhovu. Jeho další tři spisy zůstaly jen v tibetském překladu. Pozdní tibetské tradice ovšem Mátrčétu poněkud přezíravě ztotožňuje s Ašvaghóšou. Mátrčétovy hymnické zpěvy jsou sebrány ve sbírkách Šatapaňčášatka, Stopadesátka, a Varnárhavarnastótra, Chvála na chvályhodného. Všechny tyto zpěvy jsou prodchnuty upřímnou důvěrou v Buddhu, v dharmu a v obec, to jest v „trojí klenot“ (san. triratna, ratnatraja, pál. tiratana, ratanattaja). Mátrčétova Mahárádžakanikalékha, Dopis velekráli Kaniškovi (byl to kušánský Kaniška II., jenž vládl kolem poloviny 2. století n. l.), ale jen v tibetském překladu, je skvělou ukázkou epištolového žánru stejně jako Nágárdžunova1 Suhrllékha, Dopis příteli. Byla to zřejmě Mahárádžakanikalékha, která pak inspirovala Čandragómina k napsání Šišjalékhy, Dopisu žákovi, jemuž vykládá zásady vidžňánavády.