Schneeberger Vilém D(aniel): Porovnání verzí
imported>ZRN |
|||
| (Není zobrazena jedna mezilehlá verze od jednoho dalšího uživatele.) | |||
| Řádek 4: | Řádek 4: | ||
<br /><span class="PERSON_DIED"><time datetime="2006-12-03">3. prosince 2006</time> v Praze</span> |
<br /><span class="PERSON_DIED"><time datetime="2006-12-03">3. prosince 2006</time> v Praze</span> |
||
| − | Superintendent [[Evangelická církev metodistická|Evangelické církve metodistické]]. Pocházel z římskokatolické rodiny, v roce 1946 přestoupil k metodismu; jméno Daniel přijal v dospělosti po biblické postavě. Studoval obchodní akademii v Plzni a po jejím uzavření v roce 1944 pracoval v zemědělství a učil se sklářem, po skončení války studoval na gymnáziu v Litoměřicích (maturita 1951) a Komenského evangelické bohoslovecké fakultě (absolv. 1954), kde později získal i doktorát (ThDr. 1972). Během studií působil jako laický (1947–49) a výpomocný kazatel metodistické církve v Litoměřicích (1949–52). Jako duchovní vedl sbory v Praze (ústřední sbor, 1956–65), Třeboni (1965–1966), Jablonci nad Nisou (1966–71) a znovu v Praze (1972–76), v letech 1964–65 byl tajemníkem a 1968–89 superintendentem (= nejvyšším českým představitelem) metodistické církve. Již dříve přitom zastupoval církev ve výboru Kostnické jednoty, Ekumenické radě církví, Křesťanské mírové konferenci apod. Absenci církevního časopisu v období vlády komunistického režimu reparoval polooficiálním interním tiskem ''Metodista'' (1958–63) a ''Oběžníkem ECM'' (1970–83), který byl teprve v roce 1984 nahrazen časopisem ''Slovo a život'' (Schneeberger přitom zůstal členem redakční rady, 1990–2006 v redakční radě časopisu ''Život víry''), spolu s [[Žák Vladislav Amos|Vladislavem A. Žákem]] organizoval také vzdělávací kurzy pro laické kazatele. Byl evidován jako tajný spolupracovník/agent komunistické Státní bezpečnosti, v církvi mu byla vyčítána i viditelná pasivita a povolnost vzhledem k státním orgánům, nesrovnal se s evangelikálními proudy nastupujícími na přelomu osmdesátých a devadesátých let. Na úřad superintendenta rezignoval v červnu 1989, sloužil pak jako duchovní v Praze-Strašnicích (1989–99). Překládal Johna Wesleye a další metodistické autory, sám napsal řadu kompilačních děl o dějinách metodismu a české církvi (''Metodismus v Československu'', 1982; ''Přehledné dějiny metodismu'', 1983; ''Všechno podle řádu'', 2000; ''Kořeny sociální činnosti Johna Wesleyho'', 2003; ''Sloužili jsme za totality'', 2005; ''Přijměte Ducha svatého'', 2005; ''Lid chválící'', 2006; ''Oblak svědků'', 2007). |
+ | Superintendent [[Evangelická církev metodistická|Evangelické církve metodistické]]. Pocházel z [[Církev římskokatolická|římskokatolické]] rodiny, v roce 1946 přestoupil k metodismu; jméno Daniel přijal v dospělosti po biblické postavě. Studoval obchodní akademii v Plzni a po jejím uzavření v roce 1944 pracoval v zemědělství a učil se sklářem, po skončení války studoval na gymnáziu v Litoměřicích (maturita 1951) a Komenského evangelické bohoslovecké fakultě (absolv. 1954), kde později získal i doktorát (ThDr. 1972). Během studií působil jako laický (1947–49) a výpomocný kazatel metodistické církve v Litoměřicích (1949–52). Jako duchovní vedl sbory v Praze (ústřední sbor, 1956–65), Třeboni (1965–1966), Jablonci nad Nisou (1966–71) a znovu v Praze (1972–76), v letech 1964–65 byl tajemníkem a 1968–89 superintendentem (= nejvyšším českým představitelem) metodistické církve. Již dříve přitom zastupoval církev ve výboru Kostnické jednoty, Ekumenické radě církví, Křesťanské mírové konferenci apod. Absenci církevního časopisu v období vlády komunistického režimu reparoval polooficiálním interním tiskem ''Metodista'' (1958–63) a ''Oběžníkem ECM'' (1970–83), který byl teprve v roce 1984 nahrazen časopisem ''Slovo a život'' (Schneeberger přitom zůstal členem redakční rady, 1990–2006 v redakční radě časopisu ''Život víry''), spolu s [[Žák Vladislav Amos|Vladislavem A. Žákem]] organizoval také vzdělávací kurzy pro laické kazatele. Byl evidován jako tajný spolupracovník/agent komunistické Státní bezpečnosti, v církvi mu byla vyčítána i viditelná pasivita a povolnost vzhledem k státním orgánům, nesrovnal se s evangelikálními proudy nastupujícími na přelomu osmdesátých a devadesátých let. Na úřad superintendenta rezignoval v červnu 1989, sloužil pak jako duchovní v Praze-Strašnicích (1989–99). Překládal Johna Wesleye a další metodistické autory, sám napsal řadu kompilačních děl o dějinách metodismu a české církvi (''Metodismus v Československu'', 1982; ''Přehledné dějiny metodismu'', 1983; ''Všechno podle řádu'', 2000; ''Kořeny sociální činnosti Johna Wesleyho'', 2003; ''Sloužili jsme za totality'', 2005; ''Přijměte Ducha svatého'', 2005; ''Lid chválící'', 2006; ''Oblak svědků'', 2007). |
''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''<br /> |
''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''<br /> |
||
Aktuální verze z 20. 10. 2025, 07:15
Schneeberger Vilém D(aniel)
ve Vsi Touškov (okr. Plzeň-jih)
v Praze
Superintendent Evangelické církve metodistické. Pocházel z římskokatolické rodiny, v roce 1946 přestoupil k metodismu; jméno Daniel přijal v dospělosti po biblické postavě. Studoval obchodní akademii v Plzni a po jejím uzavření v roce 1944 pracoval v zemědělství a učil se sklářem, po skončení války studoval na gymnáziu v Litoměřicích (maturita 1951) a Komenského evangelické bohoslovecké fakultě (absolv. 1954), kde později získal i doktorát (ThDr. 1972). Během studií působil jako laický (1947–49) a výpomocný kazatel metodistické církve v Litoměřicích (1949–52). Jako duchovní vedl sbory v Praze (ústřední sbor, 1956–65), Třeboni (1965–1966), Jablonci nad Nisou (1966–71) a znovu v Praze (1972–76), v letech 1964–65 byl tajemníkem a 1968–89 superintendentem (= nejvyšším českým představitelem) metodistické církve. Již dříve přitom zastupoval církev ve výboru Kostnické jednoty, Ekumenické radě církví, Křesťanské mírové konferenci apod. Absenci církevního časopisu v období vlády komunistického režimu reparoval polooficiálním interním tiskem Metodista (1958–63) a Oběžníkem ECM (1970–83), který byl teprve v roce 1984 nahrazen časopisem Slovo a život (Schneeberger přitom zůstal členem redakční rady, 1990–2006 v redakční radě časopisu Život víry), spolu s Vladislavem A. Žákem organizoval také vzdělávací kurzy pro laické kazatele. Byl evidován jako tajný spolupracovník/agent komunistické Státní bezpečnosti, v církvi mu byla vyčítána i viditelná pasivita a povolnost vzhledem k státním orgánům, nesrovnal se s evangelikálními proudy nastupujícími na přelomu osmdesátých a devadesátých let. Na úřad superintendenta rezignoval v červnu 1989, sloužil pak jako duchovní v Praze-Strašnicích (1989–99). Překládal Johna Wesleye a další metodistické autory, sám napsal řadu kompilačních děl o dějinách metodismu a české církvi (Metodismus v Československu, 1982; Přehledné dějiny metodismu, 1983; Všechno podle řádu, 2000; Kořeny sociální činnosti Johna Wesleyho, 2003; Sloužili jsme za totality, 2005; Přijměte Ducha svatého, 2005; Lid chválící, 2006; Oblak svědků, 2007).