Syllaba Ladislav: Porovnání verzí
imported>ZRN |
|||
| Řádek 4: | Řádek 4: | ||
<br /><span class="PERSON_DIED"><time datetime="1930-12-30">30. prosince 1930</time> v Praze</span> |
<br /><span class="PERSON_DIED"><time datetime="1930-12-30">30. prosince 1930</time> v Praze</span> |
||
| − | Lékař, člen [[Českobratrská církev evangelická|Českobratrské církve evangelické]]. Pocházel z římskokatolické rodiny hostinského, v dospělosti v roce 1919 přestoupil do Českobratrské církve evangelické. Studoval gymnázium v Benešově a Kolíně (maturita 1886), lékařskou fakultu české Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze (MUDr. 1892). Po absolutoriu krátce působil jako inspekční lékař, v letech 1893–94 jako stipendista v Paříži, pak se stal asistentem Josefa Thomayera (1853–1927), v roce 1901 se habilitoval. Roku 1903 si z existenčních důvodů otevřel soukromou praxi, ale již v roce 1904 byl jmenován mimořádným a v roce 1909 řádným profesorem vnitřního lékařství. Během první světové války působil jako primář záložních nemocnit v Praze a v Terezíně, 1919–30 primář první interní kliniky UK. V roce 1918 byl jmenován poslancem Národního shromáždění za státoprávní (později národní) demokracii. Jako lékař se věnoval jaterním a nervovým nemocím (''O patogenese zhoubné chudokrevnosti'', 1901), proslavené bylo jeho prakticky orientované dílo ''Nauka o lékařském poklepu a poslechu'' (1918–25). Angažoval se ve svobodném zednářství (velmistr národní velkolóže). Jeho synem byl rovněž lékař a profesor UK Jiří Syllaba (1902–2007). |
+ | Lékař, člen [[Českobratrská církev evangelická|Českobratrské církve evangelické]]. Pocházel z [[Církev římskokatolická|římskokatolické]] rodiny hostinského, v dospělosti v roce 1919 přestoupil do Českobratrské církve evangelické. Studoval gymnázium v Benešově a Kolíně (maturita 1886), lékařskou fakultu české Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze (MUDr. 1892). Po absolutoriu krátce působil jako inspekční lékař, v letech 1893–94 jako stipendista v Paříži, pak se stal asistentem Josefa Thomayera (1853–1927), v roce 1901 se habilitoval. Roku 1903 si z existenčních důvodů otevřel soukromou praxi, ale již v roce 1904 byl jmenován mimořádným a v roce 1909 řádným profesorem vnitřního lékařství. Během první světové války působil jako primář záložních nemocnit v Praze a v Terezíně, 1919–30 primář první interní kliniky UK. V roce 1918 byl jmenován poslancem Národního shromáždění za státoprávní (později národní) demokracii. Jako lékař se věnoval jaterním a nervovým nemocím (''O patogenese zhoubné chudokrevnosti'', 1901), proslavené bylo jeho prakticky orientované dílo ''Nauka o lékařském poklepu a poslechu'' (1918–25). Angažoval se ve svobodném zednářství (velmistr národní velkolóže). Jeho synem byl rovněž lékař a profesor UK Jiří Syllaba (1902–2007). |
<span class="section_title">Literatura:</span><br /> |
<span class="section_title">Literatura:</span><br /> |
||
Aktuální verze z 20. 10. 2025, 17:23
Syllaba Ladislav
v Bystřici (okr. Benešov)
v Praze
Lékař, člen Českobratrské církve evangelické. Pocházel z římskokatolické rodiny hostinského, v dospělosti v roce 1919 přestoupil do Českobratrské církve evangelické. Studoval gymnázium v Benešově a Kolíně (maturita 1886), lékařskou fakultu české Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze (MUDr. 1892). Po absolutoriu krátce působil jako inspekční lékař, v letech 1893–94 jako stipendista v Paříži, pak se stal asistentem Josefa Thomayera (1853–1927), v roce 1901 se habilitoval. Roku 1903 si z existenčních důvodů otevřel soukromou praxi, ale již v roce 1904 byl jmenován mimořádným a v roce 1909 řádným profesorem vnitřního lékařství. Během první světové války působil jako primář záložních nemocnit v Praze a v Terezíně, 1919–30 primář první interní kliniky UK. V roce 1918 byl jmenován poslancem Národního shromáždění za státoprávní (později národní) demokracii. Jako lékař se věnoval jaterním a nervovým nemocím (O patogenese zhoubné chudokrevnosti, 1901), proslavené bylo jeho prakticky orientované dílo Nauka o lékařském poklepu a poslechu (1918–25). Angažoval se ve svobodném zednářství (velmistr národní velkolóže). Jeho synem byl rovněž lékař a profesor UK Jiří Syllaba (1902–2007).
Literatura:
K. Henner – J. Jedlička – K. Weber (eds.): Sborník prací na počest šedesátých narozenin Prof. Dra Ladislava Syllaby. ČGU, Praha 1928; Jiří Syllaba (ed.): Z deníku Ladislava Syllaby. K. Zink, Praha 1933; Theodor Syllaba: Ladislav Syllaba (1868–1930). Muzeum Podblanicka, Vlašim 1984.