Rejchrt Pavel: Porovnání verzí
imported>ZRN |
|||
| (Není zobrazena jedna mezilehlá verze od jednoho dalšího uživatele.) | |||
| Řádek 3: | Řádek 3: | ||
<br /><span class="PERSON_BORN"><time datetime="1942-04-20">20. dubna 1942</time> v Litomyšli</span> |
<br /><span class="PERSON_BORN"><time datetime="1942-04-20">20. dubna 1942</time> v Litomyšli</span> |
||
| − | Spisovatel, výtvarník a restaurátor. Pochází z Církve bratrské, podobně jako jeho další bratři [[Rejchrt Luděk|Luděk]] a [[Rejchrt Miloš|Miloš]] přitom v dospělosti přestoupil do ČCE. Vyučil se sazečem, po uvolnění poměrů vystudoval na Komenského evangelické bohoslovecké fakultě (absolv. 1969) a krátce byl vikářem v Olomouci, pak z církevní služby vystoupil. Pracoval jako restaurátor, uplatnil se rovněž jako knižní ilustrátor a malíř. Na přelomu osmdesátých a devadesátých let spoluzakládal revui ''Souvislosti''. Jako spisovatel debutoval sbírkou spirituální poezie (''Ach nikdy už ne osud'', 1995; později ''Labyrint země Sinear'', 1999; ''Světlo v čas večera'', 2003; ''Anastasis'', 2006; ''Varta vaše'', 2015; ''Lyrika liter'', 2015; ''Lunetové okno'', 2017; ''Klaď slova, kameny písně'', 2024). Prosadil se však rovněž jako autor povídek, někdy kombinovaných s deníkovými záznamy, reflexivními texty a kázáními. Ve svých prózách hledá vlastní identitu a kriticky hodnotí evangelickou církev v období tzv. normalizace (''Pozdní syn království'', 1996; ''Neodbytný průhled'', 2002; ''Samochodci víry'', 2004; ''Mistr Ryzího snu'', 2008; ''Vyznání nejistého chodce'', 2013; ''Pustinami k díkůvzdání'', 2019; ''Pozdní návraty'', 2020; ''Zkytování cesty'', 2022), další díla mají charakter meditativních textů (''Tvářnosti tušeného'', 2000; ''Předvečer úplnosti'', 2001; ''Vavřín víry'', 2019). Vydal rovněž sbírky kázání. |
+ | Spisovatel, výtvarník a restaurátor. Pochází z [[Církev bratrská|Církve bratrské]], podobně jako jeho další bratři [[Rejchrt Luděk|Luděk]] a [[Rejchrt Miloš|Miloš]] přitom v dospělosti přestoupil do ČCE. Vyučil se sazečem, po uvolnění poměrů vystudoval na Komenského evangelické bohoslovecké fakultě (absolv. 1969) a krátce byl vikářem v Olomouci, pak z církevní služby vystoupil. Pracoval jako restaurátor, uplatnil se rovněž jako knižní ilustrátor a malíř. Na přelomu osmdesátých a devadesátých let spoluzakládal revui ''Souvislosti''. Jako spisovatel debutoval sbírkou spirituální poezie (''Ach nikdy už ne osud'', 1995; později ''Labyrint země Sinear'', 1999; ''Světlo v čas večera'', 2003; ''Anastasis'', 2006; ''Varta vaše'', 2015; ''Lyrika liter'', 2015; ''Lunetové okno'', 2017; ''Klaď slova, kameny písně'', 2024). Prosadil se však rovněž jako autor povídek, někdy kombinovaných s deníkovými záznamy, reflexivními texty a kázáními. Ve svých prózách hledá vlastní identitu a kriticky hodnotí evangelickou církev v období tzv. normalizace (''Pozdní syn království'', 1996; ''Neodbytný průhled'', 2002; ''Samochodci víry'', 2004; ''Mistr Ryzího snu'', 2008; ''Vyznání nejistého chodce'', 2013; ''Pustinami k díkůvzdání'', 2019; ''Pozdní návraty'', 2020; ''Zkytování cesty'', 2022), další díla mají charakter meditativních textů (''Tvářnosti tušeného'', 2000; ''Předvečer úplnosti'', 2001; ''Vavřín víry'', 2019). Vydal rovněž sbírky kázání. |
<span class="section_title">Literatura:</span><br /> |
<span class="section_title">Literatura:</span><br /> |
||
Aktuální verze z 20. 10. 2025, 06:46
Rejchrt Pavel
v Litomyšli
Spisovatel, výtvarník a restaurátor. Pochází z Církve bratrské, podobně jako jeho další bratři Luděk a Miloš přitom v dospělosti přestoupil do ČCE. Vyučil se sazečem, po uvolnění poměrů vystudoval na Komenského evangelické bohoslovecké fakultě (absolv. 1969) a krátce byl vikářem v Olomouci, pak z církevní služby vystoupil. Pracoval jako restaurátor, uplatnil se rovněž jako knižní ilustrátor a malíř. Na přelomu osmdesátých a devadesátých let spoluzakládal revui Souvislosti. Jako spisovatel debutoval sbírkou spirituální poezie (Ach nikdy už ne osud, 1995; později Labyrint země Sinear, 1999; Světlo v čas večera, 2003; Anastasis, 2006; Varta vaše, 2015; Lyrika liter, 2015; Lunetové okno, 2017; Klaď slova, kameny písně, 2024). Prosadil se však rovněž jako autor povídek, někdy kombinovaných s deníkovými záznamy, reflexivními texty a kázáními. Ve svých prózách hledá vlastní identitu a kriticky hodnotí evangelickou církev v období tzv. normalizace (Pozdní syn království, 1996; Neodbytný průhled, 2002; Samochodci víry, 2004; Mistr Ryzího snu, 2008; Vyznání nejistého chodce, 2013; Pustinami k díkůvzdání, 2019; Pozdní návraty, 2020; Zkytování cesty, 2022), další díla mají charakter meditativních textů (Tvářnosti tušeného, 2000; Předvečer úplnosti, 2001; Vavřín víry, 2019). Vydal rovněž sbírky kázání.
Literatura:
Filip Komberec: Světlem i stínem. Nad básnickým dílem Pavla Rejchrta. Cherm, Praha 2015; Vladimír Novotný: „V labyrintech světa bez ráje srdce.“ In Týž: Ta naše postmoderna česká. Kritické vizitky literární současnosti. Protis, Praha 2008, s. 102–107; Vladimír Novotný: Vírou k tvorbě, tvorbou k víře. Eseje o knihách Pavla Rejchrta. Stefanos, Jindřichův Hradec 2017.