Sakja (Tibet): Porovnání verzí
imported>ZRN |
imported>ZRN |
||
| (Není zobrazeno 35 mezilehlých verzí od stejného uživatele.) | |||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
| − | <span id="entry">Sakja</span> (''sa skya'') – doslova „Šedá země“, významný klášter jižně od [[Žikace (Tibet)|Žikace]], založený roku 1073 Könčhoggjalpem (''dkon mchog rgyal po'', 1034–1102). Sídlo školy Sakje, která byla od roku 1244 mongolskými vládci pověřena světskou vládou nad Tibetem. Z příslušníků školy se nejvíce proslavil její čtvrtý představený Küngagjalcchän (''kun dga’ rgyal mtshan'', 1182–1251), pro učenost nazývaný Sakja-pandita, autor aforistických čtyřverší Pokladnice moudrých rčení |
+ | <span id="entry">Sakja</span> (''sa skya'') – doslova „Šedá země“, významný klášter jižně od [[Žikace (Tibet)|Žikace]], založený roku 1073 Könčhoggjalpem (''dkon mchog rgyal po'', 1034–1102). Sídlo školy Sakje, která byla od roku 1244 mongolskými vládci pověřena světskou vládou nad Tibetem. Z příslušníků školy se nejvíce proslavil její čtvrtý představený Küngagjalcchän (''kun dga’ rgyal mtshan'', 1182–1251), pro učenost nazývaný Sakja-pandita, autor aforistických čtyřverší ''Pokladnice moudrých rčení'' a dále Phagpalama Lodögjalcchan (’''phags pa bla ma blo gros rgyal mtshan'', 1235–1280), pátý opat kláštera v době největšího vzestupu a největší moci této školy. Ten po dvanáct let sloužil jako rádce mongolského císaře Číny Chubilaje (1260–94). Byl také autorem tzv. kvadratického mongolského písma. |
| + | |||
| + | <span class="section_title">Literatura:</span><br /> |
||
| + | Sakja-pandita: ''Pokladnice moudrých rčení'', Praha – Litomyšl 2006 (Praha 1984, 1988). ISBN 80-7185-783-1.<br /> |
||
''[[:Kategorie:Aut: Kolmaš Josef|Josef Kolmaš]]''<br /> |
''[[:Kategorie:Aut: Kolmaš Josef|Josef Kolmaš]]''<br /> |
||
Aktuální verze z 6. 12. 2025, 20:32
Sakja (sa skya) – doslova „Šedá země“, významný klášter jižně od Žikace, založený roku 1073 Könčhoggjalpem (dkon mchog rgyal po, 1034–1102). Sídlo školy Sakje, která byla od roku 1244 mongolskými vládci pověřena světskou vládou nad Tibetem. Z příslušníků školy se nejvíce proslavil její čtvrtý představený Küngagjalcchän (kun dga’ rgyal mtshan, 1182–1251), pro učenost nazývaný Sakja-pandita, autor aforistických čtyřverší Pokladnice moudrých rčení a dále Phagpalama Lodögjalcchan (’phags pa bla ma blo gros rgyal mtshan, 1235–1280), pátý opat kláštera v době největšího vzestupu a největší moci této školy. Ten po dvanáct let sloužil jako rádce mongolského císaře Číny Chubilaje (1260–94). Byl také autorem tzv. kvadratického mongolského písma.
Literatura:
Sakja-pandita: Pokladnice moudrých rčení, Praha – Litomyšl 2006 (Praha 1984, 1988). ISBN 80-7185-783-1.