Maimonides, Moše ben Maimon (JKI-J)

Maimonides, Moše ben Maimon (akronym RaMBaM – Rabi Moše ben Maimon, 1135-1204) Středověký žid. filosof, v dějinách kř. filosofie označovaný jménem Maimonides. Narodil se v Córdobě, po jejím obsazení Almohády (JKI-I) odešel s rodinou do Fezu a nakonec do Fustátu v Egyptě. Zde působil jako dvorní lékař a zároveň jako hlava egypt. Židů. Zemřel ve Fustátu a je pohřben v galilejské Tiberiadě. Jeho rozsáhlé dílo zahrnuje fil., náb.-práv. a lékařské spisy. Souhrn židovského náb. práva (halacha) tvoří rozsáhlý kodex Mišne tora (Opakování zákona, 1180), který v úvodních partiích obsahuje také stručný nástin filosofie. Význam mělo rovněž jeho shrnutí základů judaismu do Třinácti článků víry. Jeho hl. fil. spis byl sepsán pův. arab. pod názvem Dalálát al-ha’írín (1190), ale brzy byl přeložen Šmu’elem ben Jehudou ibn Tibonem do hebrejštiny pod titulem More nevuchim (Průvodce zbloudilých, lat. Dux neutrorum). Stal se nejdůležitějším středověkým textem žid. filosofie. Byl psán pro ty, kdo jsou zmateni zdánlivými rozpory mezi filosofií a náb. tradicí. M. patří do směru žid. aristotelismu. Aristotela měl k dispozici v arab. interpretaci (al-Fárábí (JKI-I), Ibn Síná (JKI-I)), poněvadž jako ostatní žid. filosofové středověkou řečtinu neovládal. Usiloval o přizpůsobení aristotelismu židovství a zbavil jej momentů, které byly s judaismem neslučitelné. Jeho pojetí představovalo teistickou podobu aristotelismu obdobného typu, jako byl v křesťanství aristotelismus Tomáše Akvinského (JKI-K). M. dílo vyvolalo zprvu zápornou reakci u některých skupin v Provenci a Španělsku. Pak bylo obecně přijato a uznáváno. Jeho vliv trval po několik staletí, dokud nebyl zeslaben kabalou. Velmi jej oceňovali žid. osvícenci (haskala). Působil též na kř. scholastiku (JKI-K) (Albert Veliký (JKI-K), Tomáš Akvinský (JKI-K) ad.).

Vladimír Sadek