neoortodoxie (JKI-J): Porovnání verzí
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
| − | <span id="entry">neoortodoxie</span> (též německá ortodoxie) Označení modernistické frakce něm. ortodoxního judaismu, pův. použité v hanlivém smyslu jejími odpůrci. I když za předchůdce tohoto směru jsou někdy považováni konzervativnější přívrženci M. [[Mendelssohn, Moses (JKI-J)|Mendelssohna]] a Naphtaliho Herze Wesselyho (1725-1805), vytvořila se ideologie n. až v 2. pol. 19. století. Za zakladatele n. je považován S. R. [[Hirsch, Samson Raphael (JKI-J)|Hirsch]], který prosazoval zásadu Tora im derech erec (Tóra se sekulárním životem). Ta v praxi znamenala přijetí jednoho z cílů [[reformní judaismus (JKI-J)|reformního judaismu]], jímž byla integrace do moderní společnosti, ovšem ve smyslu symbiózy mezi tradiční ortodoxií a moderní něm. kulturou. V teorii i v praxi to znamenalo opuštění studia [[Tóra (JKI-J)|Tóry]] pro ně samotné jako v klasické [[ješiva (JKI-J)|ješivě]] a soustředění se na praktickou [[halacha (JKI-J)|halachu]]. Jiným význ. rysem převzatým z reformy bylo nahrazení [[hebrejština (JKI-J)|hebrejštiny]] němčinou jako jazykem žid. kultury, přijetí programu [[haskala (JKI-J)|haskaly]] v oblasti výchovy, boj za emancipaci a pozitivní hodnocení exilu, záměna myšlenky skutečného návratu na [[Sión (JKI-J)|Sión]] za universální poslání žid. národa, něm. vlastenectví, rezignace na distinktivní žid. vnější znaky (včetně ochoty oholit si vousy, ustřihnout si pejzy a nosit pokrývku hlavy pouze při náb. úkonech), vzdělávání [[žena (JKI-J)|žen]], včetně jejich účasti na náb. životě a polit. emancipace, zrušení donucovacích pravomocí obce, přijetí liberálního konceptu svobody svědomí. Z tradiční rabín. ortodoxie převzala n. dogmatismus (emunat chachamim – důvěra v [[rabín (JKI-J)|rabíny]] a učence), přijetí autority [[Šulchan aruch (JKI-J)|Šulchan aruchu]] a tradic a zvyků něm. obcí konce 18. stol., zdrženlivost vůči zákl. myšlenkám [[židovská věda (JKI- |
+ | <span id="entry">neoortodoxie</span> (též německá ortodoxie) Označení modernistické frakce něm. ortodoxního judaismu, pův. použité v hanlivém smyslu jejími odpůrci. I když za předchůdce tohoto směru jsou někdy považováni konzervativnější přívrženci M. [[Mendelssohn, Moses (JKI-J)|Mendelssohna]] a Naphtaliho Herze Wesselyho (1725-1805), vytvořila se ideologie n. až v 2. pol. 19. století. Za zakladatele n. je považován S. R. [[Hirsch, Samson Raphael (JKI-J)|Hirsch]], který prosazoval zásadu Tora im derech erec (Tóra se sekulárním životem). Ta v praxi znamenala přijetí jednoho z cílů [[reformní judaismus (JKI-J)|reformního judaismu]], jímž byla integrace do moderní společnosti, ovšem ve smyslu symbiózy mezi tradiční ortodoxií a moderní něm. kulturou. V teorii i v praxi to znamenalo opuštění studia [[Tóra (JKI-J)|Tóry]] pro ně samotné jako v klasické [[ješiva (JKI-J)|ješivě]] a soustředění se na praktickou [[halacha (JKI-J)|halachu]]. Jiným význ. rysem převzatým z reformy bylo nahrazení [[hebrejština (JKI-J)|hebrejštiny]] němčinou jako jazykem žid. kultury, přijetí programu [[haskala (JKI-J)|haskaly]] v oblasti výchovy, boj za emancipaci a pozitivní hodnocení exilu, záměna myšlenky skutečného návratu na [[Sión (JKI-J)|Sión]] za universální poslání žid. národa, něm. vlastenectví, rezignace na distinktivní žid. vnější znaky (včetně ochoty oholit si vousy, ustřihnout si pejzy a nosit pokrývku hlavy pouze při náb. úkonech), vzdělávání [[žena (JKI-J)|žen]], včetně jejich účasti na náb. životě a polit. emancipace, zrušení donucovacích pravomocí obce, přijetí liberálního konceptu svobody svědomí. Z tradiční rabín. ortodoxie převzala n. dogmatismus (emunat chachamim – důvěra v [[rabín (JKI-J)|rabíny]] a učence), přijetí autority [[Šulchan aruch (JKI-J)|Šulchan aruchu]] a tradic a zvyků něm. obcí konce 18. stol., zdrženlivost vůči zákl. myšlenkám [[židovská věda (JKI-J)|žid. vědy]] a nesouhlas se zásadou svobody bádání. Význ. představitelem n. byl také Azriel (Israel) Hildesheimer (1820-1899), který byl více spojen se starým rabínským judaismem než Hirsch. To umožnilo navázání kontaktů mezi něm. n., východoevrop. Židovstvem a hnutím [[Chibat Cijon (JKI-J)|Chibat Cijon]]. Druhým centrem n. východoevrop. typu se staly Uhry. Jejím představitelem byl rabi Moše Sofer, známý též jako Moše Schreiber nebo Chatam Sofer (1762-1839), nar. v Německu, ale působící převážnou část svého života v Bratislavě. I on připouštěl určitou míru přizpůsobení Židů jejich okolí, obecné vzdělání, ale bez zásady Tora im derech erec a používání místních hovorových jazyků. |
''[[:Kategorie:Aut: Nosek Bedřich|Bedřich Nosek]]''<br /> |
''[[:Kategorie:Aut: Nosek Bedřich|Bedřich Nosek]]''<br /> |
||
Verze z 24. 11. 2021, 09:59
neoortodoxie (též německá ortodoxie) Označení modernistické frakce něm. ortodoxního judaismu, pův. použité v hanlivém smyslu jejími odpůrci. I když za předchůdce tohoto směru jsou někdy považováni konzervativnější přívrženci M. Mendelssohna a Naphtaliho Herze Wesselyho (1725-1805), vytvořila se ideologie n. až v 2. pol. 19. století. Za zakladatele n. je považován S. R. Hirsch, který prosazoval zásadu Tora im derech erec (Tóra se sekulárním životem). Ta v praxi znamenala přijetí jednoho z cílů reformního judaismu, jímž byla integrace do moderní společnosti, ovšem ve smyslu symbiózy mezi tradiční ortodoxií a moderní něm. kulturou. V teorii i v praxi to znamenalo opuštění studia Tóry pro ně samotné jako v klasické ješivě a soustředění se na praktickou halachu. Jiným význ. rysem převzatým z reformy bylo nahrazení hebrejštiny němčinou jako jazykem žid. kultury, přijetí programu haskaly v oblasti výchovy, boj za emancipaci a pozitivní hodnocení exilu, záměna myšlenky skutečného návratu na Sión za universální poslání žid. národa, něm. vlastenectví, rezignace na distinktivní žid. vnější znaky (včetně ochoty oholit si vousy, ustřihnout si pejzy a nosit pokrývku hlavy pouze při náb. úkonech), vzdělávání žen, včetně jejich účasti na náb. životě a polit. emancipace, zrušení donucovacích pravomocí obce, přijetí liberálního konceptu svobody svědomí. Z tradiční rabín. ortodoxie převzala n. dogmatismus (emunat chachamim – důvěra v rabíny a učence), přijetí autority Šulchan aruchu a tradic a zvyků něm. obcí konce 18. stol., zdrženlivost vůči zákl. myšlenkám žid. vědy a nesouhlas se zásadou svobody bádání. Význ. představitelem n. byl také Azriel (Israel) Hildesheimer (1820-1899), který byl více spojen se starým rabínským judaismem než Hirsch. To umožnilo navázání kontaktů mezi něm. n., východoevrop. Židovstvem a hnutím Chibat Cijon. Druhým centrem n. východoevrop. typu se staly Uhry. Jejím představitelem byl rabi Moše Sofer, známý též jako Moše Schreiber nebo Chatam Sofer (1762-1839), nar. v Německu, ale působící převážnou část svého života v Bratislavě. I on připouštěl určitou míru přizpůsobení Židů jejich okolí, obecné vzdělání, ale bez zásady Tora im derech erec a používání místních hovorových jazyků.