Iška František: Porovnání verzí
imported>ZRN |
|||
| (Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze od jednoho dalšího uživatele.) | |||
| Řádek 4: | Řádek 4: | ||
<br /><span class="PERSON_DIED"><time datetime="1924-01-29">29. ledna 1924</time> ve Velešíně (okr. Český Krumlov)</span> |
<br /><span class="PERSON_DIED"><time datetime="1924-01-29">29. ledna 1924</time> ve Velešíně (okr. Český Krumlov)</span> |
||
| − | Starokatolický kněz, publicista. Narodil se v římskokatolické rodině stavitele, maturoval na českobudějovickém gymnáziu. Studoval na římskokatolických biskupských seminářích v Českých Budějovicích a Litoměřicích, v roce 1886 byl vysvěcen na kněze. Jako kaplan působil v Novosedlicích, Bořislavi, Chabařovicích a Českém Dubu, pro své vyhrocené češství se přitom dostával do konfliktů s německojazyčnými farníky i vedením diecéze. V roce 1894 byl ustanoven farářem v Liběšicích, avšak po dalším sporu s biskupem a ostré veřejné kampani byl exkomunikován. Odešel do Vídně a později do Bernu studovat práva (JUDr.), ve Vídni formálně přestoupil do Starokatolické církve (1894). V Curychu (Švýcarsko) se v roce 1899 pokusil založit Československou národní církev, kombinující nacionální prvky (vč. kultu M. Jana Husa) s prvky převzatými z římskokatolické zbožnosti. Ještě téhož roku Iška přesídlil do Prahy, začal vydávat časopis ''Národní katolík'' a zorganizoval malou skupinu obdobně smýšlejících. Rozšíření na „celé Slovanstvo“ nemělo úspěch a „národní církev“ neměla naději na státní uznání, proto Iška požádal o zařazení celé své skupiny do Starokatolické církve, k čemuž došlo v roce 1900; šlo tehdy o jedinou českojazyčnou část církve. Iška pražskou filiální obec vedl jen do roku 1902, jehož většinu strávil ve Spojených státech, resp. 1903, kdy se tam přestěhoval natrvalo. Působil především v Chicagu, později v Oklahoma City jako publicista (mj. časopis ''Vesmír''), výrazně se angažoval v antiklerikálním hnutí. V roce 1920 se vrátil dožít do Československa, ale pro nemoc se již veřejně neangažoval. Iška je autorem několika náboženských úvah, zprvu kritizoval římskokatolický celibát (''Kněžské bezženství I.–III.,'' 1899; později pamflet ''Pryč s coelibátem'', 1902), později oslavoval Husovu a husitskou památku (''Mučedník kostnický'', 1900; ''Bitva u Lipan'', 1900; ''Kazatel betlémský'', 1901) a připravoval organizační základy svému duchovnímu působení (''Národní církev českoslovanská'', 1900; ''České starokatolické hnutí'', 1902; ''Obrana křesťanství'', 1907), v Americe psal i pedagogické spisy (''Svobodomyslná výchova dítek'', 1903). |
+ | [[Starokatolická církev|Starokatolický kněz]], publicista. Narodil se v [[Církev římskokatolická|římskokatolické rodině]] stavitele, maturoval na českobudějovickém gymnáziu. Studoval na římskokatolických biskupských seminářích v Českých Budějovicích a Litoměřicích, v roce 1886 byl vysvěcen na kněze. Jako kaplan působil v Novosedlicích, Bořislavi, Chabařovicích a Českém Dubu, pro své vyhrocené češství se přitom dostával do konfliktů s německojazyčnými farníky i vedením diecéze. V roce 1894 byl ustanoven farářem v Liběšicích, avšak po dalším sporu s biskupem a ostré veřejné kampani byl exkomunikován. Odešel do Vídně a později do Bernu studovat práva (JUDr.), ve Vídni formálně přestoupil do Starokatolické církve (1894). V Curychu (Švýcarsko) se v roce 1899 pokusil založit Československou národní církev, kombinující nacionální prvky (vč. kultu M. Jana Husa) s prvky převzatými z římskokatolické zbožnosti. Ještě téhož roku Iška přesídlil do Prahy, začal vydávat časopis ''Národní katolík'' a zorganizoval malou skupinu obdobně smýšlejících. Rozšíření na „celé Slovanstvo“ nemělo úspěch a „národní církev“ neměla naději na státní uznání, proto Iška požádal o zařazení celé své skupiny do Starokatolické církve, k čemuž došlo v roce 1900; šlo tehdy o jedinou českojazyčnou část církve. Iška pražskou filiální obec vedl jen do roku 1902, jehož většinu strávil ve Spojených státech, resp. 1903, kdy se tam přestěhoval natrvalo. Působil především v Chicagu, později v Oklahoma City jako publicista (mj. časopis ''Vesmír''), výrazně se angažoval v antiklerikálním hnutí. V roce 1920 se vrátil dožít do Československa, ale pro nemoc se již veřejně neangažoval. Iška je autorem několika náboženských úvah, zprvu kritizoval římskokatolický celibát (''Kněžské bezženství I.–III.,'' 1899; později pamflet ''Pryč s coelibátem'', 1902), později oslavoval Husovu a husitskou památku (''Mučedník kostnický'', 1900; ''Bitva u Lipan'', 1900; ''Kazatel betlémský'', 1901) a připravoval organizační základy svému duchovnímu působení (''Národní církev českoslovanská'', 1900; ''České starokatolické hnutí'', 1902; ''Obrana křesťanství'', 1907), v Americe psal i pedagogické spisy (''Svobodomyslná výchova dítek'', 1903). |
<span class="section_title">Literatura:</span><br /> |
<span class="section_title">Literatura:</span><br /> |
||
Petr Jan Vinš: „Starokatolická obec v Praze a její vztah k vznikající Církvi československé.“ ''Theologická revue'' 79, 2008, 1–2, s. 101–215. |
Petr Jan Vinš: „Starokatolická obec v Praze a její vztah k vznikající Církvi československé.“ ''Theologická revue'' 79, 2008, 1–2, s. 101–215. |
||
| − | ''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]'' |
+ | ''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''<br /> |
[[Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]] |
[[Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]] |
||
Aktuální verze z 16. 10. 2025, 19:29
Iška František
v Ločenicích (okr. České Budějovice)
ve Velešíně (okr. Český Krumlov)
Starokatolický kněz, publicista. Narodil se v římskokatolické rodině stavitele, maturoval na českobudějovickém gymnáziu. Studoval na římskokatolických biskupských seminářích v Českých Budějovicích a Litoměřicích, v roce 1886 byl vysvěcen na kněze. Jako kaplan působil v Novosedlicích, Bořislavi, Chabařovicích a Českém Dubu, pro své vyhrocené češství se přitom dostával do konfliktů s německojazyčnými farníky i vedením diecéze. V roce 1894 byl ustanoven farářem v Liběšicích, avšak po dalším sporu s biskupem a ostré veřejné kampani byl exkomunikován. Odešel do Vídně a později do Bernu studovat práva (JUDr.), ve Vídni formálně přestoupil do Starokatolické církve (1894). V Curychu (Švýcarsko) se v roce 1899 pokusil založit Československou národní církev, kombinující nacionální prvky (vč. kultu M. Jana Husa) s prvky převzatými z římskokatolické zbožnosti. Ještě téhož roku Iška přesídlil do Prahy, začal vydávat časopis Národní katolík a zorganizoval malou skupinu obdobně smýšlejících. Rozšíření na „celé Slovanstvo“ nemělo úspěch a „národní církev“ neměla naději na státní uznání, proto Iška požádal o zařazení celé své skupiny do Starokatolické církve, k čemuž došlo v roce 1900; šlo tehdy o jedinou českojazyčnou část církve. Iška pražskou filiální obec vedl jen do roku 1902, jehož většinu strávil ve Spojených státech, resp. 1903, kdy se tam přestěhoval natrvalo. Působil především v Chicagu, později v Oklahoma City jako publicista (mj. časopis Vesmír), výrazně se angažoval v antiklerikálním hnutí. V roce 1920 se vrátil dožít do Československa, ale pro nemoc se již veřejně neangažoval. Iška je autorem několika náboženských úvah, zprvu kritizoval římskokatolický celibát (Kněžské bezženství I.–III., 1899; později pamflet Pryč s coelibátem, 1902), později oslavoval Husovu a husitskou památku (Mučedník kostnický, 1900; Bitva u Lipan, 1900; Kazatel betlémský, 1901) a připravoval organizační základy svému duchovnímu působení (Národní církev českoslovanská, 1900; České starokatolické hnutí, 1902; Obrana křesťanství, 1907), v Americe psal i pedagogické spisy (Svobodomyslná výchova dítek, 1903).
Literatura:
Petr Jan Vinš: „Starokatolická obec v Praze a její vztah k vznikající Církvi československé.“ Theologická revue 79, 2008, 1–2, s. 101–215.