Bilqís (Islam): Porovnání verzí

Aktuální verze z 13. 10. 2025, 20:06

Bilqís – královna ze Sáby, pověstmi opředená postava jihoarabského původu. Legendární královna ze Sáby se objevuje dokonce v Koránu; nikoliv však pod jménem Bilqís, které ji dala až muslimská lidová tradice. Podle legend byla Bilqís napůl žena a napůl džinníja („džinka“, viz džinnové) a spojením lidských a démonických vlastností dosáhla mimořádných schopností; byla vladařkou mocné říše a vynikala moudrostí i vzděláním. V súře 27. Mravenci se Sulajmán (Šalamoun) rozhodne ji oslovit, a pošle proto svého posla, krále ptactva Dudka (Hudhud) s dopisem do Jemenu, kde říše královny ze Sáby ležela: „I řekla královna: ‚Velmožové, byl mi shozen tento dopis vznešený, od Šalomouna je a zní: ›Ve jménu Boha milosrdného, slitovného! Nebuďte vůči mně vzpupní, nýbrž přijďte ke mně odevzdáni do vůle Boha jediného!‹‘ I pravila dále: ‚Velmožové, poraďte mi v této mé záležitosti! A já nic nerozhodnu bez vašeho osvěčení.‘ Odpověděli: ‚My jsme sice lidé síly a lidé statečnosti mocné, však záležitost patří tobě; uvaž sama, jaké vydáš nařízení!‘ Pravila: ‚Když králové do města nějakého vcházejí, věru je vyplení a nejmocnější z jeho obyvatel těmi nejbídnějšími učiní – a takto obvykle jednají. Já však pošlu Šalomounovi dar a vyčkám, s čím navrátí se vyslanci moji.‘ Když přišli k Šalomounovi, řekl jim: ‚Chcete snad rozmnožit mé bohatství? Však to, co mi Bůh uštědřil je mnohem lepší než to, co dal vám! A přesto se z darů svých radujete velice. Vraťte se ke svým! A já věru proti nim vytáhnu s vojsky, jimž neodolají, a vyženu je ze země jejich zbídačené a budou poníženi hluboce.‘“

Královna Bilqís se nakonec do Jeruzaléma (svatá místa) v impozantním průvodu přece jen dostavila a setkala se tam se Sulajmánem. Kolem tohoto setkání existuje celá řada legend; kupříkladu Sulajmán se obával, že Bilqís není ve skutečnosti žena, nýbrž satanka (a satani mají podle tradice kozlí nohy). Aby to zodpovědně prověřil, nechal vyleštit podlahu v přijímacím sále svého paláce tak, že se leskla, jako by tam byla vodní hladina. Když Bilqís do místnosti vkročila, tak s překvapením nazdvihla lem svých šatů, a tím zřetelně ukázala, že je skutečně „jen“ žena (tento motiv se objevuje i v Koránu). Další barvité legendy se točí kolem vášně, kterou král Sulajmán k Bilqís vzplanul. Na její přání ji však musel slíbit, že k ní do místnosti nikdy nevkročí, pokud si to ona nebude výslovně přát. Sulajmán však použil lest a do večeře, kterou Bilqís poslal, nechal přimíchat množství koření, avšak přidal ji k tomu jen minimum tekutin. Takže žíznící Bilqís, která se nemohla (jistě ne náhodou) dovolat služebnictva, nakonec přivolala krále. Sulajmánovy touhy tak došly naplnění. Legendy uvádějí, že z tohoto spojení se narodil syn; Etiopové jej nazývají Menelik a donedávna od něho odvozovali původ své královské („šalamounské“) dynastie.

Dále k tématu

Al-Kisáʼí, Abúʼl-Hasan. Kniha o počiatku a konci a rozprávania o prorokoch: Islamské mýty a legendy. Přel. Ján Pauliny. Bratislava: Tatran, 1980;
Bellet, Alain, a kol. Mýty a legendy z celého světa. Přel. Helena Beguivinová. Praha: Reader's Digest Výběr, 2010;
Pauliny, Ján. Kniežatá púšte. Bratislava: Mladé letá, 1978;
Tomek, Jiří. Král světla. Arabské mýty, legendy a pohádky. Praha: Argo, 2016.

Bronislav Ostřanský

@@ Řádek 3: / Řádek 3: @@
 Královna Bilqís se nakonec do Jeruzaléma ([[svatá místa (Islam)|svatá místa]]) v impozantním průvodu přece jen dostavila a setkala se tam se Sulajmánem. Kolem tohoto setkání existuje celá řada legend; kupříkladu Sulajmán se obával, že Bilqís není ve skutečnosti žena, nýbrž satanka (a [[satani (Islam)|satani]] mají podle tradice kozlí nohy). Aby to zodpovědně prověřil, nechal vyleštit podlahu v přijímacím sále svého paláce tak, že se leskla, jako by tam byla vodní hladina. Když Bilqís do místnosti vkročila, tak s překvapením nazdvihla lem svých šatů, a tím zřetelně ukázala, že je skutečně „jen“ žena (tento motiv se objevuje i v Koránu). Další barvité legendy se točí kolem vášně, kterou král Sulajmán k Bilqís vzplanul. Na její přání ji však musel slíbit, že k ní do místnosti nikdy nevkročí, pokud si to ona nebude výslovně přát. Sulajmán však použil lest a do večeře, kterou Bilqís poslal, nechal přimíchat množství koření, avšak přidal ji k tomu jen minimum tekutin. Takže žíznící Bilqís, která se nemohla (jistě ne náhodou) dovolat služebnictva, nakonec přivolala krále. Sulajmánovy touhy tak došly naplnění. Legendy uvádějí, že z tohoto spojení se narodil syn; Etiopové jej nazývají Menelik a donedávna od něho odvozovali původ své královské („šalamounské“) dynastie.
-<span class="section_title">Dále k tématu</span>:
+<h3 class="section_title">Dále k tématu</h3>
+* Al-Kisáʼí, Abúʼl-Hasan. ''Kniha o počiatku a konci a rozprávania o prorokoch: Islamské mýty a legendy.'' Přel. Ján Pauliny. Bratislava: Tatran, 1980;
+* Bellet, Alain, a kol. ''Mýty a legendy z celého světa''. Přel. Helena Beguivinová. Praha: Reader's Digest Výběr, 2010;
-Al-Kisáʼí, Abúʼl-Hasan. ''Kniha o počiatku a konci a rozprávania o prorokoch: Islamské mýty a legendy.'' Přel. Ján Pauliny. Bratislava: Tatran, 1980;
+* Pauliny, Ján. ''Kniežatá púšte''. Bratislava: Mladé letá, 1978;
-Bellet, Alain, a kol. ''Mýty a legendy z celého světa''. Přel. Helena Beguivinová. Praha: Reader's Digest Výběr, 2010;
+* Tomek, Jiří. ''Král světla. Arabské mýty, legendy a pohádky''. Praha: Argo, 2016.
-Pauliny, Ján. ''Kniežatá púšte''. Bratislava: Mladé letá, 1978;
-Tomek, Jiří. ''Král světla. Arabské mýty, legendy a pohádky''. Praha: Argo, 2016.
 ''[[:Kategorie:Aut: Ostřanský Bronislav|Bronislav Ostřanský]]''<br />