království boží (JKI-K): Porovnání verzí
imported>ZRN |
|||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
| − | <span id="entry">království boží</span> (řec. basileia tú theú) Ve Starém zákoně teol.-polit. pojem, který vyznačuje universální a exkluzivní mocenský nárok Boha Izraele ([[Jahve (JKI-J)|Jahve |
+ | <span id="entry">království boží</span> (řec. basileia tú theú) Ve [[bible (JKI-J)|Starém zákoně]] teol.-polit. pojem, který vyznačuje universální a exkluzivní mocenský nárok Boha Izraele ([[Jahve (JKI-J)|Jahve]]) v soc. i kosmickém smyslu. Může mít jak prézentní, tak futurálně eschatologický rozměr. Souvisí s teologií [[Sión (JKI-J)|Sijónu]] (Ž 48, 76) a je chápáno jako konečný cíl pouti národů na konci času (Mi 4). V raných [[apokalypsa (JKI-K)|apokalypsách]] je očekáván počátek nového k.b. pod vládou Syna člověka (Da 7). – V Novém zákoně je k.b. (u Matouše království nebeské) centrální myšlenkou poselství [[Ježíš (JKI-K)|Ježíše Krista]]. V prézentním smyslu ideu aktuálně nadcházejícího k.b. sdílí Ježíš s [[Jan Křtitel (JKI-K)|Janem Křtitelem]]; oba vyzývají k [[pokání (JKI-K)|pokání]], neboť k.b. „se přiblížilo“ (Mk 1; Mt 3; L 10). Ve smyslu futurální [[eschatologie (JKI-K)|eschatologie]] k.b. odkazuje k [[poslední soud (JKI-K)|poslednímu soudu]] a [[věčné světlo (JKI-K)|věčnému životu]], podanému v tradičním podobenství hostiny (Mt 22, 1-14; L 14, 16-24). Tváří v tvář postupnému oddalování eschatologického zlomu byla představa k.b. spiritualizována v osobě Ježíše Krista a spojena s jeho [[parúsie (JKI-K)|parúsií]]. Náznaky pojetí církve jako „klíče“ k eschatologickému k.b. (Mt 16, 19) transformoval později [[Augustinus Aurelius (JKI-K)|Augustinus]] do konceptu Boží obce (''civitas Dei''). |
''[[:Kategorie:Aut: Papoušek Dalibor|Dalibor Papoušek]]''<br /> |
''[[:Kategorie:Aut: Papoušek Dalibor|Dalibor Papoušek]]''<br /> |
||
Verze z 16. 11. 2021, 11:22
království boží (řec. basileia tú theú) Ve Starém zákoně teol.-polit. pojem, který vyznačuje universální a exkluzivní mocenský nárok Boha Izraele (Jahve) v soc. i kosmickém smyslu. Může mít jak prézentní, tak futurálně eschatologický rozměr. Souvisí s teologií Sijónu (Ž 48, 76) a je chápáno jako konečný cíl pouti národů na konci času (Mi 4). V raných apokalypsách je očekáván počátek nového k.b. pod vládou Syna člověka (Da 7). – V Novém zákoně je k.b. (u Matouše království nebeské) centrální myšlenkou poselství Ježíše Krista. V prézentním smyslu ideu aktuálně nadcházejícího k.b. sdílí Ježíš s Janem Křtitelem; oba vyzývají k pokání, neboť k.b. „se přiblížilo“ (Mk 1; Mt 3; L 10). Ve smyslu futurální eschatologie k.b. odkazuje k poslednímu soudu a věčnému životu, podanému v tradičním podobenství hostiny (Mt 22, 1-14; L 14, 16-24). Tváří v tvář postupnému oddalování eschatologického zlomu byla představa k.b. spiritualizována v osobě Ježíše Krista a spojena s jeho parúsií. Náznaky pojetí církve jako „klíče“ k eschatologickému k.b. (Mt 16, 19) transformoval později Augustinus do konceptu Boží obce (civitas Dei).