Spisar Alois: Porovnání verzí

imported>ZRN
 
 
(Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze od jednoho dalšího uživatele.)
Řádek 4: Řádek 4:
 
<br /><span class="PERSON_DIED"><time datetime="1955-09-04">4. září 1955</time> v Praze</span>
  
<br /><span class="PERSON_DIED"><time datetime="1955-09-04">4. září 1955</time> v Praze</span>
   
−
Teolog [[Církev československá husitská|Církve československé (husitské)]]. Absolvoval římskokatolický arcibiskupský seminář v Olomouci a studoval filosofii ve Vídni a v Praze. V roce 1897 byl vysvěcen na kněze a působil v Pasece a Moravské Ostravě, v letech 1903–07 byl středoškolským profesorem náboženství v Litovli a v letech 1921–24 v Kroměříži. V roce 1921 přestoupil do Církve československé (husitské). Jeho podpora liberálně-náboženského směru [[Farský Karel|Karla Farského]] vedla k převaze tohoto směru a k odchodu pravoslavné skupiny biskupa [[Gorazd|Gorazda]]. Byl autorem koncepce ''Učení náboženství křesťanského pro věřící církve československé'', kterou církev přijala v roce 1931 (spoluautor [[Kalous František|F. kalous]]). V letech 1932–34 byl prvním děkanem (státem neuznané) Vysoké školy bohovědné Církve československé. V roce 1935 mu byl udělen čestný doktorát teologie na Husově čs. evangelické fakultě a na této fakultě byl jmenován řádným profesorem věrouky a etiky. Na fakultě působil do jejího rozdělení v roce 1950, pak byl penzionován. Je autorem knih ''Dějiny náboženství před Kristem'' (1921), ''Počátky víry křesťanské'' (1926), ''Ideový vývoj Církve československé'' (1936), ''The Czechoslovak Church'' (1937, s [[Kovář František|Františkem Kovářem]] a [[Hník František Maria|Františkem M. Hníkem]]), ''Úvod do věrouky Církve československé'' (1939), ''Věrouka v duchu Církve československé I.–III.'' (1941–45), ''Etika v duchu Církve československé'' (1948) a ''Dějiny filosofie I.–II.'' (1950). Dále napsal učebnice ''Úvod do biblické čítanky'' (1933) a ''Dějiny dogmatu'' (1940), přispíval časopisů ''Pozor'', ''Právo národa'' (později ''Český zápas''), ''Za pravdou'' či ''Náboženská revue CČS''.
 +
Teolog [[Církev československá husitská|Církve československé (husitské)]]. Absolvoval římskokatolický arcibiskupský seminář v Olomouci a studoval filosofii ve Vídni a v Praze. V roce 1897 byl vysvěcen na kněze a působil v Pasece a Moravské Ostravě, v letech 1903–07 byl středoškolským profesorem náboženství v Litovli a v letech 1921–24 v Kroměříži. V roce 1921 přestoupil do Církve československé (husitské). Jeho podpora liberálně-náboženského směru [[Farský Karel|Karla Farského]] vedla k převaze tohoto směru a k odchodu pravoslavné skupiny biskupa [[Gorazd|Gorazda]]. Byl autorem koncepce ''Učení náboženství křesťanského pro věřící církve československé'', kterou církev přijala v roce 1931 (spoluautor [[Kalous František|F. Kalous]]). V letech 1932–34 byl prvním děkanem (státem neuznané) Vysoké školy bohovědné Církve československé. V roce 1935 mu byl udělen čestný doktorát teologie na Husově čs. evangelické fakultě a na této fakultě byl jmenován řádným profesorem věrouky a etiky. Na fakultě působil do jejího rozdělení v roce 1950, pak byl penzionován. Je autorem knih ''Dějiny náboženství před Kristem'' (1921), ''Počátky víry křesťanské'' (1926), ''Ideový vývoj Církve československé'' (1936), ''The Czechoslovak Church'' (1937, s [[Kovář František|Františkem Kovářem]] a [[Hník František Maria|Františkem M. Hníkem]]), ''Úvod do věrouky Církve československé'' (1939), ''Věrouka v duchu Církve československé I.–III.'' (1941–45), ''Etika v duchu Církve československé'' (1948) a ''Dějiny filosofie I.–II.'' (1950). Dále napsal učebnice ''Úvod do biblické čítanky'' (1933) a ''Dějiny dogmatu'' (1940), přispíval časopisů ''Pozor'', ''Právo národa'' (později ''Český zápas''), ''Za pravdou'' či ''Náboženská revue CČS''.
   
 
<span class="section_title">Literatura:</span><br />
  
<span class="section_title">Literatura:</span><br />
 
Zdeněk Trtík: „Význam životního díla profesora dr. Aloise Spisara.“ ''Náboženská revue CČS'' 20, 1949, 3–4, s. 132–137; Anežka Ebertová: „Památce bratra profesora Spisara.“ ''Náboženská revue CČS'' 2, 1955, 5, s. 64–70; Zdeněk Kučera: „Inspirativní odkaz Aloise Spisara.“ ''Český zápas'' 1997, 20, s. 1–2; Martin Jindra – Marcel Sladkowski (eds.): ''Biografický slovník Církve československé husitské''. CČSH, Praha 2020, s. 487–489; Zdeněk R. Nešpor: ''Století národní církve. Duchovní hledání Církve československé (husitské)''. Academia, Praha 2024.
  
Zdeněk Trtík: „Význam životního díla profesora dr. Aloise Spisara.“ ''Náboženská revue CČS'' 20, 1949, 3–4, s. 132–137; Anežka Ebertová: „Památce bratra profesora Spisara.“ ''Náboženská revue CČS'' 2, 1955, 5, s. 64–70; Zdeněk Kučera: „Inspirativní odkaz Aloise Spisara.“ ''Český zápas'' 1997, 20, s. 1–2; Martin Jindra – Marcel Sladkowski (eds.): ''Biografický slovník Církve československé husitské''. CČSH, Praha 2020, s. 487–489; Zdeněk R. Nešpor: ''Století národní církve. Duchovní hledání Církve československé (husitské)''. Academia, Praha 2024.
   
−
''[[:Kategorie:Aut: Beláňová Andrea|Andrea Beláňová]]''\<br /\>
 +
''[[:Kategorie:Aut: Beláňová Andrea|Andrea Beláňová]]''<br />
   
 
[[Kategorie:Aut: Beláňová Andrea|Andrea Beláňová]]
  
[[Kategorie:Aut: Beláňová Andrea|Andrea Beláňová]]

Aktuální verze z 20. 10. 2025, 07:35

Spisar Alois


v Německých Prusích (dnes Pustiměřské Prusy, součást obce Pustiměř, okr. Vyškov)
v Praze

Teolog Církve československé (husitské). Absolvoval římskokatolický arcibiskupský seminář v Olomouci a studoval filosofii ve Vídni a v Praze. V roce 1897 byl vysvěcen na kněze a působil v Pasece a Moravské Ostravě, v letech 1903–07 byl středoškolským profesorem náboženství v Litovli a v letech 1921–24 v Kroměříži. V roce 1921 přestoupil do Církve československé (husitské). Jeho podpora liberálně-náboženského směru Karla Farského vedla k převaze tohoto směru a k odchodu pravoslavné skupiny biskupa Gorazda. Byl autorem koncepce Učení náboženství křesťanského pro věřící církve československé, kterou církev přijala v roce 1931 (spoluautor F. Kalous). V letech 1932–34 byl prvním děkanem (státem neuznané) Vysoké školy bohovědné Církve československé. V roce 1935 mu byl udělen čestný doktorát teologie na Husově čs. evangelické fakultě a na této fakultě byl jmenován řádným profesorem věrouky a etiky. Na fakultě působil do jejího rozdělení v roce 1950, pak byl penzionován. Je autorem knih Dějiny náboženství před Kristem (1921), Počátky víry křesťanské (1926), Ideový vývoj Církve československé (1936), The Czechoslovak Church (1937, s Františkem Kovářem a Františkem M. Hníkem), Úvod do věrouky Církve československé (1939), Věrouka v duchu Církve československé I.–III. (1941–45), Etika v duchu Církve československé (1948) a Dějiny filosofie I.–II. (1950). Dále napsal učebnice Úvod do biblické čítanky (1933) a Dějiny dogmatu (1940), přispíval časopisů Pozor, Právo národa (později Český zápas), Za pravdou či Náboženská revue CČS.

Literatura:
Zdeněk Trtík: „Význam životního díla profesora dr. Aloise Spisara.“ Náboženská revue CČS 20, 1949, 3–4, s. 132–137; Anežka Ebertová: „Památce bratra profesora Spisara.“ Náboženská revue CČS 2, 1955, 5, s. 64–70; Zdeněk Kučera: „Inspirativní odkaz Aloise Spisara.“ Český zápas 1997, 20, s. 1–2; Martin Jindra – Marcel Sladkowski (eds.): Biografický slovník Církve československé husitské. CČSH, Praha 2020, s. 487–489; Zdeněk R. Nešpor: Století národní církve. Duchovní hledání Církve československé (husitské). Academia, Praha 2024.

Andrea Beláňová