Ráb Václav Jaromír: Porovnání verzí
imported>ZRN |
|||
| (Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
| Řádek 4: | Řádek 4: | ||
<br /><span class="PERSON_DIED"><time datetime="1956-07-02">2. července 1956</time> v Praze</span> |
<br /><span class="PERSON_DIED"><time datetime="1956-07-02">2. července 1956</time> v Praze</span> |
||
| − | Kněz a generální vikář [[Starokatolická církev|Starokatolické církve]]. Původně římskokatolický duchovní, působil jako učitel náboženství. V roce 1907 vstoupil do Starokatolické církve a ještě téhož roku se stal jedním z vikářů českojazyčné pražské starokatolické obce, jímž zůstal v letech 1908–20. V roce 1920 spolu s většinou obce přestoupil do nově založené Církve československé (dnes Církev československá husitská), avšak v následujícím roce se vrátil do Starokatolické církve a byl znovu ustanoven pražským vikářem. V roce 1923 byla obec povýšena na farnost, Ráb ji vedl jako farář do roku 1932, kdy se pokusil o založení nezávislé Husitské církve (první takový pokus podnikl již na počátku dvacátých let). Do Starokatolické církve se vrátil v roce 1939 jako farář jedné ze dvou tehdejších pražských farností, v letech 1940–45 byl současně generálním vikářem (generální vikariát byl zřízen v Česko-Slovensku, resp. Protektorátu Čechy a Morava po odstoupení Sudet). Po druhé světové válce se zasloužil o zachování církve i po odsunu/vyhnání naprosté většiny jejích (německojazyčných) členů, po úmrtí biskupa [[Paschek Alois|Aloise Pascheka]]) se stal správcem biskupství, ale nemohl dosáhnout státního souhlasu s biskupským svěcením. V březnu 1950 na své funkce rezignoval. |
+ | Kněz a generální vikář [[Starokatolická církev|Starokatolické církve]]. Původně [[Církev římskokatolická|římskokatolický]] duchovní, působil jako učitel náboženství. V roce 1907 vstoupil do Starokatolické církve a ještě téhož roku se stal jedním z vikářů českojazyčné pražské starokatolické obce, jímž zůstal v letech 1908–20. V roce 1920 spolu s většinou obce přestoupil do nově založené Církve československé (dnes [[Církev československá husitská|Církev československá husitská]]), avšak v následujícím roce se vrátil do Starokatolické církve a byl znovu ustanoven pražským vikářem. V roce 1923 byla obec povýšena na farnost, Ráb ji vedl jako farář do roku 1932, kdy se pokusil o založení nezávislé Husitské církve (první takový pokus podnikl již na počátku dvacátých let). Do Starokatolické církve se vrátil v roce 1939 jako farář jedné ze dvou tehdejších pražských farností, v letech 1940–45 byl současně generálním vikářem (generální vikariát byl zřízen v Česko-Slovensku, resp. Protektorátu Čechy a Morava po odstoupení Sudet). Po druhé světové válce se zasloužil o zachování církve i po odsunu/vyhnání naprosté většiny jejích (německojazyčných) členů, po úmrtí biskupa [[Paschek Alois|Aloise Pascheka]]) se stal správcem biskupství, ale nemohl dosáhnout státního souhlasu s biskupským svěcením. V březnu 1950 na své funkce rezignoval. |
<span class="section_title">Literatura:</span><br /> |
<span class="section_title">Literatura:</span><br /> |
||
| − | Petr Jan Vinš: „Starokatolická obec v Praze a její vztah k vznikající Církvi československé.“ ''Theologická revue'' 79, 2008, 1–2, s. 101–215 |
+ | Petr Jan Vinš: „Starokatolická obec v Praze a její vztah k vznikající Církvi československé.“ ''Theologická revue'' 79, 2008, 1–2, s. 101–215. |
''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''<br /> |
''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''<br /> |
||
Aktuální verze z 31. 10. 2025, 08:46
Ráb Václav Jaromír
v Běcharech (okr. Jičín)
v Praze
Kněz a generální vikář Starokatolické církve. Původně římskokatolický duchovní, působil jako učitel náboženství. V roce 1907 vstoupil do Starokatolické církve a ještě téhož roku se stal jedním z vikářů českojazyčné pražské starokatolické obce, jímž zůstal v letech 1908–20. V roce 1920 spolu s většinou obce přestoupil do nově založené Církve československé (dnes Církev československá husitská), avšak v následujícím roce se vrátil do Starokatolické církve a byl znovu ustanoven pražským vikářem. V roce 1923 byla obec povýšena na farnost, Ráb ji vedl jako farář do roku 1932, kdy se pokusil o založení nezávislé Husitské církve (první takový pokus podnikl již na počátku dvacátých let). Do Starokatolické církve se vrátil v roce 1939 jako farář jedné ze dvou tehdejších pražských farností, v letech 1940–45 byl současně generálním vikářem (generální vikariát byl zřízen v Česko-Slovensku, resp. Protektorátu Čechy a Morava po odstoupení Sudet). Po druhé světové válce se zasloužil o zachování církve i po odsunu/vyhnání naprosté většiny jejích (německojazyčných) členů, po úmrtí biskupa Aloise Pascheka) se stal správcem biskupství, ale nemohl dosáhnout státního souhlasu s biskupským svěcením. V březnu 1950 na své funkce rezignoval.
Literatura:
Petr Jan Vinš: „Starokatolická obec v Praze a její vztah k vznikající Církvi československé.“ Theologická revue 79, 2008, 1–2, s. 101–215.