Farský Karel: Porovnání verzí
imported>ZRN |
|||
| (Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.) | |||
| Řádek 4: | Řádek 4: | ||
<br /><span class="PERSON_DIED"><time datetime="1927-06-12">12. června 1927</time> v Praze</span> |
<br /><span class="PERSON_DIED"><time datetime="1927-06-12">12. června 1927</time> v Praze</span> |
||
| − | První biskup-patriarcha [[Církev československá husitská|Církve československé (husitské)]]. Vystudoval akademické gymnázium a poté teologickou fakultu české Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze. V roce 1904 byl v římskokatolické církvi vysvěcen na kněze, působil krátce jako kaplan v Ostrově a Perninku. Roku 1909 obdržel doktorát teologie (ThDr.), ale po konfliktu s pražským arcibiskupem byl roku 1914 přeložen a působil pět let jako středoškolský profesor náboženství na reálce v Plzni. Jako stoupenec modernismu se stal roku 1918 členem Jednoty katolického duchovenstva, v roce 1919 se stal předsedou radikálního Klubu reformních kněží (původně Ohnisko) a tajemníkem církevního oddělení Ministerstva školství a národní osvěty. S vedením církve se snažil vyjednávat možné reformy, vypracoval ''Český misál'' (1919), který začal sloužit při liturgických obřadech v národním jazyce již na Vánoce roku 1919. Po rozhodném odsouzení tohoto kroku pražským arcibiskupem se stal jedním za zakladatelů Církve československé (husitské) 8. ledna 1920 v Národním domě na Smíchově. Musel rezignovat na úřednické místo na ministerstvu a znovu vyučovat náboženství na středních školách v Praze. Pro novou církev vypracoval obřadní příručku ''Agenda'' (1922), ''Zpěvník duchovních písní pro církev československou'' (1922) i ''Liturgii'', která začala být používána od roku 1924 (knižně vydána 1925). Spolu s [[Kalous František|Františkem Kalousem]] vydal ''Československý katechismus'' (1922), který odstartoval roztržku s pravoslavným křídlem církve |
+ | První biskup-patriarcha [[Církev československá husitská|Církve československé (husitské)]]. Vystudoval akademické gymnázium a poté teologickou fakultu české Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze. V roce 1904 byl v [[Církev římskokatolická|římskokatolické církvi]] vysvěcen na kněze, působil krátce jako kaplan v Ostrově a Perninku. Roku 1909 obdržel doktorát teologie (ThDr.), ale po konfliktu s pražským arcibiskupem byl roku 1914 přeložen a působil pět let jako středoškolský profesor náboženství na reálce v Plzni. Jako stoupenec modernismu se stal roku 1918 členem Jednoty katolického duchovenstva, v roce 1919 se stal předsedou radikálního Klubu reformních kněží (původně Ohnisko) a tajemníkem církevního oddělení Ministerstva školství a národní osvěty. S vedením církve se snažil vyjednávat možné reformy, vypracoval ''Český misál'' (1919), který začal sloužit při liturgických obřadech v národním jazyce již na Vánoce roku 1919. Po rozhodném odsouzení tohoto kroku pražským arcibiskupem se stal jedním za zakladatelů Církve československé (husitské) 8. ledna 1920 v Národním domě na Smíchově. Musel rezignovat na úřednické místo na ministerstvu a znovu vyučovat náboženství na středních školách v Praze. Pro novou církev vypracoval obřadní příručku ''Agenda'' (1922), ''Zpěvník duchovních písní pro církev československou'' (1922) i ''Liturgii'', která začala být používána od roku 1924 (knižně vydána 1925). Spolu s [[Kalous František|Františkem Kalousem]] vydal ''Československý katechismus'' (1922), který odstartoval roztržku s pravoslavným křídlem církve. V roce 1923 byl Farský zvolen biskupem západočeským se sídlem v Praze, roku 1924 se stal prvním patriarchou (= nejvyšším představitelem) Církve československé a roku 1925 se mu dostalo biskupské ordinace. Modernistický a liberálně-náboženský Farského směr tím zvítězil nad pravoslavným směrem Matěje Pavlíka ([[Gorazd|Gorazd]]), který církev opustil. Po tomto konfliktu se Farský stal faktickým zakladatelem a organizačním upevnitelem Církve československé (husitské). Nepominutelně se zasloužil o její základnu a všestranný rozvoj, stejně jako o první ekumenické vztahy, církev reprezentoval například ve Stockholmu (1925) a Spojených státech amerických (1926). Na jeho popud byla roku 1923 založena bohoslovecká kolej. Je autorem řady děl, například ''Český problém církevní'' (1919), ''Zápas o svobodu ducha v Církvi československé'' (1920), ''Stvoření'' (1920), ''Zpode jha'' (1921), ''Náboženství v národě československém'' (1924), ''Stát a církev'' (1924), ''Naše postyla'' (1925), ''Stručné informace o náboženských názorech, úkolech a organizaci církve československé'' (1925). Stálá expozice věnovaná jeho památce se nachází ve Vysokém nad Jizerou. |
<span class="section_title">Literatura:</span><br /> |
<span class="section_title">Literatura:</span><br /> |
||
Aktuální verze z 16. 10. 2025, 06:22
Farský Karel
ve Škodějově (okr. Semily)
v Praze
První biskup-patriarcha Církve československé (husitské). Vystudoval akademické gymnázium a poté teologickou fakultu české Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze. V roce 1904 byl v římskokatolické církvi vysvěcen na kněze, působil krátce jako kaplan v Ostrově a Perninku. Roku 1909 obdržel doktorát teologie (ThDr.), ale po konfliktu s pražským arcibiskupem byl roku 1914 přeložen a působil pět let jako středoškolský profesor náboženství na reálce v Plzni. Jako stoupenec modernismu se stal roku 1918 členem Jednoty katolického duchovenstva, v roce 1919 se stal předsedou radikálního Klubu reformních kněží (původně Ohnisko) a tajemníkem církevního oddělení Ministerstva školství a národní osvěty. S vedením církve se snažil vyjednávat možné reformy, vypracoval Český misál (1919), který začal sloužit při liturgických obřadech v národním jazyce již na Vánoce roku 1919. Po rozhodném odsouzení tohoto kroku pražským arcibiskupem se stal jedním za zakladatelů Církve československé (husitské) 8. ledna 1920 v Národním domě na Smíchově. Musel rezignovat na úřednické místo na ministerstvu a znovu vyučovat náboženství na středních školách v Praze. Pro novou církev vypracoval obřadní příručku Agenda (1922), Zpěvník duchovních písní pro církev československou (1922) i Liturgii, která začala být používána od roku 1924 (knižně vydána 1925). Spolu s Františkem Kalousem vydal Československý katechismus (1922), který odstartoval roztržku s pravoslavným křídlem církve. V roce 1923 byl Farský zvolen biskupem západočeským se sídlem v Praze, roku 1924 se stal prvním patriarchou (= nejvyšším představitelem) Církve československé a roku 1925 se mu dostalo biskupské ordinace. Modernistický a liberálně-náboženský Farského směr tím zvítězil nad pravoslavným směrem Matěje Pavlíka (Gorazd), který církev opustil. Po tomto konfliktu se Farský stal faktickým zakladatelem a organizačním upevnitelem Církve československé (husitské). Nepominutelně se zasloužil o její základnu a všestranný rozvoj, stejně jako o první ekumenické vztahy, církev reprezentoval například ve Stockholmu (1925) a Spojených státech amerických (1926). Na jeho popud byla roku 1923 založena bohoslovecká kolej. Je autorem řady děl, například Český problém církevní (1919), Zápas o svobodu ducha v Církvi československé (1920), Stvoření (1920), Zpode jha (1921), Náboženství v národě československém (1924), Stát a církev (1924), Naše postyla (1925), Stručné informace o náboženských názorech, úkolech a organizaci církve československé (1925). Stálá expozice věnovaná jeho památce se nachází ve Vysokém nad Jizerou.
Literatura:
Olga Pešková-Kounovská: Farský žije. O zakladateli a prvním patriarchovi církve československé pro mládež k desetiletému výročí jeho smrti. Ústřední rada Církve československé, Praha 1937; Miloslav Kaňák: Dr. Karel Farský. Blahoslav, Praha 1951; Stanislav Lahodný: Farský a naše dny. Ústřední církevní nakladatelství, Praha 1955; Tomáš Butta a kol.: Karel Farský. Blahoslav, Praha 2017; Zdeněk Trtík – Václav Kadeřávek: Život a víra ThDr. Karla Farského. Blahoslav, Praha 1982; Otto Rutrle a kol.: Patriarcha Dr. K. Farský – novodobý hlasatel Ježíše Krista. Ústřední církevní nakladatelství, Praha 1954; Tomáš Butta (ed.): Karel Farský. CČSH, Praha 2017; Martin Chadima: Dr. Karel Farský. I. patriarcha Církve československé (husitské). Královéhradecká diecéze CČSH, Hradec Králové 2017; Martin Jindra – Marcel Sladkowski (eds.): Biografický slovník Církve československé husitské. CČSH, Praha 2020, s. 112–125; Zdeněk R. Nešpor: Století národní církve. Duchovní hledání Církve československé (husitské). Academia, Praha 2024.