chiliasmus (JKI-K): Porovnání verzí
imported>JD m (oprava odkazů) |
imported>JD (odstraněna rozlišení mezisekčních odkazů) |
||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
| − | <span id="entry">chiliasmus</span> (z řec. chilioi – tisíc) Víra, že [[Ježíš (JKI-K)|Ježíš Kristus]] před koncem světa založí na zemi tisícileté království štěstí a míru, jehož středem bude [[Jeruzalém (JKI-K)|Jeruzalém]]. Jde o kř. adaptaci sz. představy o království [[mesiáš (JKI-J)|mesiášově |
+ | <span id="entry">chiliasmus</span> (z řec. chilioi – tisíc) Víra, že [[Ježíš (JKI-K)|Ježíš Kristus]] před koncem světa založí na zemi tisícileté království štěstí a míru, jehož středem bude [[Jeruzalém (JKI-K)|Jeruzalém]]. Jde o kř. adaptaci sz. představy o království [[mesiáš (JKI-J)|mesiášově]] na zemi. Kř. teologové se opírali hlavně o 20. kapitolu [[apokalypsa (JKI-K)|Apokalypsy]] (Zjevení Janovo), kterou vykládali doslovně. V rané církvi šířili ch. např. někteří gnostikové ([[gnóze (JKI-K)|gnóze]]), ale také pravověrnější autoři, jako např. [[Eirenaios (JKI-K)|Eirénaios]] (z. asi 202); ostře proti ch. vystoupil [[Origenes (JKI-K)|Órigenés]]. Ve středověku, třebaže vliv Apokalypsy byl značný (např. mezi sektáři ve 13. stol.), se ch. výrazně neprosadil (viz roli ch. v dějinách Tábora). Za [[reformace (JKI-K)|reformace]] se chiliastické myšlení projevovalo v čisté podobě u anabaptistů, českých bratří ([[jednota bratrská (JKI-K)|jednota bratrská]]) a [[moravští bratří (JKI-K)|moravských bratří]]; v Německu jeho ohlasy najdeme v 17. a 18. stol. v [[pietismus (JKI-K)|pietismu]]. Později se ch. šířil v USA a Velké Británii mezi [[mormoni (JKI-K)|mormony]] a [[adventisté (JKI-K)|adventisty]]. |
''[[:Kategorie:Aut: Spunar Pavel|Pavel Spunar]]''<br /> |
''[[:Kategorie:Aut: Spunar Pavel|Pavel Spunar]]''<br /> |
||
Verze z 23. 11. 2021, 01:20
chiliasmus (z řec. chilioi – tisíc) Víra, že Ježíš Kristus před koncem světa založí na zemi tisícileté království štěstí a míru, jehož středem bude Jeruzalém. Jde o kř. adaptaci sz. představy o království mesiášově na zemi. Kř. teologové se opírali hlavně o 20. kapitolu Apokalypsy (Zjevení Janovo), kterou vykládali doslovně. V rané církvi šířili ch. např. někteří gnostikové (gnóze), ale také pravověrnější autoři, jako např. Eirénaios (z. asi 202); ostře proti ch. vystoupil Órigenés. Ve středověku, třebaže vliv Apokalypsy byl značný (např. mezi sektáři ve 13. stol.), se ch. výrazně neprosadil (viz roli ch. v dějinách Tábora). Za reformace se chiliastické myšlení projevovalo v čisté podobě u anabaptistů, českých bratří (jednota bratrská) a moravských bratří; v Německu jeho ohlasy najdeme v 17. a 18. stol. v pietismu. Později se ch. šířil v USA a Velké Británii mezi mormony a adventisty.