Glücklich Julius: Porovnání verzí
imported>ZRN |
|||
| Řádek 4: | Řádek 4: | ||
<br /><span class="PERSON_DIED"><time datetime="1950-09-28">28. září 1950</time> v Praze</span> |
<br /><span class="PERSON_DIED"><time datetime="1950-09-28">28. září 1950</time> v Praze</span> |
||
| − | Historik, člen [[Českobratrská církev evangelická|Českobratrské církve evangelické]]. Pocházel z rodiny židovského obchodníka, ale vlivem [[Masaryk Tomáš Garrigue|T. G. Masaryka]] v roce 1898 (uvádí se i rok 1896) přestoupil k reformované církvi, s níž se pak stal členem ČCE. Maturoval na gymnáziu v rodišti (1895), pak vystudoval historii na Filosofické fakultě české Karlo-Ferdinandovy univerzity (PhDr. 1900, během studia stáž ve Vídni). Stal se suplentem na obchodní akademii v Chrudimi (1899–1900), gymnáziu v Německém Brodě (dnes Havlíčkův Brod, 1900–01), reálce v Praze v Ječné ulici (1901–03), reálném gymnáziu v Křemencově ulici (1903–04) a gymnáziu v Žitné ulici (1904–06), teprve pak získal trvalé profesorské místo na malostranském gymnáziu (1906–20). Zároveň se v roce 1911 na české filosofické fakultě habilitoval z rakouských dějin a začal přednášet. V roce 1920 byl jmenován řádným profesorem všeobecných dějin a vedoucím historického semináře na nově založené Filosofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, kde působil s válečnou přestávkou do roku 1946 (1926–27 děkan fakulty). Od roku 1947 do své smrti zastával pozici čestného profesora (byl už penzionován) na obnovené Palackého univerzitě v Olomouci. V roce 1910 se stal dopisujícím a 1934 mimořádným členem Královské české společnosti nauk, v roce 1912 dopisujícím, 1933 mimořádným a 1946 řádným členem České akademie věd a umění, byl rovněž členem Historického klubu. Z obou učených společností byl v roce 1940 pro neárijský původ vyloučen, avšak koncentračnímu táboru unikl díky smíšenému manželství, po válce byl rehabilitován. Společensky se zprvu orientoval na T. G. Masaryka (psal i do ''Naší doby''), později převážila profesní sounáležitost s historiky Gollovy školy, výrazně se uplatnil jako autor recenzí v ''Českém časopise historickém''. Odborně se zabýval dobou kolem stavovského povstání, hlavně Václavem Budovcem z Budova, přičemž se uplatnil i jako editor (''Václava Budovce z Budova korespondence z let 1579–1619'', 1908; ''O historických dílech Václava Budovce z Budova z let 1608–1610…'', 1911; ''Nová korrespondence Václava Budovce z Budova z let 1580–1616'', 1912; ''Nová redakce zemského zřízení království českého z posledních let před českým povstáním'', 1936; řada časopiseckých studií), s V. Dykem a K. Kroftou vydal dílo historika Ladislava K. Hofmana (1873–1903, ''Sebrané spisy'' 1904–05), vedle toho do českých diskusí spoluuvedl německého teologa a sociologa Ernesta Troeltsche. |
+ | Historik, člen [[Českobratrská církev evangelická|Českobratrské církve evangelické]]. Pocházel z rodiny [[Federace židovských obcí|židovského obchodníka]], ale vlivem [[Masaryk Tomáš Garrigue|T. G. Masaryka]] v roce 1898 (uvádí se i rok 1896) přestoupil k reformované církvi, s níž se pak stal členem ČCE. Maturoval na gymnáziu v rodišti (1895), pak vystudoval historii na Filosofické fakultě české Karlo-Ferdinandovy univerzity (PhDr. 1900, během studia stáž ve Vídni). Stal se suplentem na obchodní akademii v Chrudimi (1899–1900), gymnáziu v Německém Brodě (dnes Havlíčkův Brod, 1900–01), reálce v Praze v Ječné ulici (1901–03), reálném gymnáziu v Křemencově ulici (1903–04) a gymnáziu v Žitné ulici (1904–06), teprve pak získal trvalé profesorské místo na malostranském gymnáziu (1906–20). Zároveň se v roce 1911 na české filosofické fakultě habilitoval z rakouských dějin a začal přednášet. V roce 1920 byl jmenován řádným profesorem všeobecných dějin a vedoucím historického semináře na nově založené Filosofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, kde působil s válečnou přestávkou do roku 1946 (1926–27 děkan fakulty). Od roku 1947 do své smrti zastával pozici čestného profesora (byl už penzionován) na obnovené Palackého univerzitě v Olomouci. V roce 1910 se stal dopisujícím a 1934 mimořádným členem Královské české společnosti nauk, v roce 1912 dopisujícím, 1933 mimořádným a 1946 řádným členem České akademie věd a umění, byl rovněž členem Historického klubu. Z obou učených společností byl v roce 1940 pro neárijský původ vyloučen, avšak koncentračnímu táboru unikl díky smíšenému manželství, po válce byl rehabilitován. Společensky se zprvu orientoval na T. G. Masaryka (psal i do ''Naší doby''), později převážila profesní sounáležitost s historiky Gollovy školy, výrazně se uplatnil jako autor recenzí v ''Českém časopise historickém''. Odborně se zabýval dobou kolem stavovského povstání, hlavně Václavem Budovcem z Budova, přičemž se uplatnil i jako editor (''Václava Budovce z Budova korespondence z let 1579–1619'', 1908; ''O historických dílech Václava Budovce z Budova z let 1608–1610…'', 1911; ''Nová korrespondence Václava Budovce z Budova z let 1580–1616'', 1912; ''Nová redakce zemského zřízení království českého z posledních let před českým povstáním'', 1936; řada časopiseckých studií), s V. Dykem a K. Kroftou vydal dílo historika Ladislava K. Hofmana (1873–1903, ''Sebrané spisy'' 1904–05), vedle toho do českých diskusí spoluuvedl německého teologa a sociologa Ernesta Troeltsche. |
<span class="section_title">Literatura:</span><br /> |
<span class="section_title">Literatura:</span><br /> |
||
Aktuální verze z 16. 10. 2025, 06:37
Glücklich Julius
v Březových Horách (dnes součást Příbrami, okr. Příbram)
v Praze
Historik, člen Českobratrské církve evangelické. Pocházel z rodiny židovského obchodníka, ale vlivem T. G. Masaryka v roce 1898 (uvádí se i rok 1896) přestoupil k reformované církvi, s níž se pak stal členem ČCE. Maturoval na gymnáziu v rodišti (1895), pak vystudoval historii na Filosofické fakultě české Karlo-Ferdinandovy univerzity (PhDr. 1900, během studia stáž ve Vídni). Stal se suplentem na obchodní akademii v Chrudimi (1899–1900), gymnáziu v Německém Brodě (dnes Havlíčkův Brod, 1900–01), reálce v Praze v Ječné ulici (1901–03), reálném gymnáziu v Křemencově ulici (1903–04) a gymnáziu v Žitné ulici (1904–06), teprve pak získal trvalé profesorské místo na malostranském gymnáziu (1906–20). Zároveň se v roce 1911 na české filosofické fakultě habilitoval z rakouských dějin a začal přednášet. V roce 1920 byl jmenován řádným profesorem všeobecných dějin a vedoucím historického semináře na nově založené Filosofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, kde působil s válečnou přestávkou do roku 1946 (1926–27 děkan fakulty). Od roku 1947 do své smrti zastával pozici čestného profesora (byl už penzionován) na obnovené Palackého univerzitě v Olomouci. V roce 1910 se stal dopisujícím a 1934 mimořádným členem Královské české společnosti nauk, v roce 1912 dopisujícím, 1933 mimořádným a 1946 řádným členem České akademie věd a umění, byl rovněž členem Historického klubu. Z obou učených společností byl v roce 1940 pro neárijský původ vyloučen, avšak koncentračnímu táboru unikl díky smíšenému manželství, po válce byl rehabilitován. Společensky se zprvu orientoval na T. G. Masaryka (psal i do Naší doby), později převážila profesní sounáležitost s historiky Gollovy školy, výrazně se uplatnil jako autor recenzí v Českém časopise historickém. Odborně se zabýval dobou kolem stavovského povstání, hlavně Václavem Budovcem z Budova, přičemž se uplatnil i jako editor (Václava Budovce z Budova korespondence z let 1579–1619, 1908; O historických dílech Václava Budovce z Budova z let 1608–1610…, 1911; Nová korrespondence Václava Budovce z Budova z let 1580–1616, 1912; Nová redakce zemského zřízení království českého z posledních let před českým povstáním, 1936; řada časopiseckých studií), s V. Dykem a K. Kroftou vydal dílo historika Ladislava K. Hofmana (1873–1903, Sebrané spisy 1904–05), vedle toho do českých diskusí spoluuvedl německého teologa a sociologa Ernesta Troeltsche.
Literatura:
J. Helsnerová: „Život pozapomenutého Gollova žáka Julia Glücklicha.“ In: Historie 2006. Ostravská univerzita, Ostrava 2007, s. 142–152; Tomáš Borovský: „Julius Glücklich a František Hrubý: Dvě tváře pozitivistické vědy v Brně.“ In: Tomáš Borovský (ed.): Historici na brněnské univerzitě. Archiv města Brna, Brno 2008, s. 61–82.