Cohen, Hermann (JKI-J): Porovnání verzí
imported>ZRN |
|||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
| − | <span id="entry">Cohen, Hermann</span> (1842-1918) Něm. žid. filosof, spoluzakl. a představitel novokantovské marburské školy. Studoval v Halle a v Marburku (žák F. Langeho), kde působil od 1876 jako profesor filosofie. Po emeritaci 1912 učil na Vysoké škole pro vědu o židovství (''Hochschule für die Wissenschaft des Judentums'') v Berlíně. Filosofii dělil na teorii poznání, etiku a estetiku a za její hl. úkol považoval to, aby vycházeje z „faktu vědy“ vysvětlila apriorní předpoklady zkušenosti a jednání. C. interpretace Kanta je ovlivněna |
+ | <span id="entry">Cohen, Hermann</span> (1842-1918) Něm. žid. filosof, spoluzakl. a představitel novokantovské marburské školy. Studoval v Halle a v Marburku (žák F. Langeho), kde působil od 1876 jako profesor filosofie. Po emeritaci 1912 učil na Vysoké škole pro vědu o židovství (''Hochschule für die Wissenschaft des Judentums'') v Berlíně. Filosofii dělil na teorii poznání, etiku a estetiku a za její hl. úkol považoval to, aby vycházeje z „faktu vědy“ vysvětlila apriorní předpoklady zkušenosti a jednání. C. interpretace Kanta je ovlivněna platonským idealismem; názor a myšlení nepokládal za rovnocenné formy poznání, názor považoval pouze za jednu formu myšlení. V pozdní filosofii náboženství prokazoval nutnost náboženství pomocí etických postulátů, zúžil však náboženství na pouhou morální víru v nekonečný kulturní pokrok lidstva. Hl. díla: ''Kants Theorie der Erfahrung'', 1871; ''Kants Begründung der Ethik'', 1877; ''Der Begriff der Religion im System der Philosophie'', 1915; ''Die Religion der Vernunft aus den Quellen des Judentums'', 1919. |
''[[:Kategorie:Aut: Horyna Břetislav|Břetislav Horyna]]''<br /> |
''[[:Kategorie:Aut: Horyna Břetislav|Břetislav Horyna]]''<br /> |
||
Verze z 10. 11. 2021, 11:00
Cohen, Hermann (1842-1918) Něm. žid. filosof, spoluzakl. a představitel novokantovské marburské školy. Studoval v Halle a v Marburku (žák F. Langeho), kde působil od 1876 jako profesor filosofie. Po emeritaci 1912 učil na Vysoké škole pro vědu o židovství (Hochschule für die Wissenschaft des Judentums) v Berlíně. Filosofii dělil na teorii poznání, etiku a estetiku a za její hl. úkol považoval to, aby vycházeje z „faktu vědy“ vysvětlila apriorní předpoklady zkušenosti a jednání. C. interpretace Kanta je ovlivněna platonským idealismem; názor a myšlení nepokládal za rovnocenné formy poznání, názor považoval pouze za jednu formu myšlení. V pozdní filosofii náboženství prokazoval nutnost náboženství pomocí etických postulátů, zúžil však náboženství na pouhou morální víru v nekonečný kulturní pokrok lidstva. Hl. díla: Kants Theorie der Erfahrung, 1871; Kants Begründung der Ethik, 1877; Der Begriff der Religion im System der Philosophie, 1915; Die Religion der Vernunft aus den Quellen des Judentums, 1919.