Havelka Svatopluk: Porovnání verzí
imported>ZRN |
|||
| (Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze od jednoho dalšího uživatele.) | |||
| Řádek 4: | Řádek 4: | ||
<br /><span class="PERSON_DIED"><time datetime="2009-02-24">24. února 2009</time> v Praze</span> |
<br /><span class="PERSON_DIED"><time datetime="2009-02-24">24. února 2009</time> v Praze</span> |
||
| − | Hudební skladatel, člen [[Českobratrská církev evangelická|Českobratrské církve evangelické]], později se hlásil k evangelikálnímu křesťanství. Pocházel z necírkevní rodiny strojvůdce. Po maturitě byl během druhé světové války totálně nasazen (1944–45), po válce vystudoval filosofii a historii na Filosofické fakultě Karlovy univerzity v Praze (absolv. 1949) a hudební výchovu na Pedagogické fakultě tamtéž (absolv. 1949). Během vojenské služby byl členem Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého, od té doby až do roku 1990 ve svobodném povolání. Komponoval moderní symfonické skladby (''1. symfonie'', 1955; ''Chvála světla'', 1961; ''Pěna'', 1965; ''Pyrrhos'', 1970; ''Hommage a Hieronymus Bosch'', 1974 ad.), vedle toho je autorem scénické hudby k několika desítkám divadelních představení, více než 70 celovečerním a 100 krátkým filmům. V roce 1987 získal titul Zasloužilý umělec a v roce 1989 Cenu Klementa Gottwalda (řadu dalších státních cen získal předtím i potom). V roce 1990 byl jmenován profesorem skladby na Akademii múzických umění v Praze, kde působil do své smrti. Výrazný předěl v jeho tvorbě představovala konverze k evangelickému křesťanství na počátku osmdesátých let, od té doby napsal rovněž řadu duchovních skladeb (''Profeteia'', ''Rozhovory duše s Bohem'', ''Jeroným Pražský'' ad.). V devadesátých letech se angažoval v Křesťanských společenstvích (dnes Církev Křesťanská společenství). Jeho synem je zpěvák a herec Ondřej Havelka (* 1954). |
+ | Hudební skladatel, člen [[Českobratrská církev evangelická|Českobratrské církve evangelické]], později se hlásil k evangelikálnímu křesťanství. Pocházel z necírkevní rodiny strojvůdce. Po maturitě byl během druhé světové války totálně nasazen (1944–45), po válce vystudoval filosofii a historii na Filosofické fakultě Karlovy univerzity v Praze (absolv. 1949) a hudební výchovu na Pedagogické fakultě tamtéž (absolv. 1949). Během vojenské služby byl členem Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého, od té doby až do roku 1990 ve svobodném povolání. Komponoval moderní symfonické skladby (''1. symfonie'', 1955; ''Chvála světla'', 1961; ''Pěna'', 1965; ''Pyrrhos'', 1970; ''Hommage a Hieronymus Bosch'', 1974 ad.), vedle toho je autorem scénické hudby k několika desítkám divadelních představení, více než 70 celovečerním a 100 krátkým filmům. V roce 1987 získal titul Zasloužilý umělec a v roce 1989 Cenu Klementa Gottwalda (řadu dalších státních cen získal předtím i potom). V roce 1990 byl jmenován profesorem skladby na Akademii múzických umění v Praze, kde působil do své smrti. Výrazný předěl v jeho tvorbě představovala konverze k evangelickému křesťanství na počátku osmdesátých let, od té doby napsal rovněž řadu duchovních skladeb (''Profeteia'', ''Rozhovory duše s Bohem'', ''Jeroným Pražský'' ad.). V devadesátých letech se angažoval v Křesťanských společenstvích (dnes [[Církev Křesťanská společenství|Církev Křesťanská společenství]]). Jeho synem je zpěvák a herec Ondřej Havelka (* 1954). |
| − | ''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]'' |
+ | ''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''<br /> |
[[Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]] |
[[Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]] |
||
Aktuální verze z 16. 10. 2025, 18:56
Havelka Svatopluk
ve Vrbici (dnes součást Bohumína, okr. Karviná)
v Praze
Hudební skladatel, člen Českobratrské církve evangelické, později se hlásil k evangelikálnímu křesťanství. Pocházel z necírkevní rodiny strojvůdce. Po maturitě byl během druhé světové války totálně nasazen (1944–45), po válce vystudoval filosofii a historii na Filosofické fakultě Karlovy univerzity v Praze (absolv. 1949) a hudební výchovu na Pedagogické fakultě tamtéž (absolv. 1949). Během vojenské služby byl členem Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého, od té doby až do roku 1990 ve svobodném povolání. Komponoval moderní symfonické skladby (1. symfonie, 1955; Chvála světla, 1961; Pěna, 1965; Pyrrhos, 1970; Hommage a Hieronymus Bosch, 1974 ad.), vedle toho je autorem scénické hudby k několika desítkám divadelních představení, více než 70 celovečerním a 100 krátkým filmům. V roce 1987 získal titul Zasloužilý umělec a v roce 1989 Cenu Klementa Gottwalda (řadu dalších státních cen získal předtím i potom). V roce 1990 byl jmenován profesorem skladby na Akademii múzických umění v Praze, kde působil do své smrti. Výrazný předěl v jeho tvorbě představovala konverze k evangelickému křesťanství na počátku osmdesátých let, od té doby napsal rovněž řadu duchovních skladeb (Profeteia, Rozhovory duše s Bohem, Jeroným Pražský ad.). V devadesátých letech se angažoval v Křesťanských společenstvích (dnes Církev Křesťanská společenství). Jeho synem je zpěvák a herec Ondřej Havelka (* 1954).