avidjá (Buddh)

avidjá [avidyā], pál. avidždžá [avijjā] – nevědění, nevědomost, to jest neznalost čtyř ušlechtilých pravd (san. árjasatja, pál. arijasačča), tří klenotů (san. triratna, pál. tiratana) a zákona o odplatě za všechny činy (san. karman, pál. kamma). Nevědomost je první člen z dvanáctičlenného řetězce podmíněných příčin vznikání (san. pratítjasamutpáda, pál. patiččasamuppáda); je třetí z poskvrn (san. ásrava, pál. ásava), sedmá z deseti nepřístojností (san. kléša, pál. kilésa), poslední z dosud neprojevených vášní (san. anušaja, pál. anusaja) a také z deseti pout (san. sanjódžana, pál. saňňódžana). Nevědomost je považována za kořen všeho světského zla a mizérie, neboť brání v rozpoznání pravdy a bludu, skutečnosti a přeludu, vyvolává „žízeň“ (san. tršná, pál. tanhá), to jest touhy a choutky a je hlavním činitelem, jenž váže bytosti do řetězce znovuzrozování (sansára). V Dhammapadě se praví: „Nevědomost je největší skvrna; mnichové, očisťte se od této skvrny a buďte bez poskvrny.“ A Itivuttaka: „Všeliká mizérie, jež je na tomto nebo na onom světě, má svůj kořen v nevědomosti.“ V různých školách mahájány se jeví různá pojetí pojmu nevědomosti. Pro madhjamaku to znamená apriorní předsudky, jež brání správnému vidění a hodnocení skutečností, to jest nepochopení skutečné přirozenosti světa, jíž je prázdnota (san. šúnjatá, pál. suňňatá). U sautrántiků a vaibhášiků nevědomost znamená názor, že svět je jednotný a setrvalý, zatímco ve skutečnosti je tomu naopak. Podle vidžňánavády či jógáčáry je nevědomostí nahlížet na jednotliviny jako na objekty nezávislé na vědomí.

Vladimír Miltner

Význam pojmu v hinduismu viz avidjá (Hind)