almužna (Islam): Porovnání verzí

imported>ZRN
imported>ZRN
 
(Není zobrazeno 9 mezilehlých verzí od stejného uživatele.)
Řádek 1: Řádek 1:
 
<span id="entry">almužna</span> (''zakát'') – náboženská daň, patřící mezi tzv. pět pilířů islámu (''arkán ad-dín al-chamsa''). ''Zakát'' představuje velmi konkrétní a velmi hmatatelný výraz dobročinnosti ([[charita (Islam)|charita]]) a solidarity, na něž klade islám takový silný důraz. Almužna byla pevně institucializována záhy po [[Muhammad (Islam)|Muhammadově]] [[smrt a pohřební obřady (Islam)|smrti]], za vlády [[chalífa (Islam)|chalífů]] vedených správnou cestou (''al-chulafá ar-rášidún''). ''Zakát'' je povinen platit každý muslim, pokud jeho majetek ([[vlastnictví (Islam)|vlastnictví]]) přesáhne určitou minimální výši (''nisáb''), který jednotlivé právní školy (''[[šaríʻa (Islam)|šaríʻa]]'') přesně vymezují pro většinu druhů majetku. U plodin činí 10 %, u zvířat podléhá složitým počtům, ale odpovídá zhruba 2,5 %, u drahých kovů je to rovněž 2,5 % atd. ''Zakát'' by měl sloužit k ryze charitativním účelům, na přesně vymezené cíle a nikdy by neměl splynout se státním rozpočtem, což se však ve středověku příliš nedodržovalo. ''Zakát'' může teoreticky rozdělit sám věřící, ale v praxi tuto výsadu přenechává státním institucím, které muslimy na tuto povinnost upozorňují v moderní době též prostřednictvím médií a internetu. Vedle povinné almužny, ''zakátu'', existuje také almužna dobrovolná (''sadaqa''). Zvláštní místo v muslimské dobročinnosti zaujímá dobrovolný ''zakát'' rozdělovaný u příležitosti konce postního měsíce ramadánu ([[svátky (Islam)|svátky]]), zvaný ''zakát al-fitr'' (doslova „almužna při přerušení půstu“). [[Korán (Islam)|Korán]] v súře ''Pokání'' (''at-Tawba'') přesně vymezuje, kdo by měl dostat stanovený podíl z vybraných prostředků ''zakátu''. Jedná se především o chudáky a žebráky, výběrčí almužny (neboť platba ''zakátu'' se záhy institucionalizovala), ty, „jejichž srdce mají být získána“ (což se dnes interpretuje zejména v misijních intencích, ''[[džihád (Islam)|džihád]]''), [[otroci a otroctví (Islam)|otroky]], kteří se chtějí vykoupit z [[otroci a otroctví (Islam)|otroctví]], ty, kdož se zadlužili kvůli nějakému bohulibému činu, a muslimské pocestné, kteří by bez pomoci nedokázali dosáhnout cíle své cesty. Část prostředků má být vynakládána též v intencích ''Cesty Boží'' (''sabíluʼlláh''), čímž se však nemusí myslet jen ozbrojený ''džihád'', ale též mj. zajišťování chodu veřejněprospěšných institucí (např. [[mešita (Islam)|mešit]]) nebo misijních ambicí islámu.
 
<span id="entry">almužna</span> (''zakát'') – náboženská daň, patřící mezi tzv. pět pilířů islámu (''arkán ad-dín al-chamsa''). ''Zakát'' představuje velmi konkrétní a velmi hmatatelný výraz dobročinnosti ([[charita (Islam)|charita]]) a solidarity, na něž klade islám takový silný důraz. Almužna byla pevně institucializována záhy po [[Muhammad (Islam)|Muhammadově]] [[smrt a pohřební obřady (Islam)|smrti]], za vlády [[chalífa (Islam)|chalífů]] vedených správnou cestou (''al-chulafá ar-rášidún''). ''Zakát'' je povinen platit každý muslim, pokud jeho majetek ([[vlastnictví (Islam)|vlastnictví]]) přesáhne určitou minimální výši (''nisáb''), který jednotlivé právní školy (''[[šaríʻa (Islam)|šaríʻa]]'') přesně vymezují pro většinu druhů majetku. U plodin činí 10 %, u zvířat podléhá složitým počtům, ale odpovídá zhruba 2,5 %, u drahých kovů je to rovněž 2,5 % atd. ''Zakát'' by měl sloužit k ryze charitativním účelům, na přesně vymezené cíle a nikdy by neměl splynout se státním rozpočtem, což se však ve středověku příliš nedodržovalo. ''Zakát'' může teoreticky rozdělit sám věřící, ale v praxi tuto výsadu přenechává státním institucím, které muslimy na tuto povinnost upozorňují v moderní době též prostřednictvím médií a internetu. Vedle povinné almužny, ''zakátu'', existuje také almužna dobrovolná (''sadaqa''). Zvláštní místo v muslimské dobročinnosti zaujímá dobrovolný ''zakát'' rozdělovaný u příležitosti konce postního měsíce ramadánu ([[svátky (Islam)|svátky]]), zvaný ''zakát al-fitr'' (doslova „almužna při přerušení půstu“). [[Korán (Islam)|Korán]] v súře ''Pokání'' (''at-Tawba'') přesně vymezuje, kdo by měl dostat stanovený podíl z vybraných prostředků ''zakátu''. Jedná se především o chudáky a žebráky, výběrčí almužny (neboť platba ''zakátu'' se záhy institucionalizovala), ty, „jejichž srdce mají být získána“ (což se dnes interpretuje zejména v misijních intencích, ''[[džihád (Islam)|džihád]]''), [[otroci a otroctví (Islam)|otroky]], kteří se chtějí vykoupit z [[otroci a otroctví (Islam)|otroctví]], ty, kdož se zadlužili kvůli nějakému bohulibému činu, a muslimské pocestné, kteří by bez pomoci nedokázali dosáhnout cíle své cesty. Část prostředků má být vynakládána též v intencích ''Cesty Boží'' (''sabíluʼlláh''), čímž se však nemusí myslet jen ozbrojený ''džihád'', ale též mj. zajišťování chodu veřejněprospěšných institucí (např. [[mešita (Islam)|mešit]]) nebo misijních ambicí islámu.
   
<span class="section_title">Dále k tématu</span>:
+
<h3 class="section_title">Dále k tématu</h3>
  +
* ʻAbd al-ʻÁtí, Hammúda. ''Zaostřeno na islám''. Přel. Robert Hýsek. Praha: Islámská nadace v Praze, 2010;
  +
* Beránek, Ondřej, a Pavel Ťupek. ''Dvojí tvář islámské charity''. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2008;
  +
* Denny, Frederick M. ''Islám a muslimská obec''. Přel. Kateřina Hronová. Praha: Prostor, 2003;
  +
* Kropáček, Luboš. ''Duchovní cesty islámu''. Praha: Vyšehrad, 2003;
  +
* Mendel, Miloš, a kol. ''Islám: Ideál a skutečnost''. Praha: Baset, 2002;
  +
* Sušer, Jan. „Dobročinnost a vztah islámu k chudobě: Přijde škudil do ráje?“ ''Dingir'' 17, č. 1 (2014): 25-7. https://www.dingir.cz/archiv/Dingir114.pdf.
   
  +
''[[:Kategorie:Aut: Ostřanský Bronislav|Bronislav Ostřanský]]''
ʻAbd al-ʻÁtí, Hammúda. ''Zaostřeno na islám''. Přel. Robert Hýsek. Praha: Islámská nadace v Praze, 2010;
 
   
  +
<span class="section_title">Viz též:</span> [[almužna (JKI-I)|almužna (JKI-I)]]<br />
Beránek, Ondřej, a Pavel Ťupek. ''Dvojí tvář islámské charity''. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2008;
 
 
Denny, Frederick M. ''Islám a muslimská obec''. Přel. Kateřina Hronová. Praha: Prostor, 2003;
 
 
Kropáček, Luboš. ''Duchovní cesty islámu''. Praha: Vyšehrad, 2003;
 
 
Mendel, Miloš, a kol. ''Islám: Ideál a skutečnost''. Praha: Baset, 2002;
 
 
Sušer, Jan. „Dobročinnost a vztah islámu k chudobě: Přijde škudil do ráje?“ ''Dingir'' 17, č. 1 (2014): 25-7. https://www.dingir.cz/archiv/Dingir114.pdf.
 
 
''[[:Kategorie:Aut: Ostřanský Bronislav|Bronislav Ostřanský]]''<br />
 
 
[[Kategorie:Aut: Ostřanský Bronislav]]
 
[[Kategorie:Aut: Ostřanský Bronislav]]
 
[[Kategorie:Islám]]
 
[[Kategorie:Islám]]

Aktuální verze z 13. 10. 2025, 20:06

almužna (zakát) – náboženská daň, patřící mezi tzv. pět pilířů islámu (arkán ad-dín al-chamsa). Zakát představuje velmi konkrétní a velmi hmatatelný výraz dobročinnosti (charita) a solidarity, na něž klade islám takový silný důraz. Almužna byla pevně institucializována záhy po Muhammadově smrti, za vlády chalífů vedených správnou cestou (al-chulafá ar-rášidún). Zakát je povinen platit každý muslim, pokud jeho majetek (vlastnictví) přesáhne určitou minimální výši (nisáb), který jednotlivé právní školy (šaríʻa) přesně vymezují pro většinu druhů majetku. U plodin činí 10 %, u zvířat podléhá složitým počtům, ale odpovídá zhruba 2,5 %, u drahých kovů je to rovněž 2,5 % atd. Zakát by měl sloužit k ryze charitativním účelům, na přesně vymezené cíle a nikdy by neměl splynout se státním rozpočtem, což se však ve středověku příliš nedodržovalo. Zakát může teoreticky rozdělit sám věřící, ale v praxi tuto výsadu přenechává státním institucím, které muslimy na tuto povinnost upozorňují v moderní době též prostřednictvím médií a internetu. Vedle povinné almužny, zakátu, existuje také almužna dobrovolná (sadaqa). Zvláštní místo v muslimské dobročinnosti zaujímá dobrovolný zakát rozdělovaný u příležitosti konce postního měsíce ramadánu (svátky), zvaný zakát al-fitr (doslova „almužna při přerušení půstu“). Korán v súře Pokání (at-Tawba) přesně vymezuje, kdo by měl dostat stanovený podíl z vybraných prostředků zakátu. Jedná se především o chudáky a žebráky, výběrčí almužny (neboť platba zakátu se záhy institucionalizovala), ty, „jejichž srdce mají být získána“ (což se dnes interpretuje zejména v misijních intencích, džihád), otroky, kteří se chtějí vykoupit z otroctví, ty, kdož se zadlužili kvůli nějakému bohulibému činu, a muslimské pocestné, kteří by bez pomoci nedokázali dosáhnout cíle své cesty. Část prostředků má být vynakládána též v intencích Cesty Boží (sabíluʼlláh), čímž se však nemusí myslet jen ozbrojený džihád, ale též mj. zajišťování chodu veřejněprospěšných institucí (např. mešit) nebo misijních ambicí islámu.

Dále k tématu

  • ʻAbd al-ʻÁtí, Hammúda. Zaostřeno na islám. Přel. Robert Hýsek. Praha: Islámská nadace v Praze, 2010;
  • Beránek, Ondřej, a Pavel Ťupek. Dvojí tvář islámské charity. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2008;
  • Denny, Frederick M. Islám a muslimská obec. Přel. Kateřina Hronová. Praha: Prostor, 2003;
  • Kropáček, Luboš. Duchovní cesty islámu. Praha: Vyšehrad, 2003;
  • Mendel, Miloš, a kol. Islám: Ideál a skutečnost. Praha: Baset, 2002;
  • Sušer, Jan. „Dobročinnost a vztah islámu k chudobě: Přijde škudil do ráje?“ Dingir 17, č. 1 (2014): 25-7. https://www.dingir.cz/archiv/Dingir114.pdf.

Bronislav Ostřanský

Viz též: almužna (JKI-I)