Žáček Jan: Porovnání verzí
imported>ZRN |
|||
| (Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze od jednoho dalšího uživatele.) | |||
| Řádek 4: | Řádek 4: | ||
<br /><span class="PERSON_DIED"><time datetime="2008-06-13">13. června 2008</time> v Olomouci</span> |
<br /><span class="PERSON_DIED"><time datetime="2008-06-13">13. června 2008</time> v Olomouci</span> |
||
| − | Dramatik a spisovatel, člen [[Církev římskokatolická|římskokatolické církve]]. Narodil se v rodině hudebníka a operetní zpěvačky. Po maturitě působil jako herec v Moravském divadle v Olomouci, Vesnickém divadle a Horáckém divadle v Jihlavě. Roku 1949 byl při pokusu o útěk za hranice zatčen a krátce vězněn. Po onemocnění tuberkulózou musel hereckou dráhu opustit. Pracoval jako metodik v Krajské poradně Lidové umělecké tvořivosti, dělník na stavbě elektrárny v Opatovicích nad Labem a posléze jako scenárista a dramaturg v pražském divadle Rokoko. V době tzv. normalizace působil jako autor, režisér a interpret kabaretních a estrádních programů. V sezoně 1991–92 byl dramaturgem v Divadle u Jakuba v Brně. Roku 1991 se stal členem sboru správců dědictví [[Deml Jakub|Jakuba Demla]], zasazoval se o nové vydávání jeho děl. Ačkoli byl zprvu vnímán především jako dramatik (grotesky, parodie, tragikomedie, televizní mikrokomedie), těžiště jeho literární práce spočívá v historických románech a životopisných prózách zaměřených na katolické osobnosti, zejména světce a duchovní (např. Jan Sarkander, Klement Maria Hofbauer, Edvard Jan Nepomuk Brynych). Publikoval také fejetony a scénky v periodikách jako ''Dikobraz'', ''Lidová demokracie'' a ''Svobodné slovo''. Výrazný vliv na něj měli Jakub Deml a [[Vodička Timoteus|Timotheus Vodička]], s nimiž udržoval osobní kontakty. V roce 2007 mu arcibiskup [[Graubner Jan|Jan Graubner]] udělil Řád svatého Cyrila a Metoděje. |
+ | Dramatik a spisovatel, člen [[Církev římskokatolická|římskokatolické církve]]. Narodil se v rodině hudebníka a operetní zpěvačky. Po maturitě působil jako herec v Moravském divadle v Olomouci, Vesnickém divadle a Horáckém divadle v Jihlavě. Roku 1949 byl při pokusu o útěk za hranice zatčen a krátce vězněn. Po onemocnění tuberkulózou musel hereckou dráhu opustit. Pracoval jako metodik v Krajské poradně Lidové umělecké tvořivosti, dělník na stavbě elektrárny v Opatovicích nad Labem a posléze jako scenárista a dramaturg v pražském divadle Rokoko. V době tzv. normalizace působil jako autor, režisér a interpret kabaretních a estrádních programů. V sezoně 1991–92 byl dramaturgem v Divadle u Jakuba v Brně. Roku 1991 se stal členem sboru správců dědictví [[Deml Jakub|Jakuba Demla]], zasazoval se o nové vydávání jeho děl. Ačkoli byl zprvu vnímán především jako dramatik (grotesky, parodie, tragikomedie, televizní mikrokomedie), těžiště jeho literární práce spočívá v historických románech a životopisných prózách zaměřených na katolické osobnosti, zejména světce a duchovní (např. Jan Sarkander, Klement Maria Hofbauer, Edvard Jan Nepomuk Brynych). Publikoval také fejetony a scénky v periodikách jako ''Dikobraz'', ''Lidová demokracie'' a ''Svobodné slovo''. Výrazný vliv na něj měli [[Deml Jakub|Jakub Deml]] a [[Vodička Timoteus|Timotheus Vodička]], s nimiž udržoval osobní kontakty. V roce 2007 mu arcibiskup [[Graubner Jan|Jan Graubner]] udělil Řád svatého Cyrila a Metoděje. |
| − | ''[[:Kategorie:Aut: Schlichtsová Jitka|Jitka Schlichtsová]]'' |
+ | ''[[:Kategorie:Aut: Schlichtsová Jitka|Jitka Schlichtsová]]''<br /> |
[[Kategorie:Aut: Schlichtsová Jitka|Jitka Schlichtsová]] |
[[Kategorie:Aut: Schlichtsová Jitka|Jitka Schlichtsová]] |
||
Aktuální verze z 23. 10. 2025, 07:23
Žáček Jan
v Pardubicích
v Olomouci
Dramatik a spisovatel, člen římskokatolické církve. Narodil se v rodině hudebníka a operetní zpěvačky. Po maturitě působil jako herec v Moravském divadle v Olomouci, Vesnickém divadle a Horáckém divadle v Jihlavě. Roku 1949 byl při pokusu o útěk za hranice zatčen a krátce vězněn. Po onemocnění tuberkulózou musel hereckou dráhu opustit. Pracoval jako metodik v Krajské poradně Lidové umělecké tvořivosti, dělník na stavbě elektrárny v Opatovicích nad Labem a posléze jako scenárista a dramaturg v pražském divadle Rokoko. V době tzv. normalizace působil jako autor, režisér a interpret kabaretních a estrádních programů. V sezoně 1991–92 byl dramaturgem v Divadle u Jakuba v Brně. Roku 1991 se stal členem sboru správců dědictví Jakuba Demla, zasazoval se o nové vydávání jeho děl. Ačkoli byl zprvu vnímán především jako dramatik (grotesky, parodie, tragikomedie, televizní mikrokomedie), těžiště jeho literární práce spočívá v historických románech a životopisných prózách zaměřených na katolické osobnosti, zejména světce a duchovní (např. Jan Sarkander, Klement Maria Hofbauer, Edvard Jan Nepomuk Brynych). Publikoval také fejetony a scénky v periodikách jako Dikobraz, Lidová demokracie a Svobodné slovo. Výrazný vliv na něj měli Jakub Deml a Timotheus Vodička, s nimiž udržoval osobní kontakty. V roce 2007 mu arcibiskup Jan Graubner udělil Řád svatého Cyrila a Metoděje.