Kotula Karol: Porovnání verzí

imported>ZRN
 
Řádek 4: Řádek 4:
 
<br /><span class="PERSON_DIED"><time datetime="1968-12-08">8. prosince 1968</time> ve Varšavě (Polsko)</span>
 
<br /><span class="PERSON_DIED"><time datetime="1968-12-08">8. prosince 1968</time> ve Varšavě (Polsko)</span>
   
Biskup polské [[Evangelická církev augsburského vyznání|evangelické augsburské církve]]. Pocházel z rodiny evangelického učitele, maturoval na gymnáziu v Těšíně (1905), pak studoval evangelickou teologii ve Vídni (absolv. 1909, během studia stáž v Halle). Po ordinaci se stal vikářem v Drahomyšli (Drogomyśl, Polsko, 1910–12) a pak prefektem nově založeného polského gymnázia v Orlové (1912–14). Během první světové války sloužil jako polní kaplan, v roce 1919 začal působit v Poznani (Polsko) jako vzdělávací expert a později školní inspektor, zasloužil se o zřízení učitelského ústavu v Ostrzeszowě. Zároveň byl v letech 1923–24 farářem poznaňského luterského sboru, v roce 1919 zde založil a zpočátku i vedl celostátní Svaz polských evangelíků. V letech 1927–39 byl evangelickým pastorem v Lodži, od roku 1932 zároveň kaplanem polské armády. Během druhé světové války se uchýlil do rodného Těrlicka, nesměl však vykonávat duchovní činnost. Po válce se vrátil k farářskému úřadu v Lodži (1945–51), pak byl zvolen biskupem (= nejvyšším představitelem) Polské evangelické augsburské církve, úřad zastával do odchodu do penze (1951–59). V roce 1954 obdržel polský Zlatý záslužný kříž, roku 1959 byl jmenován čestným doktorem varšavské evangelické Křesťanské teologické akademie. Je autorem náboženských úvah (''Co to jest Biblia?'', 1961; ''W ciszy i skupieniu'', 1964) a posthumně vydaných vzpomínek, neobsahujících ovšem období jeho biskupského působení (''Od marzeń do ich spełnienia'', 1998). S manželkou Annou, dcerou básníka [[Kubisz Jan|Jana Kubisze]], měl syna Tadeusze Kotulu (1923–2007), významného polského historika antiky.
+
Biskup polské evangelické augsburské církve. Pocházel z rodiny evangelického učitele (z dnešní [[Slezská církev evangelická augsburského vyznání|Slezské církve evangelické a. v.]]), maturoval na gymnáziu v Těšíně (1905), pak studoval evangelickou teologii ve Vídni (absolv. 1909, během studia stáž v Halle). Po ordinaci se stal vikářem v Drahomyšli (Drogomyśl, Polsko, 1910–12) a pak prefektem nově založeného polského gymnázia v Orlové (1912–14). Během první světové války sloužil jako polní kaplan, v roce 1919 začal působit v Poznani (Polsko) jako vzdělávací expert a později školní inspektor, zasloužil se o zřízení učitelského ústavu v Ostrzeszowě. Zároveň byl v letech 1923–24 farářem poznaňského luterského sboru, v roce 1919 zde založil a zpočátku i vedl celostátní Svaz polských evangelíků. V letech 1927–39 byl evangelickým pastorem v Lodži, od roku 1932 zároveň kaplanem polské armády. Během druhé světové války se uchýlil do rodného Těrlicka, nesměl však vykonávat duchovní činnost. Po válce se vrátil k farářskému úřadu v Lodži (1945–51), pak byl zvolen biskupem (= nejvyšším představitelem) Polské evangelické augsburské církve, úřad zastával do odchodu do penze (1951–59). V roce 1954 obdržel polský Zlatý záslužný kříž, roku 1959 byl jmenován čestným doktorem varšavské evangelické Křesťanské teologické akademie. Je autorem náboženských úvah (''Co to jest Biblia?'', 1961; ''W ciszy i skupieniu'', 1964) a posthumně vydaných vzpomínek, neobsahujících ovšem období jeho biskupského působení (''Od marzeń do ich spełnienia'', 1998). S manželkou Annou, dcerou básníka [[Kubisz Jan|Jana Kubisze]], měl syna Tadeusze Kotulu (1923–2007), významného polského historika antiky.
   
 
''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''<br />
 
''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''<br />

Aktuální verze z 17. 10. 2025, 07:03

Kotula Karol


v Těrlicku (okr. Karviná)
ve Varšavě (Polsko)

Biskup polské evangelické augsburské církve. Pocházel z rodiny evangelického učitele (z dnešní Slezské církve evangelické a. v.), maturoval na gymnáziu v Těšíně (1905), pak studoval evangelickou teologii ve Vídni (absolv. 1909, během studia stáž v Halle). Po ordinaci se stal vikářem v Drahomyšli (Drogomyśl, Polsko, 1910–12) a pak prefektem nově založeného polského gymnázia v Orlové (1912–14). Během první světové války sloužil jako polní kaplan, v roce 1919 začal působit v Poznani (Polsko) jako vzdělávací expert a později školní inspektor, zasloužil se o zřízení učitelského ústavu v Ostrzeszowě. Zároveň byl v letech 1923–24 farářem poznaňského luterského sboru, v roce 1919 zde založil a zpočátku i vedl celostátní Svaz polských evangelíků. V letech 1927–39 byl evangelickým pastorem v Lodži, od roku 1932 zároveň kaplanem polské armády. Během druhé světové války se uchýlil do rodného Těrlicka, nesměl však vykonávat duchovní činnost. Po válce se vrátil k farářskému úřadu v Lodži (1945–51), pak byl zvolen biskupem (= nejvyšším představitelem) Polské evangelické augsburské církve, úřad zastával do odchodu do penze (1951–59). V roce 1954 obdržel polský Zlatý záslužný kříž, roku 1959 byl jmenován čestným doktorem varšavské evangelické Křesťanské teologické akademie. Je autorem náboženských úvah (Co to jest Biblia?, 1961; W ciszy i skupieniu, 1964) a posthumně vydaných vzpomínek, neobsahujících ovšem období jeho biskupského působení (Od marzeń do ich spełnienia, 1998). S manželkou Annou, dcerou básníka Jana Kubisze, měl syna Tadeusze Kotulu (1923–2007), významného polského historika antiky.

Zdeněk R. Nešpor