Barták Josef Pavel: Porovnání verzí
imported>ZRN |
|||
| (Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze od 2 dalších uživatelů.) | |||
| Řádek 4: | Řádek 4: | ||
<br /><span class="PERSON_DIED"><time datetime="1964-09-30">30. září 1964</time> v Georgii (Spojené státy americké)</span> |
<br /><span class="PERSON_DIED"><time datetime="1964-09-30">30. září 1964</time> v Georgii (Spojené státy americké)</span> |
||
| − | Superintendent metodistické církve. Pocházel z evangelické rodiny, v dětství osiřel po otci. Jeho nevlastním dědečkem byl lidový náboženský myslitel Jan Balcar (1832–1888), zakladatel jednoho z proudů tvořících Svobodnou reformovanou církev, jeho sestra se provdala za Václava Cejnara (1862–1940), původně člena Balcarova sboru, který se během svého pobytu ve Spojených státech stal metodistou. Barták v roce 1907 následoval Cejnara do Ameriky a rovněž vstoupil do metodistické církve. Studoval na Jihozápadní univerzitě v Georgetownu (B.A.), následně teologii na Vanderbiltově univerzitě v Nashvillu (B.D.). Po absolutoriu byl v letech 1914–21 kazatelem českého metodistického sboru v Chicagu (zároveň získal magisterskou hodnost na Chicagské univerzitě), v roce 1921 se společně s [[Dobeš Josef|Josefem Dobešem]] a později [[Vančura Václav (ml.)|Václavem Vančurou]] (1883–1972) zapojil do metodistické misie v Československu. Vedl časopis ''Křesťanský buditel'', byl kazatelem pražského ústředního sboru (1921–27), potom v Plzni (1927–29), v jižních Čechách a Praze-Vršovicích (1932–33), od poloviny dvacátých let ve funkci superintendenta. Po vstupu Spojených států do války byl jako americký občan v prosinci 1941 internován, později byl vyměněn za německého zajatce. Po válce (1946) se do své funkce vrátil, v roce 1950 však byl jako americký občan z Československa vyhoštěn. V letech 1950–59 působil jako kazatel v jednom z vídeňských metodistických sborů, pak odešel na penzi. Je autorem populárního anglickojazyčného přiblížení Husova odkazu (''John Hus at Constance'', 1935). |
+ | Superintendent [[Evangelická církev metodistická|metodistické církve]]. Pocházel z [[Českobratrská církev evangelická|evangelické]] rodiny, v dětství osiřel po otci. Jeho nevlastním dědečkem byl lidový náboženský myslitel Jan Balcar (1832–1888), zakladatel jednoho z proudů tvořících Svobodnou reformovanou církev, jeho sestra se provdala za Václava Cejnara (1862–1940), původně člena Balcarova sboru, který se během svého pobytu ve Spojených státech stal metodistou. Barták v roce 1907 následoval Cejnara do Ameriky a rovněž vstoupil do metodistické církve. Studoval na Jihozápadní univerzitě v Georgetownu (B.A.), následně teologii na Vanderbiltově univerzitě v Nashvillu (B.D.). Po absolutoriu byl v letech 1914–21 kazatelem českého metodistického sboru v Chicagu (zároveň získal magisterskou hodnost na Chicagské univerzitě), v roce 1921 se společně s [[Dobeš Josef|Josefem Dobešem]] a později [[Vančura Václav (ml.)|Václavem Vančurou]] (1883–1972) zapojil do metodistické misie v Československu. Vedl časopis ''Křesťanský buditel'', byl kazatelem pražského ústředního sboru (1921–27), potom v Plzni (1927–29), v jižních Čechách a Praze-Vršovicích (1932–33), od poloviny dvacátých let ve funkci superintendenta. Po vstupu Spojených států do války byl jako americký občan v prosinci 1941 internován, později byl vyměněn za německého zajatce. Po válce (1946) se do své funkce vrátil, v roce 1950 však byl jako americký občan z Československa vyhoštěn. V letech 1950–59 působil jako kazatel v jednom z vídeňských metodistických sborů, pak odešel na penzi. Je autorem populárního anglickojazyčného přiblížení Husova odkazu (''John Hus at Constance'', 1935). |
| − | ''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]'' |
+ | ''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''<br /> |
[[Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]] |
[[Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]] |
||
Aktuální verze z 15. 10. 2025, 07:02
Barták Josef Pavel
v Sedloňově (okr. Rychnov nad Kněžnou)
v Georgii (Spojené státy americké)
Superintendent metodistické církve. Pocházel z evangelické rodiny, v dětství osiřel po otci. Jeho nevlastním dědečkem byl lidový náboženský myslitel Jan Balcar (1832–1888), zakladatel jednoho z proudů tvořících Svobodnou reformovanou církev, jeho sestra se provdala za Václava Cejnara (1862–1940), původně člena Balcarova sboru, který se během svého pobytu ve Spojených státech stal metodistou. Barták v roce 1907 následoval Cejnara do Ameriky a rovněž vstoupil do metodistické církve. Studoval na Jihozápadní univerzitě v Georgetownu (B.A.), následně teologii na Vanderbiltově univerzitě v Nashvillu (B.D.). Po absolutoriu byl v letech 1914–21 kazatelem českého metodistického sboru v Chicagu (zároveň získal magisterskou hodnost na Chicagské univerzitě), v roce 1921 se společně s Josefem Dobešem a později Václavem Vančurou (1883–1972) zapojil do metodistické misie v Československu. Vedl časopis Křesťanský buditel, byl kazatelem pražského ústředního sboru (1921–27), potom v Plzni (1927–29), v jižních Čechách a Praze-Vršovicích (1932–33), od poloviny dvacátých let ve funkci superintendenta. Po vstupu Spojených států do války byl jako americký občan v prosinci 1941 internován, později byl vyměněn za německého zajatce. Po válce (1946) se do své funkce vrátil, v roce 1950 však byl jako americký občan z Československa vyhoštěn. V letech 1950–59 působil jako kazatel v jednom z vídeňských metodistických sborů, pak odešel na penzi. Je autorem populárního anglickojazyčného přiblížení Husova odkazu (John Hus at Constance, 1935).