Aleš Bohumír: Porovnání verzí
imported>ZRN |
|||
| (Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze od 2 dalších uživatelů.) | |||
| Řádek 4: | Řádek 4: | ||
<br /><span class="PERSON_DIED"><time datetime="1980-01-18">18. ledna 1980</time> v Praze</span> |
<br /><span class="PERSON_DIED"><time datetime="1980-01-18">18. ledna 1980</time> v Praze</span> |
||
| − | Pravoslavný kněz. Bratr [[Axman Otakar Pavel|Otakara Pavla Axmana]] a otec [[Aleš Pavel|Pavla Alše]] (Axmana). Narozen jako Bohumír Axman, příjmení si změnil roku 1948 během působení na ministerstvu národní obrany, neboť stejné příjmení měl dřívější vůdce Hitlerjugend. Absolvoval reálné gymnázium v Praze, od roku 1924 studoval bohosloví na pravoslavném učilišti sv. Sávy ve Sremských Karlovicích v Srbsku, poté studoval na teologické fakultě v Bělehradě. Kvůli nedostatku duchovních se na žádost [[Gorazd|Gorazda]] vrátil do Československa, kde musel znovu absolvovat maturitní zkoušku. V roce 1933 byl vysvěcen na kněze, od roku 1934 byl archivářem a knihovníkem pravoslavné eparchiální rady v Řimicích a v okolních obcích vypomáhal jako duchovní. Po atentátu na Reinharda Heydricha byl vězněn v Olomouci a poté nuceně nasazen na práce v německém Plavnu. Roku 1943 se ze zdravotních důvodů vrátil do vlasti, pracoval jako úředník, konal tajné pravoslavné bohoslužby a podílel se na obnově pravoslaví v Řimicích. Po válce působil jako duchovní v Praze, v letech 1947–50 byl vojenským duchovním pro pravoslavnou církev, zabýval se především evidencí válečných hrobů pravoslavných věřících. Krátce byl duchovním v Táboře, poté se vrátil do Prahy, kde působil jako duchovní v katedrálním chrámu sv. Cyrila a Metoděje až do roku 1976, kdy odešel do penze. Byl redaktorem ''Hlasu pravoslaví'', je autorem ''Pravoslavné liturgiky'' (1953). |
+ | [[Pravoslavná církev|Pravoslavný]] kněz. Bratr [[Axman Otakar Pavel|Otakara Pavla Axmana]] a otec [[Aleš Pavel|Pavla Alše]] (Axmana). Narozen jako Bohumír Axman, příjmení si změnil roku 1948 během působení na ministerstvu národní obrany, neboť stejné příjmení měl dřívější vůdce Hitlerjugend. Absolvoval reálné gymnázium v Praze, od roku 1924 studoval bohosloví na pravoslavném učilišti sv. Sávy ve Sremských Karlovicích v Srbsku, poté studoval na teologické fakultě v Bělehradě. Kvůli nedostatku duchovních se na žádost [[Gorazd|Gorazda]] vrátil do Československa, kde musel znovu absolvovat maturitní zkoušku. V roce 1933 byl vysvěcen na kněze, od roku 1934 byl archivářem a knihovníkem pravoslavné eparchiální rady v Řimicích a v okolních obcích vypomáhal jako duchovní. Po atentátu na Reinharda Heydricha byl vězněn v Olomouci a poté nuceně nasazen na práce v německém Plavnu. Roku 1943 se ze zdravotních důvodů vrátil do vlasti, pracoval jako úředník, konal tajné pravoslavné bohoslužby a podílel se na obnově pravoslaví v Řimicích. Po válce působil jako duchovní v Praze, v letech 1947–50 byl vojenským duchovním pro pravoslavnou církev, zabýval se především evidencí válečných hrobů pravoslavných věřících. Krátce byl duchovním v Táboře, poté se vrátil do Prahy, kde působil jako duchovní v katedrálním chrámu sv. Cyrila a Metoděje až do roku 1976, kdy odešel do penze. Byl redaktorem ''Hlasu pravoslaví'', je autorem ''Pravoslavné liturgiky'' (1953). |
<span class="section_title">Literatura:</span><br /> |
<span class="section_title">Literatura:</span><br /> |
||
Martin Jindra: ''Česká pravoslavná církev od Mnichova po obnovu v roce 1945.'' Ústav pro studium totalitních režimů, Praha 2015, s. 161–164. |
Martin Jindra: ''Česká pravoslavná církev od Mnichova po obnovu v roce 1945.'' Ústav pro studium totalitních režimů, Praha 2015, s. 161–164. |
||
| − | ''[[:Kategorie:Aut: Beláňová Andrea|Andrea Beláňová]]'' |
+ | ''[[:Kategorie:Aut: Beláňová Andrea|Andrea Beláňová]]''<br /> |
[[Kategorie:Aut: Beláňová Andrea|Andrea Beláňová]] |
[[Kategorie:Aut: Beláňová Andrea|Andrea Beláňová]] |
||
Aktuální verze z 15. 10. 2025, 06:32
Aleš Bohumír
v Řimicích (okr. Olomouc)
v Praze
Pravoslavný kněz. Bratr Otakara Pavla Axmana a otec Pavla Alše (Axmana). Narozen jako Bohumír Axman, příjmení si změnil roku 1948 během působení na ministerstvu národní obrany, neboť stejné příjmení měl dřívější vůdce Hitlerjugend. Absolvoval reálné gymnázium v Praze, od roku 1924 studoval bohosloví na pravoslavném učilišti sv. Sávy ve Sremských Karlovicích v Srbsku, poté studoval na teologické fakultě v Bělehradě. Kvůli nedostatku duchovních se na žádost Gorazda vrátil do Československa, kde musel znovu absolvovat maturitní zkoušku. V roce 1933 byl vysvěcen na kněze, od roku 1934 byl archivářem a knihovníkem pravoslavné eparchiální rady v Řimicích a v okolních obcích vypomáhal jako duchovní. Po atentátu na Reinharda Heydricha byl vězněn v Olomouci a poté nuceně nasazen na práce v německém Plavnu. Roku 1943 se ze zdravotních důvodů vrátil do vlasti, pracoval jako úředník, konal tajné pravoslavné bohoslužby a podílel se na obnově pravoslaví v Řimicích. Po válce působil jako duchovní v Praze, v letech 1947–50 byl vojenským duchovním pro pravoslavnou církev, zabýval se především evidencí válečných hrobů pravoslavných věřících. Krátce byl duchovním v Táboře, poté se vrátil do Prahy, kde působil jako duchovní v katedrálním chrámu sv. Cyrila a Metoděje až do roku 1976, kdy odešel do penze. Byl redaktorem Hlasu pravoslaví, je autorem Pravoslavné liturgiky (1953).
Literatura:
Martin Jindra: Česká pravoslavná církev od Mnichova po obnovu v roce 1945. Ústav pro studium totalitních režimů, Praha 2015, s. 161–164.