dalajlama (Tibet)

dalajlama (tA la’i bla ma, vyslov tálälama) – mongolsko-tibetský titul s významem „oceánový láma“, udělený v roce 1578 mongolským vládcem Altanchanem tehdejšímu třetímu nejvyššímu představiteli školy Gelug Sönamgjamcchovi. Titul byl pak přiznán se zpětnou platností také oběma Sönamgjamcchovým předchůdcům. Od časů pátého dalajlamy Ngawanglozanggjamccha v polovině 17. století byli dalajlamové duchovní a světskou hlavou Tibetu s tradičním sídlem ve Lhase. Dalajlamové jsou považováni za pozemské převtělence čhangčhubsempy Čänräziga, patrona Tibetu, a jsou vybíráni na principu reinkarnace. Do dnešní doby se v Tibetu vystřídalo těchto čtrnáct dalajlamů:

1. Gendündub (dge ’dun grub, 1391–1474), Congkhapův přímý žák a první představený kláštera Tašilhünpo, kde je také pochován.
2. Gendüngjamccho (dge ’dun rgya mtsho, 1475–1542), představený kláštera Gandän, který se stal také sídlem obou jeho nástupců.
3. Sönamgjamccho (bsod nams rgya mtsho, 1543–1588), první s titulem dalajlama. Zasloužil se o rozšíření tibetského buddhismu k Mongolům.
4. Jöntängjamccho (yon tan rgya mtsho, 1589–1617), první dalajlama netibetského původu, údajně vnuk mongolského vládce Altanchana.
5. Ngawanglozanggjamccho (ngag dbang blo bzang rgya mtsho, 1617–1682), nazývaný Ngapačhenpo (Inga  urin po), „Velký pátý“. Přenesl sídlo dalajlamů do Lhasy. S pomocí mongolského vůdce Gušrichana (1642–55) politicky sjednotil Tibet pod svou vládou. V letech 1652–53 navštívil čínského císaře Šun-č’a (1644–61) v Pekingu a  navázal první oficiální styky s mandžuskými vládci dynastie Čching v Číně. Dobu jeho vlády připomíná monumentální dalajlamovský palác Potala ve Lhase. Za jeho éry také roku 1661 pobývali krátce ve Lhase první Evropané, jezuité Rakušan Johannes Grueber a Belgičan Albert d’Orville.
6. Cchangjanggjamccho (tshangs dbyangs rgya mtsho, 1683–1706), proslulý svou milostnou poezií (česky, Černý mrak v bílém, 1976, 2005).
7. [7a. Ngawangješegjamccho (ngag dbang ye shes rgya mtsho, 1707 až 1717), dosazený do úřadu mongolským správcem Tibetu Lhabzangchanem (1703–17), ale Tibeťany pokládaný za lžidalajlamu.]
   7b. Kalzanggjamccho (bskal bzang rgya mtsho, 1708–1757), za jehož úřadování došlo k první mandžusko-čínské vojenské intervenci v Tibetu (1718–20), vypukla občanská válka (1727–28) a byl v zemi zaveden tzv. ambanát neboli úřad císařského místodržícího ve Lhase (1728). Po protimandžuské vzpouře roku 1750 byl Tibet připoután k Čínské říši dynastie Čching.
8. Džampalgjamccho (’jam dpal rgya mtsho, 1758–1804).
9. Lungtoggjamccho (lung rtogs rgya mtsho, 1806–1815).
10. Cchulthimgjamccho (tshul khrims rgya mtsho, 1816–1837).
11. Khädubgjamccho (mkhas grub rgya mtsho, 1838–1856).
12. Thinlägjamccho (’phrin las rgya mtsho, 1856–1875). – Osmý až dvanáctý dalajlama byli vesměs nevýznamné osobnosti. Při jejich výběru byla volba poprvé provedena tažením losu ze zlaté urny serbum (gser bum), darované k tomu účelu císařem Čchien-lungem (1736–95).
13. Thubtängjamccho (thub bstan rgya mtsho, 1876–1933), rozhodný odpůrce tibetské podřízenosti Číně. V letech 1903–04 čelil britské ozbrojené intervenci, uprchl do Mongolska, odkud roku 1908 do Pekingu a před příchodem čínských vojsk do Lhasy vyhledal azyl v Britské Indii. Za jeho vlády se stal Tibet cílem četných návštěv a pobytů zahraničních cestovatelů a badatelů (např. S. Č. Dás, G. C. Cybikov, Ch. Bell, A. David-Néelová atd.).
14. Tändzingjamccho (bstan ’dzin rgya mtsho, narozený 6. července 1935) byl svědkem bouřlivého vývoje v zemi: roku 1950 zažil příchod čínských vojsk do Tibetu; v roce 1959, kdy propuklo ve Lhase protičínské povstání, musel svou zemi opustit a spolu s vládou se uchýlil do emigrace v Indii; roku 1989 obdržel Nobelovu cenu za mír. V únoru 1990 na pozvání prezidenta V. Havla navštívil poprvé Prahu.

Literatura:
Seznam literatury (Tibet:Literatura) obsahuje mnohá díla vztahující se k tomuto heslu.

Josef Kolmaš