sarvam prthak (Buddh): Porovnání verzí
imported>ZRN |
imported>ZRN |
||
| (Není zobrazeno 23 mezilehlých verzí od stejného uživatele.) | |||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
| − | <span id="entry">sarvam prthak</span> [sarvaṃ pṛthak], pál. ''sabbam puthu'' [sabbaṃ puthu] – „všechno [je] zvlášť“, teze, že všechno je ozvláštněno a |
+ | <span id="entry">sarvam prthak</span> [sarvaṃ pṛthak], pál. ''sabbam puthu'' [sabbaṃ puthu] – „všechno [je] zvlášť“, teze, že všechno je ozvláštněno a jsou to jen okamžikové záblesky působné energie bez jakékoli podstaty, je to neustálé vznikání a zanikání, nekonečný proud okamžikových bytí, existenciálních časově nulových bodů. Bylo však zapotřebí vysvětlit, jak tyto jednotliviny drží v procesu bytí pospolu, co je váže dohromady, aby vyhlížely jako stálé a setrvalé a běžně vnímatelné objekty (san. ''višaja'', pál. ''visaja''). Proto tu nastoupila teorie podmíněného vznikání (san. ''[[pratítjasamutpáda (Buddh)|pratítjasamutpáda]]'', pál. ''patiččasamuppáda''), teorie příčinnosti. Je to vlastně představa uzrálé podmíněné příčiny (''[[vipákahétu (Buddh)|vipákahétu]]'') podle zásady „stalo-li se ono, nastává toto“ (san. ''asmin satídam bhavati''). Tato koncepce prolíná vším buddhismem. Je to vlastně abstraktně zobecněný zákon ''[[karman (Buddh)|karmanu]]'' (pál. ''kamma''), uzrálého plodu (''phala'') všech činů dobrých i špatných. |
''[[:Kategorie:Aut: Miltner Vladimír|Vladimír Miltner]]''<br /> |
''[[:Kategorie:Aut: Miltner Vladimír|Vladimír Miltner]]''<br /> |
||
Aktuální verze z 13. 10. 2025, 20:06
sarvam prthak [sarvaṃ pṛthak], pál. sabbam puthu [sabbaṃ puthu] – „všechno [je] zvlášť“, teze, že všechno je ozvláštněno a jsou to jen okamžikové záblesky působné energie bez jakékoli podstaty, je to neustálé vznikání a zanikání, nekonečný proud okamžikových bytí, existenciálních časově nulových bodů. Bylo však zapotřebí vysvětlit, jak tyto jednotliviny drží v procesu bytí pospolu, co je váže dohromady, aby vyhlížely jako stálé a setrvalé a běžně vnímatelné objekty (san. višaja, pál. visaja). Proto tu nastoupila teorie podmíněného vznikání (san. pratítjasamutpáda, pál. patiččasamuppáda), teorie příčinnosti. Je to vlastně představa uzrálé podmíněné příčiny (vipákahétu) podle zásady „stalo-li se ono, nastává toto“ (san. asmin satídam bhavati). Tato koncepce prolíná vším buddhismem. Je to vlastně abstraktně zobecněný zákon karmanu (pál. kamma), uzrálého plodu (phala) všech činů dobrých i špatných.