šraddhá (Hind): Porovnání verzí
imported>ZRN |
imported>ZRN (import JKI a Hind) |
||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
| + | <span id="entry">''šraddhá''</span> [śraddhā] – víra. V kontextu hinduismu, který nevyžaduje víru v dogmata a dovoluje velikou šíři a značnou mnohost úrovní v interpretaci svých písem, nauk a symbolů, jakož i v použití prostředků k dosažení cíle vysvobození, je víra v určité výseky této mnohotvárné soustavy otázkou zděděné rodinné tradice nebo osobní volby. Dovoluje volbu místa a způsobu bohoslužby i formy uctívaného božstva (srovn. ''[[ištadévatá (Hind)|ištadévatá]]''), ale také úplné odmítnutí vnějších forem náboženské praxe. Nejvýrazněji se požadavek víry uplatňuje v jedincově vztahu k osobnímu a často i ášramovému ''guruovi'', který může požadovat naprostou poslušnost bez výhrad a bez otázek, není to však všeobecný zjev. Častější je požadavek jistého stupně důvěry v předkládanou nauku a metodiku a důraz na důslednost v praxi. Správnost vedení si má žák časem ověřit sám srovnáním s texty a vlastní zkušeností. |
||
| − | <span id="entry">''šráddha''</span> [śrāddha] – (1) doplňkový obětní rituál po pohřebních obřadech; (2) pravidelný obřad (''púdžá'') za zemřelé předky. Jeho součástí je obětování potravy (tzv. ''pinda''), obvykle koláčků ze směsi rýže a mouky s vodou. Tato oběť má, podle staré védské víry, vyživovat jejich éterická těla a prodloužit jim život v sídle předků (''pitrlóka''), kde se těší blaženosti, a tím oddálit jejich opětovnou smrt (a nutnost nového znovuzrození). |
||
''[[:Kategorie:Aut: Werner Karel|Karel Werner]]''<br /> |
''[[:Kategorie:Aut: Werner Karel|Karel Werner]]''<br /> |
||
Verze z 11. 12. 2021, 11:03
šraddhá [śraddhā] – víra. V kontextu hinduismu, který nevyžaduje víru v dogmata a dovoluje velikou šíři a značnou mnohost úrovní v interpretaci svých písem, nauk a symbolů, jakož i v použití prostředků k dosažení cíle vysvobození, je víra v určité výseky této mnohotvárné soustavy otázkou zděděné rodinné tradice nebo osobní volby. Dovoluje volbu místa a způsobu bohoslužby i formy uctívaného božstva (srovn. ištadévatá), ale také úplné odmítnutí vnějších forem náboženské praxe. Nejvýrazněji se požadavek víry uplatňuje v jedincově vztahu k osobnímu a často i ášramovému guruovi, který může požadovat naprostou poslušnost bez výhrad a bez otázek, není to však všeobecný zjev. Častější je požadavek jistého stupně důvěry v předkládanou nauku a metodiku a důraz na důslednost v praxi. Správnost vedení si má žák časem ověřit sám srovnáním s texty a vlastní zkušeností.