bardo (Tibet)

bardo – posmrtný mezistav bardo (bar do), doslova „uprostřed mezi dvěma“, vymezuje mezidobí mezi předchozí a následnou existencí jednoho a téhož jedince. Tato nauka vychází ze staroindického nábožensko-mystického učení filosofa Vasubandhua (4.–5. století) o antarábhava („mezistavu“), obsaženého v jeho díle „Klenotnice nauky” (Abhidharmakóša). Toto mezidobí trvá zpravidla ne více než 49 dní. V reprezentativním díle tibetské dordžethegpové literatury Bardo thödol se rozlišuje sedm kategorií bardových stavů:

1. stav místa či procesu rození kjenä (skye gnas), interval mezi spojením mužského spermatu se ženským vajíčkem v matčině lůně a okamžikem příchodu jedince na svět (doba těhotenství),
2. stav mezi zrozením a smrtí kješi (skye shi), čímž se rozumí celé období člověkem právě prožívané existence,
3. stav snění milam (rmi lam), čímž se rozumí doba spánku od večerního ulehnutí do ranního probuzení s jemu vlastním stavem podvědomí,
4. stav pohroužení mysli při meditaci samtän (bsam gtan), kdy rovněž dochází k určitým kvalitativním posunům ve vědomí člověka,
5. stav v okamžiku umírání čhikha (’chi kha), čímž se rozumí interval od chvíle, kdy jedinec začne umírat, až do okamžiku, kdy u něj „dojde k oddělení ducha od těla“. Tento stav podle Tibetské knihy mrtvých představuje první fázi vlastního posmrtného mezistavu a trvá zpravidla tři a půl dne,
6. stav zakoušení pravé či konečné podstaty všech jevů čhöňi (chos nyid), tzv. bardo prapodstaty, kdy se člověk z bezvědomí postupně probírá k novému, zbystřenému vědomí a získává nehmotné (astrální) tělo. V tomto mezistavu, představujícím druhou fázi posmrtného barda, se mrtvému zjevují četná pokojná a hněvivá božstva s naléhavými výzvami;
7. stav vznikání sipa (srid pa), poslední, třetí fáze posmrtného mezistavu zabírá delší čas (minimálně do 49. dne po smrti) a je charakterizována přípravami na nové zrození (převtělení) do bytosti v některém ze šesti stavů existence.

Josef Kolmaš