Šustek Miloslav: Porovnání verzí
imported>ZRN |
|||
| (Není zobrazena jedna mezilehlá verze od jednoho dalšího uživatele.) | |||
| Řádek 4: | Řádek 4: | ||
<br /><span class="PERSON_DIED"><time datetime="2006">2006</time></span> |
<br /><span class="PERSON_DIED"><time datetime="2006">2006</time></span> |
||
| − | Kazatel [[Církev adventistů sedmého dne|Církve adventistů sedmého dne]]. V mládí strávil pět let v římskokatolickém salesiánském řádu, vlivem matky nicméně vstoupil do adventistické církve (tehdy fungující jako spolek). Během druhé světové války byl nuceně nasazen v Německu, posléze absolvoval školu biblických nauk (1944–50) a studoval adventistický kazatelský seminář v Collognes ve Francii. V roce 1947 převzal jako pomocný kazatel péči o pražský sbor, v roce 1950 založil další sbor v Praze-Holešovicích. Po zákazu církve v roce 1952 pracoval rok jako horník v povrchovém dole Svoboda, po návratu v roce 1953 se začal aktivně angažovat ve skryté církvi. Byl jedním z vyjednávačů se Státním úřadem pro věci církevní a členem prozatímní ústřední rady, postupně se v rámci církve stal opozičním kazatelem. Po obnově církve v roce 1956 byl krátce kazatelem, ale ještě téhož roku přišel o státní souhlas k výkonu duchovenské služby, když se podílel na odhalení [[Šumbera František|Františka Šumbery]] jako spolupracovníka StB. Paradoxně Šumbera v dnešních oficiálních seznamech agentů StB nefiguruje, zatímco Šustek byl později jako agent registrován. V roce 1968 byl spolu s dalšími kazateli rehabilitován a stal se členem rehabilitační komise; teprve v tomto roce byl vysvěcen. V letech 1968–73 byl ředitelem církevního Biblického semináře, pak působil jako kazatel v Třinci (1974–83). Vydal publikace ''Světlo a prameny v údolích'' (1993) a ''Moje slabost a Kristova síla'' (1996). |
+ | Kazatel [[Církev adventistů sedmého dne|Církve adventistů sedmého dne]]. V mládí strávil pět let v [[Církev římskokatolická|římskokatolickém]] salesiánském řádu, vlivem matky nicméně vstoupil do adventistické církve (tehdy fungující jako spolek). Během druhé světové války byl nuceně nasazen v Německu, posléze absolvoval školu biblických nauk (1944–50) a studoval adventistický kazatelský seminář v Collognes ve Francii. V roce 1947 převzal jako pomocný kazatel péči o pražský sbor, v roce 1950 založil další sbor v Praze-Holešovicích. Po zákazu církve v roce 1952 pracoval rok jako horník v povrchovém dole Svoboda, po návratu v roce 1953 se začal aktivně angažovat ve skryté církvi. Byl jedním z vyjednávačů se Státním úřadem pro věci církevní a členem prozatímní ústřední rady, postupně se v rámci církve stal opozičním kazatelem. Po obnově církve v roce 1956 byl krátce kazatelem, ale ještě téhož roku přišel o státní souhlas k výkonu duchovenské služby, když se podílel na odhalení [[Šumbera František|Františka Šumbery]] jako spolupracovníka StB. Paradoxně Šumbera v dnešních oficiálních seznamech agentů StB nefiguruje, zatímco Šustek byl později jako agent registrován. V roce 1968 byl spolu s dalšími kazateli rehabilitován a stal se členem rehabilitační komise; teprve v tomto roce byl vysvěcen. V letech 1968–73 byl ředitelem církevního Biblického semináře, pak působil jako kazatel v Třinci (1974–83). Vydal publikace ''Světlo a prameny v údolích'' (1993) a ''Moje slabost a Kristova síla'' (1996). |
<span class="section_title">Literatura:</span><br /> |
<span class="section_title">Literatura:</span><br /> |
||
Aktuální verze z 21. 10. 2025, 06:49
Šustek Miloslav
v Petřvaldě (okr. Karviná)
Kazatel Církve adventistů sedmého dne. V mládí strávil pět let v římskokatolickém salesiánském řádu, vlivem matky nicméně vstoupil do adventistické církve (tehdy fungující jako spolek). Během druhé světové války byl nuceně nasazen v Německu, posléze absolvoval školu biblických nauk (1944–50) a studoval adventistický kazatelský seminář v Collognes ve Francii. V roce 1947 převzal jako pomocný kazatel péči o pražský sbor, v roce 1950 založil další sbor v Praze-Holešovicích. Po zákazu církve v roce 1952 pracoval rok jako horník v povrchovém dole Svoboda, po návratu v roce 1953 se začal aktivně angažovat ve skryté církvi. Byl jedním z vyjednávačů se Státním úřadem pro věci církevní a členem prozatímní ústřední rady, postupně se v rámci církve stal opozičním kazatelem. Po obnově církve v roce 1956 byl krátce kazatelem, ale ještě téhož roku přišel o státní souhlas k výkonu duchovenské služby, když se podílel na odhalení Františka Šumbery jako spolupracovníka StB. Paradoxně Šumbera v dnešních oficiálních seznamech agentů StB nefiguruje, zatímco Šustek byl později jako agent registrován. V roce 1968 byl spolu s dalšími kazateli rehabilitován a stal se členem rehabilitační komise; teprve v tomto roce byl vysvěcen. V letech 1968–73 byl ředitelem církevního Biblického semináře, pak působil jako kazatel v Třinci (1974–83). Vydal publikace Světlo a prameny v údolích (1993) a Moje slabost a Kristova síla (1996).
Literatura:
Karel Chlebek: 100 let služby Moravskoslezského sdružení – Příloha. Moravskoslezské sdružení Církve adventistů sedmého dne, Ostrava 2014, s. 51.