svoboda (Islam): Porovnání verzí

Aktuální verze z 13. 10. 2025, 20:06

svoboda (hurríja) – závažné téma středověké muslimské teologie. Svobodou můžeme ve středověkém islámském kontextu myslet buď svobodu jednotlivce ve smyslu právním (viz otroci a otroctví), nebo svobodu lidské vůle, na níž se zde hodláme zaměřit především. Otázka svobody lidské vůle není v Koránu jednoznačně vyřešena; nalezneme tam verše (áját) podporující přesvědčení o naprosté predestinaci (qadar), ale i jeho naprostý opak. Proto se již v nejranější fázi tříbení teologického dogmatu vytvořily dva směry, qadaríja (hájící, paradoxně přes svůj název, svobodu lidské vůle) a džabríja (hlásající predestinaci). K velmi vlivným zastáncům svobody lidské vůle patřilo hnutí muʻtazily. Její představitelé argumentovali tím, že učení o predestinaci je v přímém rozporu s deklarovanou Boží spravedlností (ʻadl). Jistého kompromisu mezi stoupenci tohoto směru a tradicionalistickými teology (mutakallimún) se podařilo dosáhnout imámovi al-Ašʻarímu, jež formuloval teologickou syntézu, na níž později navázal i vrcholný představitel islámské teologie, imám Abú Hámid Muhammad al-Ghazzálí. Otázkou svobody lidské vůle se podrobně zabýval též významný ašʻarijský teolog al-Máturídí, jenž v intencích svého mistra tvrdil, že jediným, kdo vytváří lidské skutky je Bůh (Alláh). Člověk si pak z jistého výběru možností určitý skutek přisvojí; tento koncept se nazývá kasb či iktisáb. Činy jsou dle jeho přesvědčení zcela indiferentní, pouze jejich hodnocení spadá mezi záležitosti lidí. Činy, které si člověk z „Boží nabídky“ přisvojí se do něj ukládají jako do kadlubu, a tak se postupně formují jeho povahové rysy. Člověk si však přitom myslí, že jedná zcela svobodně (!). Jak imám al-Máturídí zdůrazňuje, jediným svobodným v tom pravém slova smyslu je Bůh. Al-Máturídího stanovisko se postupně stalo většinovým názorem.

Dále k tématu

Aš-Šahrastání, Muhammad. Kniha náboženských a filosofických sekt a škol: Díly věnované islámským směrům a odnožím. Přel. Bronislav Ostřanský, Praha: Academia, 2021;
Bondy, Egon. Středověká islámská a židovská filosofie: Filosofie renesance a reformace. Praha: Vokno, 1995;
Hanzlíčková, Helena. „Otroctví v Perském zálivu.“ Kulturní studia 8, č. 1 (2017): 3-30. http://dx.doi.org/10.7160/ks.2017.080101;
Hourani, Albert. Dějiny arabského světa: Od 7. století po současnost. Přel. Šimon Pellar. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2010;
Lewis, Bernard. Dějiny Blízkého výhodu. Přel. Milena Pellarová, Zuzana Rousová. Praha: Lidové noviny, 1997;
Maitah, Mansoor. Politická a ekonomická kultura islámu na Blízkém východě. Praha: Wolters Kluwer, 2010;
Tureček, Břetislav. Světla a stíny islámu: Drama Blízkého východu a sonda do duší jeho obyvatel. Praha: Knižní klub, 2007.

Bronislav Ostřanský

Viz též: svoboda (JKI-I)

@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
-<span id="entry">svoboda</span> (''hurríja'') – závažné téma středověké muslimské [[teologie (Islam)|teologie]]. Svobodou můžeme ve středověkém islámském kontextu myslet buď svobodu jednotlivce ve smyslu právním (viz [[otroci a otroctví (Islam)|otroci]] a otroctví), nebo svobodu lidské vůle, na níž se zde hodláme zaměřit především. Otázka svobody lidské vůle není v [[Korán (Islam)|Koránu]] jednoznačně vyřešena; nalezneme tam verše (''áját'') podporující přesvědčení o naprosté predestinaci (''qadar''), ale i jeho naprostý opak. Proto se již v nejranější fázi tříbení teologického dogmatu vytvořily dva směry, ''qadaríja'' (hájící, paradoxně přes svůj název, svobodu lidské vůle) a ''džabríja'' (hlásající predestinaci). K velmi vlivným zastáncům svobody lidské vůle patřilo hnutí ''[[muʻtazila (Islam)|muʻtazily]]''. Její představitelé argumentovali tím, že učení o predestinaci je v přímém rozporu s deklarovanou Boží spravedlností (''ʻadl''). Jistého kompromisu mezi stoupenci tohoto směru a tradicionalistickými teology (''mutakallimún'') se podařilo dosáhnout [[imám (Islam)|imámovi]] al-Ašʻarímu, jež formuloval teologickou syntézu, na níž později navázal i vrcholný představitel islámské teologie, imám Abú Hámid Muhammad al-Ghazzálí. Otázkou svobody lidské vůle se podrobně zabýval též významný ašʻarijský teolog al-Máturídí, jenž v intencích svého mistra tvrdil, že jediným, kdo vytváří lidské skutky je Bůh ([[Alláh (Islam)|Alláh]]). Člověk si pak z jistého výběru možností určitý skutek přisvojí; tento koncept se nazývá ''kasb'' či ''iktisáb''. Činy jsou dle jeho přesvědčení zcela indiferentní, pouze jejich hodnocení spadá mezi záležitosti lidí. Činy, které si člověk z „Boží nabídky“ přisvojí se do něj ukládají jako do kadlubu, a tak se postupně formují jeho povahové rysy. Člověk si však přitom myslí, že jedná zcela svobodně (!). Jak imám al-Máturídí zdůrazňuje, jediným svobodným v tom pravém slova smyslu je Bůh. Al-Máturídího stanovisko se postupně stalo většinovým názorem.
+<span id="entry">svoboda</span> (''hurríja'') – závažné téma středověké muslimské [[teologie (Islam)|teologie]]. Svobodou můžeme ve středověkém islámském kontextu myslet buď svobodu jednotlivce ve smyslu právním (viz [[otroci a otroctví (Islam)|otroci]] a otroctví), nebo svobodu lidské vůle, na níž se zde hodláme zaměřit především. Otázka svobody lidské vůle není v [[Korán (Islam)|Korán]]u jednoznačně vyřešena; nalezneme tam verše (''áját'') podporující přesvědčení o naprosté predestinaci (''qadar''), ale i jeho naprostý opak. Proto se již v nejranější fázi tříbení teologického dogmatu vytvořily dva směry, ''qadaríja'' (hájící, paradoxně přes svůj název, svobodu lidské vůle) a ''džabríja'' (hlásající predestinaci). K velmi vlivným zastáncům svobody lidské vůle patřilo hnutí ''[[muʻtazila (Islam)|muʻtazily]]''. Její představitelé argumentovali tím, že učení o predestinaci je v přímém rozporu s deklarovanou Boží spravedlností (''ʻadl''). Jistého kompromisu mezi stoupenci tohoto směru a tradicionalistickými teology (''mutakallimún'') se podařilo dosáhnout [[imám (Islam)|imámovi]] al-Ašʻarímu, jež formuloval teologickou syntézu, na níž později navázal i vrcholný představitel islámské teologie, imám Abú Hámid Muhammad al-Ghazzálí. Otázkou svobody lidské vůle se podrobně zabýval též významný ašʻarijský teolog al-Máturídí, jenž v intencích svého mistra tvrdil, že jediným, kdo vytváří lidské skutky je Bůh ([[Alláh (Islam)|Alláh]]). Člověk si pak z jistého výběru možností určitý skutek přisvojí; tento koncept se nazývá ''kasb'' či ''iktisáb''. Činy jsou dle jeho přesvědčení zcela indiferentní, pouze jejich hodnocení spadá mezi záležitosti lidí. Činy, které si člověk z „Boží nabídky“ přisvojí se do něj ukládají jako do kadlubu, a tak se postupně formují jeho povahové rysy. Člověk si však přitom myslí, že jedná zcela svobodně (!). Jak imám al-Máturídí zdůrazňuje, jediným svobodným v tom pravém slova smyslu je Bůh. Al-Máturídího stanovisko se postupně stalo většinovým názorem.
-<span class="section_title">Dále k tématu</span>:
+<h3 class="section_title">Dále k tématu</h3>
+* Aš-Šahrastání, Muhammad. ''Kniha náboženských a filosofických sekt a škol: Díly věnované islámským směrům a odnožím''. Přel. Bronislav Ostřanský, Praha: Academia, 2021;
+* Bondy, Egon. ''Středověká islámská a židovská filosofie: Filosofie renesance a reformace''. Praha: Vokno, 1995;
+* Hanzlíčková, Helena. „Otroctví v Perském zálivu.“ ''Kulturní studia'' 8, č. 1 (2017): 3-30. [https://doi.org/10.7160/ks.2017.080101 http://dx.doi.org/10.7160/ks.2017.080101];
+* Hourani, Albert. ''Dějiny arabského světa: Od 7. století po současnost''. Přel. Šimon Pellar. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2010;
+* Lewis, Bernard. ''Dějiny Blízkého výhodu''. Přel. Milena Pellarová, Zuzana Rousová. Praha: Lidové noviny, 1997;
+* Maitah, Mansoor. ''Politická a ekonomická kultura islámu na Blízkém východě''. Praha: Wolters Kluwer, 2010;
+* Tureček, Břetislav. ''Světla a stíny islámu: Drama Blízkého východu a sonda do duší jeho obyvatel''. Praha: Knižní klub, 2007.
+''[[:Kategorie:Aut: Ostřanský Bronislav|Bronislav Ostřanský]]''
-Aš-Šahrastání, Muhammad. ''Kniha náboženských a filosofických sekt a škol: Díly věnované islámským směrům a odnožím''. Přel. Bronislav Ostřanský, Praha: Academia, 2021;
+<span class="section_title">Viz též:</span> [[svoboda (JKI-I)|svoboda (JKI-I)]]<br />
-Bondy, Egon. ''Středověká islámská a židovská filosofie: Filosofie renesance a reformace''. Praha: Vokno, 1995;
-Hanzlíčková, Helena. „Otroctví v Perském zálivu.“ ''Kulturní studia'' 8, č. 1 (2017): 3-30. [https://doi.org/10.7160/ks.2017.080101 http://dx.doi.org/10.7160/ks.2017.080101];
-Hourani, Albert. ''Dějiny arabského světa: Od 7. století po současnost''. Přel. Šimon Pellar. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2010;
-Lewis, Bernard. ''Dějiny Blízkého výhodu''. Přel. Milena Pellarová, Zuzana Rousová. Praha: Lidové noviny, 1997;
-Maitah, Mansoor. ''Politická a ekonomická kultura islámu na Blízkém východě''. Praha: Wolters Kluwer, 2010;
-Tureček, Břetislav. ''Světla a stíny islámu: Drama Blízkého východu a sonda do duší jeho obyvatel''. Praha: Knižní klub, 2007.
-''[[:Kategorie:Aut: Ostřanský Bronislav|Bronislav Ostřanský]]''<br />
 [[Kategorie:Aut: Ostřanský Bronislav]]
 [[Kategorie:Islám]]