Sarvadharmasvabhávasamatávipaňčitasamádhirádža (Buddh): Porovnání verzí
imported>ZRN |
imported>ZRN |
||
| (Není zobrazeno 21 mezilehlých verzí od stejného uživatele.) | |||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
| − | <span id="entry">Sarvadharmasvabhávasamatávipaňčitasamádhirádža</span> [sarvadharmasvabhāvasamatāvipañcitasamādhirāja] – ''Král [hlubokých] soustředění, v |
+ | <span id="entry">Sarvadharmasvabhávasamatávipaňčitasamádhirádža</span> [sarvadharmasvabhāvasamatāvipañcitasamādhirāja] – ''Král [hlubokých] soustředění, v nichž se rozvíjí totožnost povahy všech věcí'', ''[[sútra (Buddh)|sútra]]'' (pál. ''sutta'') stručně známá jako ''Samádhirádža'', ''Král [hlubokých] soustředění''; již název výmluvně vyjadřuje naučný obsah. Ústředním námětem této máhájánské ''sútry'' je tvrzení o přirozené totožnosti všech věcí (san. ''[[dharma (Buddh)#4|dharma<sup>4</sup>]]'', pál. ''dhamma''). Obsahuje čtyřicet kapitol, některé rukopisy však dvaačtyřicet, protože osmatřicátou kapitolu převypravují potřikráte. Jen šestnáct kapitol se dochovalo v sanskrtu prózou prokládanou verši; jinak existuje několik překladů čínských a tibetských. Do čínštiny prý byla přeložena už ve 2. století n. l., ale to zřejmě bylo jen její původní jádro, neboť stylově se řadí k ''[[pradžňápáramitásútra (Buddh)|pradžňápáramitásútrám]]'', „''sútrám'' dokonalosti [v] moudrosti“, a konečné své podoby nabyla asi mezi 7.–9. stoletím. |
''[[:Kategorie:Aut: Miltner Vladimír|Vladimír Miltner]]''<br /> |
''[[:Kategorie:Aut: Miltner Vladimír|Vladimír Miltner]]''<br /> |
||
Aktuální verze z 13. 10. 2025, 20:06
Sarvadharmasvabhávasamatávipaňčitasamádhirádža [sarvadharmasvabhāvasamatāvipañcitasamādhirāja] – Král [hlubokých] soustředění, v nichž se rozvíjí totožnost povahy všech věcí, sútra (pál. sutta) stručně známá jako Samádhirádža, Král [hlubokých] soustředění; již název výmluvně vyjadřuje naučný obsah. Ústředním námětem této máhájánské sútry je tvrzení o přirozené totožnosti všech věcí (san. dharma4, pál. dhamma). Obsahuje čtyřicet kapitol, některé rukopisy však dvaačtyřicet, protože osmatřicátou kapitolu převypravují potřikráte. Jen šestnáct kapitol se dochovalo v sanskrtu prózou prokládanou verši; jinak existuje několik překladů čínských a tibetských. Do čínštiny prý byla přeložena už ve 2. století n. l., ale to zřejmě bylo jen její původní jádro, neboť stylově se řadí k pradžňápáramitásútrám, „sútrám dokonalosti [v] moudrosti“, a konečné své podoby nabyla asi mezi 7.–9. stoletím.