Viklef, Jan (JKI-K)

Viklef, Jan (Wycliffe, John, asi 1320-1384) Angl. reformátor, filosof a teolog, představitel novoplatonsky zaměřeného realismu. 1345 přišel do Oxfordu, kde studoval a působil až do 1382. Získal pověst břitkého filosofa, když napadl dílo Jana Dunse Scota a Williama Occama. Zabýval se jak ústředními problémy fil. a teol. reflexe, tak navrhoval řešení v círk. a společenské praxi. Přestože kritizoval církev a nároky papežství, nešly jeho záměry revoluční cestou. V díle De potestate papae (1379, O moci papeže) dokazuje, že papežovy požadavky nejsou zakotveny v Písmu, že záruka papežova spasení není o nic větší než záruka prostých věřících a že jediným měřítkem papežovy autority je dokonalý soulad s požadavky evangelia. V. projevy byly stále agresivnější. Kritizoval ostře i mnichy, úctu k svatým, poutě apod. Do sporu s círk. autoritami se dostal i pro svůj výklad círk. doktríny. V díle De eucharistia (O eucharistii) zpochybnil transsubstanciaci tvrzením, že i po posvěcení zůstane chléb chlebem a víno vínem a Ježíš Kristus je v svátosti přítomen jen pomyslnou vlastností. Nabádal k překladu bible do angličtiny, protože zastával názor, že každý zbožný věřící má právo číst a vykládat Písmo pro sebe. Sám s překladem začal a pokračovali v něm jeho žáci. 1382 bylo v Londýně odsouzeno jeho učení, ale konečný rozsudek vynesl až kostnický koncil (1415), který odsoudil 45 článků vyňatých z V. spisů a nařídil spálení jeho díla. V. byl jedním z tvůrců první evrop. reformace. Jeho učením se inspirovali lollardi i husité, kteří jeho názory promítli do praktické (revoluční) politiky (husitství). Z velkého množství traktátů a kázání vyniká Summa de ente (Summa o jsoucnu), De veritate Sacrae Scripturae (O pravdivosti sv. Písma), De eucharistia (O eucharistii), Dialogus (Hádání Pravdy se Lží). Souhrn V. fil. a teol. názorů přináší Trialogus (Rozhovor tří).

Pavel Spunar