Vančura Václav (ml.): Porovnání verzí

imported>ZRN
 
Řádek 4: Řádek 4:
 
<br /><span class="PERSON_DIED"><time datetime="1972-04-05">5. dubna 1972</time> v Poděbradech (okr. Nymburk)</span>
  
<br /><span class="PERSON_DIED"><time datetime="1972-04-05">5. dubna 1972</time> v Poděbradech (okr. Nymburk)</span>
   
−
Superintendent metodistické církve / [[Evangelická církev metodistická|Evangelické církve metodistické]]. Syn reformovaného učitele, pozdějšího kazatele a biskupa Jednoty bratrské [[Vančura Václav (st.)|Václava Vančury]], bratr [[Vančura Bohumil|Bohumila Vančury]]. Vyučil se obchodním příručím a vystudoval obchodní školu v Praze, pak odešel pracovat do Německa, Holandské Guyany (dnes Surinam) a Spojených států amerických. Zde studoval teologii na novobratrských školách v Oberlinu a Bethlehemu (studium nedokončil, ale v roce 1963 mu byl udělen čestný doktorát), pak působil jako kazatel presbyterní církve v Pittsburghu (1915–18) a evangelický kazatel československých legií na Sibiři. S legiemi se vrátil do Československa, kde pracoval v YMCA. V roce 1922 přestoupil k metodistické církvi (v té době formálně působící jako spolek). Stal se kazatelem v Třeboni (1922–25), Bratislavě (1925–27), Praze – ústředním sboru (1927–37) a v Plzni (1937–39), od poloviny dvacátých let ve funkci superintendenta. Po internaci superintendenta [[Barták Josef Pavel|Pavla J. Bartáka]] v roce 1941 převzal vedení církve (až do Bartákova návratu v roce 1946), znovu pak v souvislosti s komunistickými (proti-)církevními zákony z roku 1949, které Evangelickou církev metodistickou stavěly do postavení státem uznané církve. Vedoucím představitelem (superintendentem) české církve zůstal do penzionování v roce 1960.
 +
Superintendent metodistické církve, resp. později [[Evangelická církev metodistická|Evangelické církve metodistické]]. Syn reformovaného učitele, pozdějšího kazatele a biskupa Jednoty bratrské [[Vančura Václav (st.)|Václava Vančury]], bratr [[Vančura Bohumil|Bohumila Vančury]]. Vyučil se obchodním příručím a vystudoval obchodní školu v Praze, pak odešel pracovat do Německa, Holandské Guyany (dnes Surinam) a Spojených států amerických. Zde studoval teologii na novobratrských školách v Oberlinu a Bethlehemu (studium nedokončil, ale v roce 1963 mu byl udělen čestný doktorát), pak působil jako kazatel presbyterní církve v Pittsburghu (1915–18) a evangelický kazatel československých legií na Sibiři. S legiemi se vrátil do Československa, kde pracoval v YMCA. V roce 1922 přestoupil k metodistické církvi (v té době formálně působící jako spolek). Stal se kazatelem v Třeboni (1922–25), Bratislavě (1925–27), Praze – ústředním sboru (1927–37) a v Plzni (1937–39), od poloviny dvacátých let ve funkci superintendenta. Po internaci superintendenta [[Barták Josef Pavel|Pavla J. Bartáka]] v roce 1941 převzal vedení církve (až do Bartákova návratu v roce 1946), znovu pak v souvislosti s komunistickými (proti-)církevními zákony z roku 1949, které Evangelickou církev metodistickou stavěly do postavení státem uznané církve. Vedoucím představitelem (superintendentem) české církve zůstal do penzionování v roce 1960.
   
 
''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''<br />
  
''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''<br />

Aktuální verze z 21. 10. 2025, 07:25

Vančura Václav (ml.)


v Horní Čermné (okr. Ústí nad Orlicí)
v Poděbradech (okr. Nymburk)

Superintendent metodistické církve, resp. později Evangelické církve metodistické. Syn reformovaného učitele, pozdějšího kazatele a biskupa Jednoty bratrské Václava Vančury, bratr Bohumila Vančury. Vyučil se obchodním příručím a vystudoval obchodní školu v Praze, pak odešel pracovat do Německa, Holandské Guyany (dnes Surinam) a Spojených států amerických. Zde studoval teologii na novobratrských školách v Oberlinu a Bethlehemu (studium nedokončil, ale v roce 1963 mu byl udělen čestný doktorát), pak působil jako kazatel presbyterní církve v Pittsburghu (1915–18) a evangelický kazatel československých legií na Sibiři. S legiemi se vrátil do Československa, kde pracoval v YMCA. V roce 1922 přestoupil k metodistické církvi (v té době formálně působící jako spolek). Stal se kazatelem v Třeboni (1922–25), Bratislavě (1925–27), Praze – ústředním sboru (1927–37) a v Plzni (1937–39), od poloviny dvacátých let ve funkci superintendenta. Po internaci superintendenta Pavla J. Bartáka v roce 1941 převzal vedení církve (až do Bartákova návratu v roce 1946), znovu pak v souvislosti s komunistickými (proti-)církevními zákony z roku 1949, které Evangelickou církev metodistickou stavěly do postavení státem uznané církve. Vedoucím představitelem (superintendentem) české církve zůstal do penzionování v roce 1960.

Zdeněk R. Nešpor