Loskot František: Porovnání verzí
imported>ZRN |
|||
| (Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze od jednoho dalšího uživatele.) | |||
| Řádek 4: | Řádek 4: | ||
<br /><span class="PERSON_DIED"><time datetime="1932-02-16">16. února 1932</time> v Praze</span> |
<br /><span class="PERSON_DIED"><time datetime="1932-02-16">16. února 1932</time> v Praze</span> |
||
| − | Publicista, původně [[Církev římskokatolická|římskokatolický]] kněz. Třebaže pocházel z jednoho z center někdejšího východočeského tolerančního sektářství, sám s tímto hnutím neměl nic společného a naopak se rozhodl pro církevní kariéru. Po maturitě na gymnáziu ve Vysokém Mýtě (1889) absolvoval římskokatolický biskupský seminář v Hradci Králové, na kněze byl vysvěcen v roce 1893. Působil jako kaplan v Jablonci nad Jizerou (1893–1901), zároveň se zapojil do kulturního a společenského dění (mj. příprava Národopisné výstavy). V letech 1901–03 studoval na teologické fakultě české Karlo-Ferdinandovy univerzity (ThDr.), pak postgraduálně církevní dějiny v Berlíně. Od roku 1904 působil opět jako duchovní v Čechách, zapojil se přitom do hnutí tzv. katolické moderny (přednášky v Jednotě katolického duchovenstva, pseudonymní články v modernistických časopisech). Po rozpuštění Jednoty v roce 1907 se vzdal kněžského úřadu a následujícího roku vystoupil z církve. Dočasně vstoupil do Starokatolické církve, kde byl ihned zvolen vikářem (v českojazyčné pražské obci), úřadu se však po několika týdnech vzdal a i s touto církví se rozešel. Vstoupil do antiklerikální Volné myšlenky a stal se redaktorem modernistického čtrnáctideníku ''Nezmar'' (1909), prostřednictvím historické studie o Konrádu Waldhauserovi získal doktorát na Filosofické fakultě (PhDr. 1911; knižně ''Konrád Waldhauser, řeholní kanovník sv. Augustina, předchůdce M. J. Husa'', 1909). Zejména po studijní cestě do Paříže (1911–13) se plně zapojil do kritiky římskokatolické církve a dalších agitačních činností Volné myšlenky, působil jako redaktor časopisů ''Volná myšlenka'' a ''Volná škola'', jeho další knižní díla mají spíše populární než akademický ráz – věnoval se přitom jak dějinám české reformace (''Čechové a církev katolická'', 1909; ''Bezženství kněžské a jeho dějiny'', 1910; ''O indexech zakázaných knih'', 1911; ''Milíč z Kroměříže, otec české reformace'', 1911; ''Král Václav IV.'', 1911; ''M. Matěj z Janova'', 1912; ''Bratr Řehoř'', 1912; ''M. Jan Hus'', 1915), tak zejména později obecným náboženským dějinám (pokus o vlastní Knihovnu vědy náboženské: ''Ježíš Nazaretský'', 1913; ''Náboženství izraelské'', 1914; ''Posmrtný soud v bájesloví různých národů'', 1914; ''Pavel z Tarsu, myslitel a dobyvatel'', 1924). Hlubší charakter měl soubor úvah ''Na zříceninách chrámu'' (1923), pokoušející se o analýzu rozkladu etablovaných církví a návrh moderního náboženství poznání a humanity. Po celé toto období Loskot zároveň působil jako redaktor v tisku agrární strany, od roku 1916 ve ''Večeru'', od roku 1924 ve ''Venkově''. |
+ | Publicista, původně [[Církev římskokatolická|římskokatolický]] kněz. Třebaže pocházel z jednoho z center někdejšího východočeského tolerančního sektářství, sám s tímto hnutím neměl nic společného a naopak se rozhodl pro církevní kariéru. Po maturitě na gymnáziu ve Vysokém Mýtě (1889) absolvoval římskokatolický biskupský seminář v Hradci Králové, na kněze byl vysvěcen v roce 1893. Působil jako kaplan v Jablonci nad Jizerou (1893–1901), zároveň se zapojil do kulturního a společenského dění (mj. příprava Národopisné výstavy). V letech 1901–03 studoval na teologické fakultě české Karlo-Ferdinandovy univerzity (ThDr.), pak postgraduálně církevní dějiny v Berlíně. Od roku 1904 působil opět jako duchovní v Čechách, zapojil se přitom do hnutí tzv. katolické moderny (přednášky v Jednotě katolického duchovenstva, pseudonymní články v modernistických časopisech). Po rozpuštění Jednoty v roce 1907 se vzdal kněžského úřadu a následujícího roku vystoupil z církve. Dočasně vstoupil do [[Starokatolická církev|Starokatolické církve]], kde byl ihned zvolen vikářem (v českojazyčné pražské obci), úřadu se však po několika týdnech vzdal a i s touto církví se rozešel. Vstoupil do antiklerikální Volné myšlenky a stal se redaktorem modernistického čtrnáctideníku ''Nezmar'' (1909), prostřednictvím historické studie o Konrádu Waldhauserovi získal doktorát na Filosofické fakultě (PhDr. 1911; knižně ''Konrád Waldhauser, řeholní kanovník sv. Augustina, předchůdce M. J. Husa'', 1909). Zejména po studijní cestě do Paříže (1911–13) se plně zapojil do kritiky římskokatolické církve a dalších agitačních činností Volné myšlenky, působil jako redaktor časopisů ''Volná myšlenka'' a ''Volná škola'', jeho další knižní díla mají spíše populární než akademický ráz – věnoval se přitom jak dějinám české reformace (''Čechové a církev katolická'', 1909; ''Bezženství kněžské a jeho dějiny'', 1910; ''O indexech zakázaných knih'', 1911; ''Milíč z Kroměříže, otec české reformace'', 1911; ''Král Václav IV.'', 1911; ''M. Matěj z Janova'', 1912; ''Bratr Řehoř'', 1912; ''M. Jan Hus'', 1915), tak zejména později obecným náboženským dějinám (pokus o vlastní Knihovnu vědy náboženské: ''Ježíš Nazaretský'', 1913; ''Náboženství izraelské'', 1914; ''Posmrtný soud v bájesloví různých národů'', 1914; ''Pavel z Tarsu, myslitel a dobyvatel'', 1924). Hlubší charakter měl soubor úvah ''Na zříceninách chrámu'' (1923), pokoušející se o analýzu rozkladu etablovaných církví a návrh moderního náboženství poznání a humanity. Po celé toto období Loskot zároveň působil jako redaktor v tisku agrární strany, od roku 1916 ve ''Večeru'', od roku 1924 ve ''Venkově''. |
<span class="section_title">Literatura:</span><br /> |
<span class="section_title">Literatura:</span><br /> |
||
Anežka Loskotová: ''Dr. František Loskot''. Vl. n., Praha 1933; Petr Jan Vinš: „Starokatolická obec v Praze a její vztah k vznikající Církvi československé.“ ''Theologická revue'' 79, 2008, 1–2, s. 101–215. |
Anežka Loskotová: ''Dr. František Loskot''. Vl. n., Praha 1933; Petr Jan Vinš: „Starokatolická obec v Praze a její vztah k vznikající Církvi československé.“ ''Theologická revue'' 79, 2008, 1–2, s. 101–215. |
||
| − | ''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]'' |
+ | ''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''<br /> |
[[Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]] |
[[Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]] |
||
Aktuální verze z 17. 10. 2025, 17:10
Loskot František
ve Vraclavi (okr. Ústí nad Orlicí)
v Praze
Publicista, původně římskokatolický kněz. Třebaže pocházel z jednoho z center někdejšího východočeského tolerančního sektářství, sám s tímto hnutím neměl nic společného a naopak se rozhodl pro církevní kariéru. Po maturitě na gymnáziu ve Vysokém Mýtě (1889) absolvoval římskokatolický biskupský seminář v Hradci Králové, na kněze byl vysvěcen v roce 1893. Působil jako kaplan v Jablonci nad Jizerou (1893–1901), zároveň se zapojil do kulturního a společenského dění (mj. příprava Národopisné výstavy). V letech 1901–03 studoval na teologické fakultě české Karlo-Ferdinandovy univerzity (ThDr.), pak postgraduálně církevní dějiny v Berlíně. Od roku 1904 působil opět jako duchovní v Čechách, zapojil se přitom do hnutí tzv. katolické moderny (přednášky v Jednotě katolického duchovenstva, pseudonymní články v modernistických časopisech). Po rozpuštění Jednoty v roce 1907 se vzdal kněžského úřadu a následujícího roku vystoupil z církve. Dočasně vstoupil do Starokatolické církve, kde byl ihned zvolen vikářem (v českojazyčné pražské obci), úřadu se však po několika týdnech vzdal a i s touto církví se rozešel. Vstoupil do antiklerikální Volné myšlenky a stal se redaktorem modernistického čtrnáctideníku Nezmar (1909), prostřednictvím historické studie o Konrádu Waldhauserovi získal doktorát na Filosofické fakultě (PhDr. 1911; knižně Konrád Waldhauser, řeholní kanovník sv. Augustina, předchůdce M. J. Husa, 1909). Zejména po studijní cestě do Paříže (1911–13) se plně zapojil do kritiky římskokatolické církve a dalších agitačních činností Volné myšlenky, působil jako redaktor časopisů Volná myšlenka a Volná škola, jeho další knižní díla mají spíše populární než akademický ráz – věnoval se přitom jak dějinám české reformace (Čechové a církev katolická, 1909; Bezženství kněžské a jeho dějiny, 1910; O indexech zakázaných knih, 1911; Milíč z Kroměříže, otec české reformace, 1911; Král Václav IV., 1911; M. Matěj z Janova, 1912; Bratr Řehoř, 1912; M. Jan Hus, 1915), tak zejména později obecným náboženským dějinám (pokus o vlastní Knihovnu vědy náboženské: Ježíš Nazaretský, 1913; Náboženství izraelské, 1914; Posmrtný soud v bájesloví různých národů, 1914; Pavel z Tarsu, myslitel a dobyvatel, 1924). Hlubší charakter měl soubor úvah Na zříceninách chrámu (1923), pokoušející se o analýzu rozkladu etablovaných církví a návrh moderního náboženství poznání a humanity. Po celé toto období Loskot zároveň působil jako redaktor v tisku agrární strany, od roku 1916 ve Večeru, od roku 1924 ve Venkově.
Literatura:
Anežka Loskotová: Dr. František Loskot. Vl. n., Praha 1933; Petr Jan Vinš: „Starokatolická obec v Praze a její vztah k vznikající Církvi československé.“ Theologická revue 79, 2008, 1–2, s. 101–215.