dána (Buddh)

dána [dāna] – dar, dobročinnost, štědrost v poskytování almužen, základní povinnost laiků (upásaka), jedna z dokonalostí (páramitá) a z námětů kontemplací (san. anusmrti, pál. anusati) a nejdůležitější ctnost vedoucí k získání zásluh (san. punja, pál. puňňa). V hínajáně je dobročinnost vůči mnichům (san. bhikšu, pál. bhikkhu) brána jako účinný prostředek proti lakotě a sobectví. V mahájáně je spjata především s přátelskou příchylností (san. maitrí, pál. mettá, mettí) a se slitovným soucitem (karuná) ke všem bytostem a považována za zásadní moment na cestě k procitnutí (bódhi). Praxe dobročinnosti je stále běžná v zemích, kde buddhismus prospívá; oddaní laici poskytují mnichům pokrm i oděv a klášterům peníze. Mnichové „dávají“ laikům kázání, výuku, duchovní vedení, ačkoli to mnohde upadlo jen v prostou rutinu, jak získávat a množit své zásluhy v tomto životě s nadějí na lepší život příští.

Viz též: trikarman

Význam pojmu v hinduismu viz dána

Vladimír Miltner