Třináct článků víry (JKI-J)

Třináct článků víry (hebr. šloša asar ikarim) Třináct zákl. principů judaismu. Poprvé se určitá formulace principů víry objevila v mišnickém traktátu Sanhedrin, kapitole 10 nazvané Chelek (Podíl), podle níž nebudou mít podíl na budoucím světě ti, kdo popírají zmrtvýchvstání nebo božský původ Tóry. Na základě této mišny pak Maimonides ve svém komentáři k Mišně, v úvodu ke kapitole Chelek, zformuloval třináct principů víry, které zní: (1) Existuje Bůh stvořitel; (2) je jediný a vnitřně jednotný; (3) je absolutní duch. bytí; (4) je věčný, „první a poslední“; (5) pouze Jeho je dovoleno vzývat; (6) Jeho vůle byla vyjádřena prostřednictvím božího zjevení a skutečných proroků; (7) Mojžíš byl Jeho prvním prorokem a největším učitelem Izraele; (8) veškerou Tóru obdržel Mojžíš na Sínaji; (9) Tóru nelze nahradit žádným jiným „zákonem“; (10) Bůh dokáže předvídat myšlenky a činy člověka, ale člověku zůstává svobodná vůle; (11) protože člověk zodpovídá za své vlastní činy, dostane se mu od nejvyššího Soudce příslušné odměny i trestu; (12) mesiáš jistě přijde; (13) dojde ke zmrtvýchvstání a člověk bude muset podat o sobě v posmrtném životě pravdivou zprávu. Na zformování těchto Principů víry měla nepochybně vliv i existence dogmat v křesťanství. Maimonidův seznam základů judaismu není jediný, dalším náb. myslitelem, který v reakci na Maimonidův seznam sestavil obdobný, byl např. Josef Albo. Maimonidovy články však získaly popularitu a staly se i součástí modlitebních sborníků.

Bedřich Nosek