Boublík Vladimír: Porovnání verzí

imported>ZRN
 
(Není zobrazena jedna mezilehlá verze od jednoho dalšího uživatele.)
Řádek 4: Řádek 4:
 
<br /><span class="PERSON_DIED"><time datetime="1974-09-25">25. září 1974</time> v Klatovech</span>
 
<br /><span class="PERSON_DIED"><time datetime="1974-09-25">25. září 1974</time> v Klatovech</span>
   
[[Církev římskokatolická|Římskokatolický]] kněz a teolog. Po únorovém převratu 1948 byl obviněn z protistátní činnosti a strávil dva roky ve vězení, po propuštění pracoval jako dělník v plzeňské Škodovce. V roce 1952 uprchl přes Východní Německo do Západního Berlína a následně do Říma, kde se stal alumnem Nepomucena. Na kněze byl vysvěcen v roce 1955 v lateránské bazilice. V roce 1959 získal doktorát z teologie a začal vyučovat fundamentální teologii na Papežské lateránské univerzitě, kde se později stal i děkanem teologické fakulty. Zaměřoval se na křesťanskou antropologii, teologii dějin spásy a vztah k mimokřesťanským náboženstvím. Kriticky se stavěl k některým moderním teologickým směrům, zejména k dílu Pierra Teilharda de Chardin. Je autorem knih ''Boží lid'' (1967), ''Setkání s Ježíšem'' (1970), ''Člověk očekává Krista'' (1997), ''Teologická antropologie'' (2001), ''Teologie dějin spásy'' (2002), ''Teologie mimokřesťanských náboženství'' (2000), ''Duchovní deník'' (2010), ''Broučku a cvoku přenáramný…''(2022).
+
[[Církev římskokatolická|Římskokatolický]] kněz a teolog. Po únorovém převratu 1948 byl obviněn z protistátní činnosti a strávil dva roky ve vězení, po propuštění pracoval jako dělník v plzeňské Škodovce. V roce 1952 uprchl přes Východní Německo do Západního Berlína a následně do Říma, kde se stal alumnem Nepomucena. Na kněze byl vysvěcen v roce 1955 v lateránské bazilice. V roce 1959 získal doktorát z teologie a začal vyučovat fundamentální teologii na Papežské lateránské univerzitě, kde se později stal i děkanem teologické fakulty. Zaměřoval se na křesťanskou antropologii, teologii dějin spásy a vztah k mimokřesťanským náboženstvím. Kriticky se stavěl k některým moderním teologickým směrům, zejména k dílu Pierra Teilharda de Chardin. Je autorem knih ''La predestinazione'' (1961), ''Boží lid'' (1967), ''Setkání s Ježíšem'' (1970), ''L'uomi in Cristo Gesú'' (1971), ''L'uomo nell'attesa di Cristo'' (1972), ''Teologia delle religioni'' (1973); posthumně vyšly české překlady ''Člověk očekává Krista'' (1997), ''Teologická antropologie'' (2001), ''Teologie dějin spásy'' (2002), ''Teologie mimokřesťanských náboženství'' (2000).
   
 
''[[:Kategorie:Aut: Gramskopf Rostislav|Rostislav Gramskopf]]''<br />
 
''[[:Kategorie:Aut: Gramskopf Rostislav|Rostislav Gramskopf]]''<br />

Aktuální verze z 5. 11. 2025, 15:47

Boublík Vladimír


v Mokrosukách (okr. Klatovy)
v Klatovech

Římskokatolický kněz a teolog. Po únorovém převratu 1948 byl obviněn z protistátní činnosti a strávil dva roky ve vězení, po propuštění pracoval jako dělník v plzeňské Škodovce. V roce 1952 uprchl přes Východní Německo do Západního Berlína a následně do Říma, kde se stal alumnem Nepomucena. Na kněze byl vysvěcen v roce 1955 v lateránské bazilice. V roce 1959 získal doktorát z teologie a začal vyučovat fundamentální teologii na Papežské lateránské univerzitě, kde se později stal i děkanem teologické fakulty. Zaměřoval se na křesťanskou antropologii, teologii dějin spásy a vztah k mimokřesťanským náboženstvím. Kriticky se stavěl k některým moderním teologickým směrům, zejména k dílu Pierra Teilharda de Chardin. Je autorem knih La predestinazione (1961), Boží lid (1967), Setkání s Ježíšem (1970), L'uomi in Cristo Gesú (1971), L'uomo nell'attesa di Cristo (1972), Teologia delle religioni (1973); posthumně vyšly české překlady Člověk očekává Krista (1997), Teologická antropologie (2001), Teologie dějin spásy (2002), Teologie mimokřesťanských náboženství (2000).

Rostislav Gramskopf