apokryf (JKI-K)

apokryf (řec. skrytý) 1. Obecné označení žid. a kř. spisů nezahrnutých do bible, ale vztahujících se k událostem Starého zákona, k životu Ježíšovu nebo k nz. době. V kř. oblasti jsou to např. evangelium Petrovo, evangelium Hebrejů, koptsky dochované evangelium Tomášovo, Petrovo evangelium nebo Tomášovo evangelium Ježíšova dětství či protoevangelium Jakubovo. Z žid. literatury patří k a. v některých kř. tradicích spisy uvedené níže v a. 2 a tzv. pseudepigrafy (řec. falešně nadepsané) – spisy nezahrnuté ani do širšího kánonu (např. apokalypsy Henochovy, Šalomounovy žalmy aj.).

2. V protest. prostředí se jako a. označují i některé žid. náb. spisy zahrnuté do řec. a do lat. překladu bible (Septuaginta, Vulgáta), ale neužívané jako liturg. četba Židy a protest. církvemi. V prvním, šestidílném vydání Kralické bible tvořily překlady těchto a. pátý svazek. Kat. církev označuje tyto spisy za deuterokanonické (Tóbijáš, Makabejské knihy, Moudrost Šalomounova, Sírachovec, dodatky k některým kanonickým knihám aj.). V rozsahu tohoto souboru jsou mezi jednotlivými církvemi drobné rozdíly dané liturg. tradicí. Všichni křesťané pokládají tyto knihy za užitečné k soukromé četbě.

3. V současné lit. teorii označuje a. i spis, který fiktivně navazuje na hist. (bibl.) vyprávění (K. Čapek).

Viz též: apokryf (JKI-J)

Pavel Pokorný