Rejchrt Luděk: Porovnání verzí

imported>ZRN
 
(Není zobrazena jedna mezilehlá verze od jednoho dalšího uživatele.)
Řádek 4: Řádek 4:
 
<br /><span class="PERSON_DIED"><time datetime="2019-01-31">31. ledna 2019</time> v Praze</span>
 
<br /><span class="PERSON_DIED"><time datetime="2019-01-31">31. ledna 2019</time> v Praze</span>
   
  +
Farář [[Českobratrská církev evangelická|Českobratrské církve evangelické]], publicista a autor písní. Vyrostl v rodině kazatele
Farář [[Českobratrská církev evangelická|Českobratrské církve evangelické]], publicista a autor písní. Vyrostl v rodině kazatele Církve bratrské, v dospělosti přestoupil do ČCE; jeho bratrem byl farář ČCE [[Rejchrt Miloš|Miloš Rejchrt]] a spisovatel a výtvarník [[Rejchrt Pavel|Pavel Rejchrt]]. Po absolvování Komenského evangelické bohoslovecké fakulty se stal vikářem ČCE v Křížlicích (1964–71) a v Praze-Braníku (1973–96), kde působil i jako farář (1996–2009). Autor mnoha moderních náboženských písní, zejména pro mládež (''Někdo mě vede za ruku'', ''Noc se ránu podobá'', ''Už mi oči tíží sen'' ad.), zařazených do ''Evangelického zpěvníku'' a řady zpěvníků pro mládež; vlastní zpěvník ''Zpívejte s námi'' (1991). Dětem jsou určené i vzdělávací knihy ''Slunce svítí všem'' (1994), ''Křesťanské legendy staré Evropy'' (1995), ''Srozumívání'' (1997). Rejchrt vedle toho psal i teologické úvahy (''Na úpatí hory'', 1984; ''Věřím'', 1991; ''Apokalypsa aneb Zpěv o naději'', 1994) a církevní dějiny (''Na horách ležící'', 1978 – historie křížlického sboru; ''Taková dlouhá cesta'', 1992), amatérsky se pokoušel o religionistiku (''Pavučiny'', 1995). Jeho manželkou byla církevní historička [[Rejchrtová Noemi|Noemi Rejchrtová]].
 
  +
[[Církev bratrská|Církve bratrské]], v dospělosti přestoupil do ČCE; jeho bratrem byl farář ČCE [[Rejchrt Miloš|Miloš Rejchrt]] a spisovatel a výtvarník [[Rejchrt Pavel|Pavel Rejchrt]]. Po absolvování Komenského evangelické bohoslovecké fakulty se stal vikářem ČCE v Křížlicích (1964–71) a v Praze-Braníku (1973–96), kde působil i jako farář (1996–2009). Autor mnoha moderních náboženských písní, zejména pro mládež (''Někdo mě vede za ruku'', ''Noc se ránu podobá'', ''Už mi oči tíží sen'' ad.), zařazených do ''Evangelického zpěvníku'' a řady zpěvníků pro mládež; vlastní zpěvník ''Zpívejte s námi'' (1991). Dětem jsou určené i vzdělávací knihy ''Slunce svítí všem'' (1994), ''Křesťanské legendy staré Evropy'' (1995), ''Srozumívání'' (1997). Rejchrt vedle toho psal i teologické úvahy (''Na úpatí hory'', 1984; ''Věřím'', 1991; ''Apokalypsa aneb Zpěv o naději'', 1994) a církevní dějiny (''Na horách ležící'', 1978 – historie křížlického sboru; ''Taková dlouhá cesta'', 1992), amatérsky se pokoušel o religionistiku (''Pavučiny'', 1995). Jeho manželkou byla církevní historička [[Rejchrtová Noemi|Noemi Rejchrtová]].
   
 
''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''<br />
 
''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''<br />

Aktuální verze z 20. 10. 2025, 06:43

Rejchrt Luděk


v Pardubicích
v Praze

Farář Českobratrské církve evangelické, publicista a autor písní. Vyrostl v rodině kazatele Církve bratrské, v dospělosti přestoupil do ČCE; jeho bratrem byl farář ČCE Miloš Rejchrt a spisovatel a výtvarník Pavel Rejchrt. Po absolvování Komenského evangelické bohoslovecké fakulty se stal vikářem ČCE v Křížlicích (1964–71) a v Praze-Braníku (1973–96), kde působil i jako farář (1996–2009). Autor mnoha moderních náboženských písní, zejména pro mládež (Někdo mě vede za ruku, Noc se ránu podobá, Už mi oči tíží sen ad.), zařazených do Evangelického zpěvníku a řady zpěvníků pro mládež; vlastní zpěvník Zpívejte s námi (1991). Dětem jsou určené i vzdělávací knihy Slunce svítí všem (1994), Křesťanské legendy staré Evropy (1995), Srozumívání (1997). Rejchrt vedle toho psal i teologické úvahy (Na úpatí hory, 1984; Věřím, 1991; Apokalypsa aneb Zpěv o naději, 1994) a církevní dějiny (Na horách ležící, 1978 – historie křížlického sboru; Taková dlouhá cesta, 1992), amatérsky se pokoušel o religionistiku (Pavučiny, 1995). Jeho manželkou byla církevní historička Noemi Rejchrtová.

Zdeněk R. Nešpor